Podle raných výsledků irského sobotního referenda o rozšiřování Evropské unie prý, jak se zdálo v neděli ráno, irští voliči projevili většinou podporu smlouvě z Nice, kterou musejí schválit, pokud má dojít k rozšíření EU.

V Irské republice je 42 volebních okrsků; 7 z nich má elektronické hlasovací systémy. Výsledek referenda v těchto 7 hlasovacích okrscích byl v neděli ráno 66,57 procent ve prospěch smlouvy z Nice. Avšak např. podle týdeníku Observer je účast při referendu a podpora smlouvě z Nice na irském venkově zřejmě nižší.

Celkové výsledky budou známy až v neděli v podvečer.

Podrobnosti v angličtině BBC OBS

Rozhodnete-li se vtrhnout ve své ulici se zbraní v ruce do sousedního domu a začnete-li tam z touhy po moci nebo v důsledku svých sadistických choutek zotročovat, případně vraždit jeho obvyvatele, dlouho to dělat smět nebudete - policie s vámi učiní krátký proces. Uvnitř jednotlivých států - většinou - na světě existuje právo a zákonnost: kdo poruší zákon masakrováním druhých, je potrestán.

Jste-li však diktátor, který s hrstkou stoupenců uchvátí ve své zemi moc a začne její obyvatelstvo terorizovat či vraždit, nepotrestá ho nikdo - svým vlastním režimem je oslavován jako hrdina a ze zahraničí na něho nikdo nemůže. Koncept mezinárodní spravedlnosti a lidských práv nefunguje a je velmi slabý - nebo spíš donedávna příliš nefungoval.

Napsal jsem v minulých dnech, že nemáme v Čechách v současnosti zrovna silnou tradici dobrého novinářství, avšak posléze jsem si uvědomil nad svým nynějším kursem exilové české literatury na Glasgow University, že lze doporučit ke studiu novinářským adeptům daleko víc než jen Peroutku, Škvoreckého a Jedličku.

Existuje slavná publicistická kultura nejlepších českých exilových časopisů, dvojměsíčníku Svědectví, vycházejícího od roku 1956, čtvrtletníku Proměny, časopisu který dlouhá léta vydávala Československá společnost pro vědy a umění v Americe, evropských Listů či mnichovského Obrysu. Jsou to dlouhé řady tlustých svazků: otevřete-li je na jakémkoliv místě, je to dodneška napínavé čtení. A velmi dobře napsané.

Před několika dny jsem psal doporučení na jeden grantový projekt v Akademii věd ČR: kdosi se - záslužně - chystá umístit na internet soubor určitých klasických literárních děl v češtině. Myslím, že by se hodně učinilo pro současnou českou vyjadřovací kulturu, kdyby Akademie věd financovala i umístění kompletních řad nejvýznamnějších českých exilových časopisů na internet. Proč tam máme mít jenom Cibulkův seznam?

Ukazoval jsem studentům časopis, který byl do určité míry v podstatě předchůdcem dnešních internetových Britských listů. Od roku 1982 do roku 1989 vydával - vedle množství dalších svých aktivit - A.J. Liehm časopis 150 000 slov. Vycházel třikrát do roka a obsahoval české překlady nejzajímavějších politologických, sociologických a ekonomických textů své doby - to, o čem se v Čechách tehdy nemluvilo. Zaujala mě Liehmova předmluva, která by mohla být doslova mottem současných Britských listů:

Podle policie má Prahu navštívit v tu dobu až 6000 hostů v 46 delegací s doprovodem a novinářů, na "druhé straně" pak 12 000 demonstrantů. Dobře informované zdroje Britských listů připouštějí vzhledem k očekávané absenci "mírotvorných" Američanů a obtížím ostatních "nepohodlných" cizinců ze západní Evropy při vstupu do České republiky ani ne pětinu tohoto počtu. Dá se předpokládat, že většina protiválečných demonstrací bude pořádána mírovými organizacemi jako pokojné... . Přesto se prováděním bezpečnostních opatření se má zabývat až 30 000 policistů v civilu i "zásahových" uniformách, ochranou objektů i osob VIP se má zabývat více než 2000 pracovníků zpravodajských služeb, příslušníků speciálních jednotek a ochranek jednotlivých státníků.

