|
7. 10. 2002
Klíčovým faktorem při jednání Rady bezpečnosti o Iráku je ropaUkazuje se, že klíčovým faktorem při americkém úsilí získat podporu Ruska a Francie pro vojenský zásah proti Iráku je podle zjištění reportérů týdeníku Observer ropa. Bushova vláda, která má těsné styky s globálním ropným průmyslem , se snaží získat přístup k obrovským iráckým rezervám ropy, druhým největším po Saúdské Arábii. Avšak Francie a Rusko, země, která mají právo veta v Radě bezpečnosti OSN, mají ropné kontrakty z Bagdádem v hodnotě mnoha miliard dolarů a obávají se, že by o ně přišly ve prospěch Washingtonu, pokud by Spojené státy svrhly Saddáma Husajna. (Podrobnosti v angličtině jsou zde).
|
|
Jeden ruský činitel u OSN v New Yorku konstatoval, že hlavním ruským zájmem na Iráku není dluh 7 miliard dolarů ze sovětské éry; hlavní obavou je to, že by po pádu Saddáma Husajna Irák zřejmě dál neplnil dohody o dodávce ropy z Iráku do Ruska. Ruská ropná společnost Lukoil podepsala v roce 1997 s Irákem kontrakt v hodnotě 20 miliard dolarů na dobývání ropy v ropném poli West Qurna. Neexistují záruky, že bude tento kontrakt po pádu Saddáma Husajna dodržen, stejně jako kontrakt s ruskou firmou Zarubežněft, jehož součástí je koncese v hodnotě 90 miliard dolarů na těžbu v ropném poli bin Umar. Celkem uzavřela irácká vláda podle sborníku World Energy Outlook 2001, který vydává Mezinárodní úřad pro energii, s různými zahraničními firmami kontrakty na dobývání irácké ropy v hodnotě 1,1 trilionu dolarů. Zdroj ve francouzské vládě také sdělil týdeníku Observer, že se francouzská vláda obává, že po svržení Saddáma Husajna převezmou Spojené státy kontrolu nad iráckou ropou. Právě proto se Francie chce účastnit útoku na Saddáma Husajna: Francie se obává, že kdyby se války neúčastnila, byla by vyřazena z rozdělování ropné kořisti po Husajnově pádu. Francouzská státní ropná společnost TotalFinaElf vyjednává se Spojenými státy o přerozdělení iráckých ropných polí mezi čelné světové ropné podniky. Kořistnický zájem Washingtonu na irácké ropě je podle týdeníku Observer jasný. Americká oficiální zpráva z roku 2001 o energetické politice US National Energy Policy Report), jejímž autorem byl viceprezident Dick Cheney, donedávna jeden z nejvlivnějších amerických ropných magnátů - požaduje, aby Spojené státy získaly přístup k ropě v Perském zálivu jako prioritu.Spojené státy mají už delší dobu pochybnosti o Saúdské Arábii jako spolehlivém zdroji své ropy, a tak hledají v oblasti další zásoby. Amerika potřebuje 20 milionů barelů nezpracované ropy denně a podle analytiků by jedině Irák byl schopen dodávat až polovinu tohoto množství. Nynější vysoká cena ropy způsobuje, že americká ekonomika propadá recesi. Kdyby se Spojeným státům podařilo ovládnout irácké ropné zdroje, rozbily by tím moc Saúdské Arábie nad světovými cenami ropy, které ropný kartel OPEC udržuje na uměle vysoké výši. Kdyby však takto ovládly irácké zásoby ropy, a tedy i světové ceny ropy Američané, bylo by to katastrofou pro ruské ropné firmy, které chtějí prodávat ropu na Západ. Proto se Rusko snaží vyjednávání v Radě bezpečnosti oddalovat a prodlužovat. Zatímco Francie a Čína asi Spojené státy podpoří, co udělá Putin, není jasné. Rusku by nevadilo, kdyby byl Saddam svržen - nedá se s ním spolupracovat. Miliardová koncese Lukoilu je zmrazena v důsledku sankcí OSN a Zarubežněft získal svůj kontrakt v hodnotě 90 miliard dolarů teprve poté, co ho v důsledku farncouzské podpoře protiiráckýc sankcí Bagdád odebral francouzské firmě TotalFinaElf. Jenže Rusko Washingtonu příliš nevěří kvůli údajným "nesplněným americkým slibům" z války proti Afghánistánu. Rusko dovolilo, aby byly americké jednotky rozmístěny ve střední Asii pod podmínkou, že budou zrušena rusko-americká obchodní omezení. Avšak Amerika své protekcionářské bariéry vůči Rusku nezrušila. |
