Nebylo v tom ani mé náboženské přesvědčení (jak by možná ráda viděla KDU-ČSL), nebyl v tom neprojasněný program Koalice. V mém rozhodnutí nebylo nic z toho, co uvádějí čeští zpravodajové a političtí analytici. Volila jsem Koalici proto, že jsem měla pocit, je třeba zajistit rovnoměrnější rozložení sil v Parlamentu. Přitom chci předestřít, že nejsem politoložka a politikou se nezabývám o nic víc ani míň než ostatní. Právě proto možná může být podnětná moje úvaha o tom, proč se řadový a nerozhodnutý volič rozhodne volit určitou stranu.

Od počátku jsem věděla, že nebudu volit komunisty. Stejně tak jsem věděla, že nebudu volit ODS, protože stále nabubřelejší projevy jejích členů a zejména předsedy mne v posledních dvanácti letech už dostatečně znechutily, abych je musela poslouchat další čtyři roky - probůh - na vládních postech. Malé strany jsem se rozhodla nevolit, protože si myslím, že by byl můj hlas devalvován a že je zapotřebí dát jej těm subjektům, které mají šanci ovlivňovat politické dění, a ne těm, které teprve usilují o vstup do něj.

Zůstaly tedy dvě možnosti: ČSSD, nebo Koalice. Voličským "srdcem" mě to táhlo mnohem více k ČSSD, ale zase jsem si příliš dobře pamatovala na opoziční smlouvu, která mě při posledních volbách nemile zaskočila a při jejímž podpisu jsem se rozhodla, že aktéry již volit nebudu. Vylučovací metodou zbyla k volbě Koalice. Krom toho, že mi při výběru jaksi "zbyla", mě zaujalo, že jako jediná česká strana má v čele ženu. A já jakožto žena cítím velký nedostatek české politiky mimo jiné právě v tom, že zahrnuje tak zoufale malé množství ženských osobností.

Tento krátký příspěvek jsem napsala z jediného důvodu: abych svým "málem" přispěla k pochopení toho, proč jistě řada dalších lidí volila diskutovanou Koalici. Třeba obrátí aspoň minimální pozornost politických analytiků k tomu, že existují také subjektivní důvody, nikoli jen "pravda" velkých politických programů.