Britské listy připravují mimořádná průběžně aktualizovaná vydání, včetně rozsáhlých fotoreportáží, jaké byly v době S26 k dispozici na stránce ANTIGLOBAL . Tentokrát to bude doména ANTINATO.blisty.cz, která bude v provozu od poloviny listopadu a fotografie už budou na serveru k dispozici v tiskové kvalitě. Hledáme proto fotografy, vybavené digitálními kamerami, kteří by byli schopni na tomto úkolu s námi spolupracovat a přinášet prostřednictvím Britských listů aktuální zpravodajství.

Toto je tiskové prohlášení Hnutí za přímou demokracii.

Po předvolebních problémech v největším městě okresu v Havířově, které vyplývají z toho, že město až do voleb zústane bez primátora, roste politické napětí i v Orlové. V těchto dnech předali lídři několika politických stran, které usilují znova o místa v zastupitelstvu města, novinářům text společného prohlášení v kterém reagují na články zveřejňované v místním občasníku "TRNem v oku".

"Nesouhlasíme s neseriózními postupy redakce občasníku TRNem v oku uplatňovanými vůči některým členům rady či zastupitelstva, v posledních číslech zvláště proti místostarostovi města Orlové, PaedDr. Radislavu Mojžíškovi" uvádí v úvodu prohlášení. Ozývají se tak zřejmě na článek v šestém čísle tohoto občasníku v měnž byl místostarosta Mojžíšek(ODA) nařčen ze lhaní, pomluv a výslovně vyzván, aby se k předmětné záležitosti vyjádřil. "Když tak učinil, nebyl v rozporu s novinářskou etikou i slušností jeho článek v následném čísle uveřejněn, ale redakce naopak provedla to, že věty a odstavce vytržené z textu článku podrobila rozboru, který pochopitelně vyzněl zcela jinak než vlastní text článku, a to samozřejmě ve prospěch redakce," tvrdí autoři. Takovýto postup odsuzují, považují jej za nehorázný a nesouhlasí s ním.

V závěru společného prohlášení, které podepsali Jaroslav Jurček (ODS), Rostislav Klíma (ODS), Radislav Mojžíšek (ODA), Vladimír Farana (Levý blok), Marie Pustelníková (KSČM), Bohumír Bobák (ČSSD) a Jiří Talík (ČSNS) uvádějí: "Je to o to více smutné, že členové redakční rady TRNem v oku jsou kandidáti volební strany, která nese název Hnutí za práva občanů a již nyní, v rámci předvolební kampaně, lidská práva hrubě porušují. Tento postup je vyvrcholením několikaměsíční lživé a pomlouvačné kampaně, nedůstojné slušných lidí, která má za cíl, prostřednictvím očerňování lidí, dopomoci k politické moci v Orlové těm, kteří TRNem v oku vydávají a financují. To, co vydavatelé TRNem v oku dělají, není politická soutěž. Od těchto metod i od lidí, kteří je praktikují, se distancujeme."

V několika příštích dnech proběhne pod názvem "Proč je NATO nebezpečné" přednáškové turné německého politologa Tobiase Pflüegera z Informačního střediska militarizace (IMI) v Tübingenu, autora knihy "Nový Bundeswehr".

Ve své přednášce se zaměří především na tato témata:

Na 31. 10. 2002 vyzývá v Británii koalice "Zastavte válku" k celonárodnímu dni masových protestních akcí (pochody a protesty, semináře) včetně akcí občanské neposlušnosti (okupační stávky), které vyvrcholí v 18.00 masovou přímou akcí v centrech měst. 'Nenásilný odpor vůči vládě ukáže, že nemohou tvrdit, že jednají 'naším jménem', prohlásil aktivista Tony Benn z této koalice. Editor War Times ze San Francisca Bob Wing říká: 'Tony Blair může být jediným evropským spojencem presidenta Bushe v jeho kampani pro válku proti Iráku. Ale lidé Spojeného království mohutně dávají najevo svůj odpor vůči vynucené změně režimu.'

Nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují, že 70% britských občanů se staví proti tomu, aby se Britanie připojila k vojenské akci vedené Spojenými státy proti Iráku. 'Nejde jen o odpor vůči válečným plánům, tady vře rozhořčení', prohlásil Andrew Murray, předseda koalice 'Zastavte válku'. Minulé protiválečné demonstrace 28. 9., na které se sešlo na 350 000 lidí, se jako řečníci zúčastnili mimo jiné i bývalý člen parlamentu Tony Benn, starosta Londýna Ken Livingstone, bývalý vojenský inspektor OSN Scott Ritter a biskup z Bath a Wells. Charles Kennedy, lídr Liberálně demokratické strany Velké Británie (třetí největší politická strana v UK) odmítl při té příležitosti politiku USA jako "imperialistickou". Proti Blairově "irácké politice" protestují i funkcionáři a členové Labour Party, včetně poslanců.

Poznámka JČ: Po útoku v Bali došlo tento týden k radikálnímu vzrůstu podpory britských občanů pro zásah vůči Iráku. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla organizace ICM v pondělí pro deník Guardian (viz zde). V porovnání s minulým týdnem, kdy útok proti Iráku podporovalo 32 procent britských voličů, začátkem nynějšího týdne, po bombovém atentátu v Bali, tento útok podporovalo 42 procent britských voličů.

Z tohoto průzkumu veřejného mínění také vyplývá, že více voličů nyní souhlasí s Tonym Blairem, že je nutno bojovat na dvou frontách, proti Iráku i proti al Qaedě. Jen každý třetí britský volič se domnívá, že Spojené státy a Británie boj proti terorismu zanedbaly tím, že se namísto na al Qaedu soustředily na Irák.

Potom začne ta hrstka vykřikovat hlasitěji. Pár slušných lidí na druhé straně bude argumentovat a uvádět důvody proti válce slovem i písmem a ze začátku jim bude dopřáno sluchu a bude se jim aplaudovat, ale to dlouho nepotrvá; ti halasní je překřičí a tak se bude počet protiválečného posluchačstva ztenčovat a ztrácet na popularitě.

Poslankyně Zuzka Rujbrová písemně interpelovala ministra vnitra Stanislava Grosse ohledně počítačové technologie, schopné identifikovat osoby podle obličeje, jaká se prý podle informací tisku, získaných právě z ministerstva vnitra, instaluje na českých hranicích.

Odpověď, kterou od Grosse Rujbrová získala, připomíná anekdotu Vlasty Buriana o tom, jak se diskutuje s nebožtíkem. Jak se diskutuje s nebožtíkem? Strčí se roura do hrobu a mluví se do ní, tvrdí Vlasta Burian. Potíž je, že nebožtík neodpovídá. Stejně tak Stanislav Gross. Nebo spíš mluví o něčem jiném. Ze středečního parlamentního transkriptu přebíráme vystoupení Zuzky Rujbrové, jak nás na ně upozornil Pavel Barák (JČ).

Wyman konstatuje, že přestože zůstávají testovací protokoly dosud nevyvinuty, do beometrikcých systémů se už nyní investují miliony dolarů. V systém především věří americká vláda. Podle Waymana má DARPA, Defence Advanced Research Projects Agency (Úřad pro obrané projekty pokročilého výzkumu, který je podřízen Pentagonu) k dispozici 42 milionů dolarů pro čtyřletý projekt, v jehož rámci mají vzniknout technologie pro identifikaci osob, jichž má být využíváno na amerických velvyslanectvích po celém světě. Úřad amerického ministra obrany také nedávno požadoval, aby byly vypracovány systémy pro automatické poznávání tváří, které dokáží najít určitou konkrétní tvář v rozsáhlejším davu.

