Posledních několik let mne jímá úzkost. Po odbourání přelomové "blbé nálady" z Klausovy ODS a jejích vlád se zdálo, že se vláda navrátila alespoň do části rukou v této zemi. Koncept občanské společnosti, nezpochybňovaný levicí ani křesťanským středem se zdál být demokratizačním prvkem, majícím humanizovat do té doby příliš stranickou a elitářskou politiku.

Opak se stal realitou. Veřejnými záležitostmi se zabývá stále méně lidí, na kandidátky do obecních voleb se musejí kandidáti přemlouvat, ne-li prosit. Lidé, vyděšení ze složitosti demokracie se velmi nebezpečně uchylují k jednoduchým, populisticky snadným, nikoliv však nutně správným řešením.

Namísto diskuse o Velkém bratrovi, nebezpečně digitalizovaném a zesíťovaném, ovládaném represivními orgány bez přílišné veřejné kontroly, křičí někteří čtenáři Britských listů v diskusních fórech k článkům o biometrických bezpečnostních systémech "Více represe!" namísto "Více kontroly nad represí".

Neuvědomují si snad tito lidé, žijící v této po dlouhá léta přikrčené a podrobené zemi, že jakákoliv moc, není-li kontrolována a neustále zpochybňována, stává se bičem těch, kteří vládnou?

Neuvědomují si snad občané, že NATO není "světovým mírotvůrcem", ale nástrojem mocenské a hlavně velmocenské politiky?

Neuvědomují si občané, že pod záminkou několika rozbitých výloh před několika lety a jedné zapálené škodovky se nebezpečně výkonné technologie dávají do služeb policejní a zpravodajské represe, což spolu s plíživým pučem v lidskoprávní a osobnostní legislativě tuto zemi pozvolna fašizuje ?

Kdysi jeden politik tvrdil cosi o "náběhu na policejní stát". To když měl (možná oprávněný) pocit, že je vnitrem jako "nebezpečný živel" sledován. Mezitím se v parlamentních kruzích provalilo, že zpravodajská služba provádí plošně námatkovou "operativní kontrolu" poslanců i jejich asistentů, aniž by je informovala a měla jejich souhlas s takto bezprecedentním omezením práv zastupitelského sboru! Čím větší a "nebezpečnější" funkce, tím častější kontrola. Bez souhlasu soudce či jiné, ze zákona pověřené osoby, bez souhlasu sledovaného! Pomocí operativní techniky v budově sněmovny i kancelářích poslanců, pomocí sledování pohybu poslaneckého vozidla i odposlechu poslaneckého telekomunikačního provozu.

A jaký byla reakce? Namísto rozsáhlého parlamentního vyšetřování, namísto omezení pravomoci tajné služby a zřízení parlamentní kontroly kontrarozvědky i pro její aktivní operace se poslanci přikrčili.

Ti chytřejší a schopnější své aktivity utajují s důmyslností disidentů (důsledné šifrování dat v počítačích, důvěryhodné spojky, jednají jen v hlučných malostranských restauracích či horských chatách, vybíraných na poslední chvíli), ti hloupější nedělají nic a pak se stávají obětí skandalizace pomocí cílených informačních průvalů ("investigativní" žurnalistika se tomu někdy říká a některé nadace na ni dokonce poskytují granty).

Proč jsou v České republice nejoblíbenějšími politiky ministr vnitra a ministr obrany, když většina mužské populace v době puberty touží po "modré knížce" a většina národa cituje dobrého vojáka Švejka a souhlasí, že by měla existovat profesionální armáda?

Proč většina národa, jak se zdá, považuje jakoukoliv odlišnost v názorech, vyjadřovanou veřejně, za protistátní?

Proč si chtějí všichni Češi myslet totéž, když jim Husákův "reálný socialismus" nikdy nevoněl? To pro lásku k výlohám Mc Donald's nebo vžité bretschneiderovství?

Zdá se, že populista Miroslav Sládek byl prorokem, předpovídal-li před několika lety svou zvolitelnost za prezidenta.

Protože kdyby byly přímé volby prezidenta, soudím, že tak minimálně třetina čtenářů Britských listů (a více než polovina respondentů průzkumů CVVM) by politika "tvrdé ruky" volila a další dvě třetiny by proti tomu neprotestovaly.

Pár osamělých zastánců individuálního soukromí a lidských práv by emigrovala a několik by jich možná přešlo do ilegality. Protestovat proti porušování lidských práv či proti omezování občanských svobod (jako v Paříži či ve Vídni) by v Čechách nešel nikdo.

Proč?