První zrušeným přísliben nynější britské vlády byla kdysi široce inzerovaná "etická zahraniční politika", kteerou labouristé během svého prvního čtyřletého volebního období rychle zrušili, aby mohli znovu začít prodávat zbraně do zemí jako je Indonézie a Čína, které jsou známy porušováním lidských práv.

Pak zrušila britská vláda svůj příslib neprodávat zbraně zemím, které trpí zadlužeností a chudobou, aby mohla prodat do Tanzánie za 28 milionů liber systém pro vojenské letecké dispečery. Tanzánie je jednou z nejchudších zemí světa. Byl to systém, který ta země nepotřebovala ani si ho nemohla dovolit.

Nejnověji zrušil ministr zahraničí Jack Straw evropské předpisy pro vývoz zbraní, když oznámil, že Británie bude brát v úvahu své strategické vztahy k zemi, do níž chce vyvážet zbraně.

Avšak největší urážkou je britská přítomnost na veletrhu Sofex 2002. Britská armáda, britské zbrojovky a britský vládní úřad (nemluvě o princi Andrewovi a náměstku ministra obrany lordu Bachovi) prodávají a kupují tento týden zbraně na zbrojním veletrhu na Blízkém východě. Na veletrhu jsou přítomny i delegace z Íránu a Iráku, které přece Tony Blair i George Bush označil za "osu zla".

Argumentuje se, že prodej zbraní zajišťuje britské pracovní příležitosti. Avšak Irák, Írán, Sýrie, Súdán a všechny ostatní nepřátelské země svobodného světa, se neúčastní tohoto veletrhu jen tak pro legraci. Tyto země tam posílají oficiální delegace, které tam kupují zbraně.

Na Sofexu 2000 se mnoho zemí z Blízkého východu zajímalo o ukrajinský systém jménem radar Kolčuga. Tento systém dokáže odhalit americká letadla typu stealth. Od té doby vyšlo najevo, že prý Ukrajina tento radarový systém prodala Iráku, navzdory existujícímu embargu. Americká výzvědná služba potvrdila, že Irák ten systém vlastní.

Zbraně za mnoho miliard dolarů, jimiž Západ za posledních dvacet let vybavuje Saúdskou Arábii a další země na Blízkém východě, mu nezískávají v oblasti žádný vliv. V regionu stále vládnou násilné oligarchie a diktatury.

Studie ukazují, že by ztráta zbrojního obchodu pro Británii byla politováníhodná, ale britskou ekonomiku by nesrazila na kolena, uzavírá autor.