Anglie stojí v čele týdnu akcí, které organizuje Kick It Out, protirasistická organizace, ve spolupráci s kampaní Fare, Football Against Racism in Europe.

Neexistuje příliš mnoho odborné literatury, která by se zabývala rolí sdělovacích prostředků při přechodu někdejších autoritářských zemí k demokracii, míní Laura Belinová v recenzi výše zmíněné knihy na stránkách Transitions Online. Právě proto je Miltonova kniha cenná. Milton argumentuje, že vytváření nových institucí, včetně tvorby zákonů pro pluralitní, demokratické volby, je úplně odlišný proces než je restrukturalizace existujících institucí, včetně sdělovacích prostředků. Na to, aby se staly demokratickými, vyžadují mnohé existující instituce rozsáhlé reformy.

Avšak když politikové vyjednávají ohledně demokratických procedur, věnují jen málo pozornosti už existujícím institucím a zabývají se především vytvářením nových institucí. A vytvořit zákony a pravidla pro demokratické volby je pro politiky přirozeně důležitější než rozhodovat o tom, jak by měly fungovat sdělovací prostředky.Přitom během období tzv. "demokratického mezivládí", tj. v době, kterou Milton definuje jako "období mezi prvním schválením demokratických principů a prvotní realizací těchto principů" spolu sdělovací prostředky navzájem dál spolupracují, což vede k zakonzervování existujících vztahů a vzorců chování. Mnoho autorů poznamenává, že ve střední Evropě užívají politikové z opačných politických táborů, když jsou u moci, obdobných metod jak ovládat sdělovací prostředky. Miltonovi vysvětluje teorie o racionální volbě a organizační analýza, proč se oficiální politika vůči sdělovacím prostředkům i chování sdělovacích prostředků změnily od pádu komunismu tak málo. Milton poukazuje na to, že racionální politikové, kteří ovládají instituce, sloužící jejich kariérním zájmům, nebudou usilovat o reformu těchto institucí.

Tento článek vyšel včera v důsledku technické chyby v neúplné verzi, omlouváme se, chybu jsme napravili.

Do určité míry, poznamenává autor, odrážejí tyto debaty obdobné diskuse ohledně pedagogických fakult, a pravděpodobně i ohledně jiných oborů.

Celou diskusi vyvolal Lee Bollinger, nový prezident Columbia University, který suspendoval hledání nového děkana pro tamější školu žurnalismu, dokud její fakulta (a sám Bollinger) nebudou schopni definovat, co by měla tato elitní škola vlastně dělat - v globalizujícím se světě, plném informací, jsou totiž problémy demokracie přímo spojeny s problémy sdělovacích prostředků. Rosen pokračuje:

Jenže novinářská práce závisí na lidech bez kvalifikace, na propadlících, na outsiderech, na diletantech, na frustrovaných právnících, na otevřených alkoholicích - a ano, na psychopatech s tvůrčími schopnostmi - má-li si zachovat krev a energii.

Také bych od studentů žurnalistiky vyžadoval, aby usedli na tvrdou židli a ke klávesnici (ale nikoliv k počítači, nýbrž k psacímu stroji, aby texty nemohli počítačem zkopírovat) a opsali vlastnoručně několik velkých klasických žurnalistických děl, aby se 1. naučili rytmu a stylu významných žurnalistických textů (v ČR by stačilo opsat komentáře např. Ferdinanda Peroutky, nebo eseje Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky, mnoho velkých novinářů v současné době nemáme, pozn. JČ) 2. a aby si uvědomili, jak únavnou prací je skutečná novinařina.

