Na poslední chvíli vydal Vrchní soud v Praze nové rozhodnutí: zakázal Šámalův přímý televizní přenos ze soudní síně při odvolacím řízení s Karlem Srbou. Televize bude smět vysílat pouze rozhodnutí soudu. Jednání soudu však bude smět natáčet.

Je potěšitelné, že se čeští soudci alespoň na poslední chvíli trochu vzchopili a do určité míry zachránili pověst své profese. Je politováníhodné, že tak učinili až poté, co vznikla velká kontroverze. Je nepochopitelné, že mohli původně přímé televizní vysílání povolit. Varujícím způsobem to ukazuje, jak neinformovaně dokáží rozhodovat.

Nynější soudní rozhodnutí zakázat přímý přenos je krok správným směrem. Bohužel to nestačí. I samá přítomnost televizních kamer při procesu ovlivňuje jednání lidí. Proto například ve Velké Británii, na základě rozsáhlých zkušeností z minulosti, nemají do soudní síně přístup ani fotografové, ani televizní kamery. Soudní jednání nemůže podléhat médiím.

Doufejme, že si čeští soudci časem uvědomí i to.

Dodatečná poznámka po vydání nejnovější tiskové zprávy ČT ZDE: Nynější kontroverze je zajímavým dokumentárním materiálem k tomu, jak v českém prostředí v důsledku traumatu komunismu stále ještě chybí povědomí, že k řádné funkčnosti struktur v demokratické společnosti je zapotřebí i uměřenosti a respektování určitých hranic. Protože komunismus "zakazoval všechno", rozmohla se po jeho pádu v ČR často představa, že demokracie znamená, že je "všechno dovoleno". Není tomu tak.

Občané - včetně médií - nemají v demokracii jenom práva, ale i povinnosti. A některé věci se prostě nedělají, protože mohou být v demokracii škodlivé. Je neuvěřitelné, že si Šámal ani ČT neuvědomují, že medium is the message, že už samotnou přítomností v určitých situacích mohou média, zejména televize! škodit. Výmluvy na to, že "veřejnost má právo na informace" - jsou v tomto kontextu skutečně jen neodpovědnými, bulvárními výmluvami.

Média nemohou vysílat ze soudních síní, stejně jako nemohou přímým přenosem vysílat záběry mrtvol při automobilových nehodách či vojenských katastrofách. V civilizovaných společnostech si občané uvědomují, že ve veřejném zájmu má svoboda své hranice a nemůže se stát obětí komerčního zneužívání tak, aby to ohrozilo základní lidské hodnoty či spravedlnost. Rovnováha v těchto věcech je nesmírně jemná a obáváme se, že Zdeněk Šámal prokazuje svými opakovanými výroky, že nemá na to, aby dokázal rozhodnout, co je správné.