Je třeba ocenit, že to byla právě veřejnoprávní televize, která si první uvědomila svou historickou odpovědnost na očištění společnosti. Pravda je, že naší soukromou televizní společnost takové věci nezajímají dříve, než dojde ke katastrofickému rozuzlení. Teprve potom od ní lze očekávat uvedení filmu, který sice nebude věrným obrazem historie a událostí, ale o to více vynikne hrdinství jednotlivých protagonistů.

Chvályhodná myšlenka má ale jeden velmi podstatný háček. Dlouhá přestávka ve vysílání těchto procesů způsobila nedostatek zkušených a školených komentátorů, kteří by dokázali navázat na tradici vynikajících řečnických výkonů tehdejšího populárního politického komentátora Jiřího Rumla, který s přesvědčivostí a naléhavostí v hlase dokázal vysvětlit fakticky téměř všem občanům nezbytnost odstrašujících a přitom spravedlivých trestů jako podmínky vymýcení zločinů, které tolik poškozují budování nové demokratické společnosti.

Lze těžko uvěřit, že by se náhle a v tak krátkém čase podařilo objevit nového talentovaného novináře, který by dokázal překonat tak vysoko nastavenou laťku. Selhání takového novináře by ale vážně mohlo poškodit výchovný dopad spravedlivého trestu na zbytek společnosti, která se domnívá, že když proti ní nejsou důkazy, tak se jí nemůže nic stát. Mohli by se pak ještě domnívat, že dovolávání se důkazů není jen špinavým trikem obhájců, kteří se tak snaží zabránit průchodu spravedlnosti, ale že k jednání soudu patří. To by mohlo neodpustitelným způsobem poškodit progresivní přístup České televize k vytvoření nového spravedlivého právního řádu, kde se o vině a trestu bude rozhodovat všelidovým hlasováním.

S ohledem na tato rizika se proto přimlouváme, aby do doby, kdy vyrostou noví připravení komentátoři lidových soudů, byla tato odpovědná funkce svěřena právě Jiřímu Rumlovi, který své kvality již jednoznačně prokázal. Současně by bylo velmi přínosné, aby pokud Česká televize nemá dostatek financí na rozsáhlé výchovné programy, byl vypsán grant Ministerstva kultury na otevření nového školicího střediska, jehož vedením by byl Jiří Ruml pověřen a mohl tak naplnit svůj historický odkaz.

Česká televize udělala významný krok vpřed. Je jen třeba doufat, že toto všechno nevymysleli Srbovi obhájci, aby si tak otevřeli cestu k Ústavnímu soudu s malicherným zdůvodněním, že rozsudek je nezákonný, protože při procesu byla porušena jedna z rozhodujících zásad českého práva: nezávislé a nestranné rozhodování soudu. Tentokrát místo někdejšího telefonního nátlaku nátlakem mediálním. S tím zkušenosti nemáme, protože v padesátých letech Ústavní soud neexistoval.