Když psal kdysi známý americký novinář A. J. Liebling ve svých memoárech o svém studiu na žurnalistické škole Columbia University, dal té kapitole nadpis "Jak se nenaučit nic," napsal Jack Shafer v časopise Slate a pokračoval:

O to více se pak policie realizovala tam, kde na ni útok nehrozil. Se značnou brutalitou zasahovala proti nenásilným demonstrantům a šikanovala i náhodné kolemjdoucí. Sám mám na tuto dobu osobitou vzpomínku, kdy jsem se ocitl v davu, zcela nesmyslně uzavřeném v ulici po obou stranách policejním kordónem po vzoru Národní třídy z roku 1989.

1. Podle jejího prohlášení, policie "nevpustí do země nikoho, kdo je v mezinárodní evidenci registrován jako nežádoucí osoba". Občanské právní hlídky upozorňují na zásadní skutečnost, že by policie měla uvést, podle jaké mezinárodní dohody je zavedena "mezinárodní evidence nežádoucích osob". Podle platných mezinárodních dohod nemůže existovat žádná evidence, která by obsahovala jména jakýchsi blíže nespecifikovaných nežádoucích osob. Pokud by taková evidence existovala, byla by ilegální a porušovala by platné mezinárodní právo.
2. Podle slov policejního prezidenta Jiřího Koláře se "zadržení (myšleno po zasedání MMF a SB v Praze v září 2000) pokusili o diskreditaci policie, když tvrdili, že je policisté na služebnách tloukli". Sama inspekce ministra vnitra ovšem potvrdila po mnohaměsíčním právním postupu ze strany právníků OPH a některých státních zástupců ve třech doložených případech, že k trestným činům a násilí na policejních služebnách docházelo. Podle právního koordinátora OPH Jiřího Kopala ovšem inspekce selhala, neboť řadu dalších případů bezdůvodně předala vnitřním policejním orgánům, navíc nenašla v žádném z případů konkrétního pachatele, ačkoli v jednom byl policista poznán i na miniaturní pasové fotografii.

   Kopal to dokládá konkrétním případem polského občana Arkadia Zajaczkowskeho, kterému byl vedle celonočního bití vylomen i zub na stanici Ocelářská ve Vysočanech.

   Další případ brutálního násilí se týkal německého občana Tadzia M. a izraelského občana Joshuy T. na stanici Lupáčova na Žižkově. Na obě tyto kauzy upozornili čeští občané, nezákonně předvedení kolemjdoucí, kteří byli na služebny předvedeni bez jakéhokoli důvodu a byli násilím na služebnách zjevně šokováni.

   Třetí inspekcí přiznaný případ se týkal násilí na jihokorejském profesorovi na Karlově univerzitě Byeongju Jeongovi, který v době zasedání MMF a SB dokonce pracoval na ekonomickém projektu Světové banky. Ten byl stejně jako další náhodní předvedení včetně padesátiletého amerického podnikatele Edwarda B. týrán na policejní služebně Arabská. Jeho případ, který pořád není došetřen, tak zřejmě skončí u Evropského soudu pro lidská práva.

   Navíc v případě americké občanky Samanthy I., Městský soud v Praze ve sporu s cizineckou policií potvrdil argumenty právničky Občanských právních hlídek, že policie ukončovala pobyt osob nezákonným způsobem.

   Za uvedené trestné činy a nezákonnosti nebyl nikdo z policistů, stejně jako ve všech obdobných případech hromadného násilí dokumentovaných od roku 1989, pohnán k zodpovědnosti. V České republice je tak policistům zaručena absolutní beztrestnost za zásahy do práv osob zadržovaných na policejních stanicích.

Toto je tisková zpráva Občanských právních hlídek
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY Z ARCHIVU BL

Snad jen to, že půjde o gulášek, do kterého nezávazně nasype koření kdokoli, kdož bude chtít. První navržená cesta je prostřednictvím kupónu zveřejněného v inzertních částech vybraných deníků. To je ovšem příliš primitivní a nekoresponduje s duchem doby. Vzhledem k novátorské povaze celé akce proto nelze později vyloučit ani SMS, email, internet, a pro chudé (kteří nemají na počítač ani noviny), budou jistě otevřeny ve stanovených hodinách kanceláře stranických buněk ČSSD.

Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy.

V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002.