Existence exemplárních trestů je neetická sama o sobě

Je zřejmé, že mnohé tresty nemají za úkol v prvé řadě zjednat spravedlnost směrem k dotyčné osobě, ale působit především na veřejnost a tak ji odradit od trestné činnosti. Evidentní je to zejména u trestu smrti, který tak často poutá pozornost zejména v USA. Dominantní postoj říká, že osobě pachatele není vhodné jakkoliv pomáhat či vycházet vstříc, na jeho úspěšnou převýchovu vlastně vůbec nikdo nevěří. Existuje domněnka (odborně není nikde doložena), že exemplární trest odradí další pachatele.

Známe přesně účel přímého přenosu?

Asi základní otázkou je, PROČ vlastně by měla veřejnost sledovat nějakého politika, který patrně pochybil. Pokud by byly věci ve vysoké politice ČR v pořádku, jistě by bylo možné vše okolo procesu označit za hloupé divadlo. Může mít tedy veřejný televizní přenos soudního přelíčení hlubší smysl? Domnívám se, že ano, pokud bude mít široká občanská a zejména novinářská obec snadnou možnost nahlédnout hlouběji do politické reality a pokud právě na základě tohoto svého nového poznání bude schopna vhodným směrem měnit budoucnost. To by bylo opravdu nanejvýš dobré.

Prosazování zájmu pomocí TV může být dobré nebo špatné

Různé vlády (či skupiny), dobré či špatné, potřebují čas od času dát najevo, že určitý stav není žádoucí. Je velmi podstatné dobře rozlišovat -- což může být sporem a tedy jádrem problému -- zda jde o skutečný zájem celé společnosti, nebo pouze o parciální zájem vládnoucí politické síly (obvykle kvůli vylepšení image a tedy posílení moci).

Existují například lidé chudí nebo méně znalí, kteří neplní své povinnosti vůči státu (neplatí daně, zdravotní či sociální pojištění atd.) a to především proto, že se jim z nějakého důvodu nepodařilo naskočit do rychlovlaku s názvem "výkonní, inteligentní a schopní lidé dobře se orientující v moderní tržní společnosti". Asi bych protestoval, kdyby někdo dostal nápad vysílat v TV přelíčení s těmito lidmi, kteří špatně zvládli svou životní situaci. Protestoval bych, kdyby např. policie ČR dostala nápad, že bude právě takto odstrašovat drobné přestupníky od jejich nezákonné činnosti. Takové jednání bych považoval za hrubě neetické.

Odpovědnost vysokých státních úředníků není vymahatelná

Nikdo není nucen být poslancem, nikdo není nucen být ministrem či dokonce prezidentem. Na tato místa se lidé "derou" jaksi sami od sebe, všemi svými silami se snaží přesvědčit ostatní o své výjimečnosti. A právě za ni, za to, jak vysoko předstihují (resp. by měli předstihovat) svými kvalitami nás obyčejné občany, pobírají plat mnohonásobně převyšující příjem "pouhého" učitele, natož "obyčejné" zdravotní sestry.

Všichni lidé státem výborně placení by měli vědět, že při prokázané chybě nejenže dostanou ihned výpověď (v mnoha krachujících firmách se běžně propouštějí vynikající dlouholetí zaměstnanci -- cožpak je pouhopouhé propuštění z práce nějaký trest?), ale především, že budou muset nést i závažné (trestní!) následky. Není mi známo, že by např. ministr spravedlnosti byl trestně odpovědný za to, že během své několikaleté vysoké funkce nebyl schopen zajistit rychlost soudů. Nebo dokonce celá vláda. Vždy je po ruce dostatek vhodných argumentů, nejčastěji, že nápravu zablokovala opozice. Nebo jak vysoký trest si zaslouží ministr zahraničí, který špatně vyhodnotí mezinárodní situaci a dobrovolně přes mnohé upozorňování zavede zemi do války? Snad tedy žádný, protože je ministr?

Transparentní společnost a státní služba

Lidé, kteří prožili nějakou významnou životní zkušenost se o ni často dělí, v knihách i filmech popisují svůj "životní příběh". Dobří lidé tak vlastně radí či pomáhají těm, kterým chtějí pomoci. V tomto srovnání by člověk vlastně měl být vděčný TV, že mu umožní, aby jeho slova slyšel každý, kdo bude chtít. Proč je tomu v případě soudu jinak a hovoří se o tom, že to je neetické? Snad proto, že člověk nemůže říkat pouze to, co chce?

Za dobré státní peníze vyžadujme dobré služby

Je pochopitelné, že daňoví poradci radí, jak platit minimální daně. Ale když už ve státní pokladně přece jen nějaké peníze jsou, proč si MY, tj. celá naše společnost tak špatně hlídáme, jak se investují? Copak budeme donekonečna poníženě prosit o informace u státních úředníků třeba o tom, kolik jim MY dáváme peněz? Budeme se opatrně a poníženě dotazovat, zdalipak něco hodnotného za svoji mzdu pro naši SPOLEČNOST vytvořili? Copak se opravdu nikdy nezmění shrbená poníženost před státem a jeho mocí? A kdo to vlastně je ten STÁT? A nepřipadá vám to jako kdysi dávno za cara?

Stát pro stát a politiky NEBO pro občany?

Budeme-li hledat příčiny mnoha negativních jevů ve společnosti, můžeme je najít v poměru počtu lidí vytvářejících skutečné užitečné hodnoty k počtu lidí hodnoty společnosti pouze užívajících, tedy na ní parazitujících. Příliš mnoho lidí ve státní SLUŽBĚ si zvyklo na velmi vysoký příjem, aniž by vytvářeli adekvátní protihodnotu. Podobně, jako platí ve fyzice zákon o zachování energie, platí ve společnosti zákon o rovnosti výroby a spotřeby. Zvýší-li se počet lidí, kteří dostávají státní peníze, a zejména pokud se k tomu navíc zároveň zvýší nezaměstnanost, zbude jen omezený počet pracujících, na které dolehne povinnost doslova "táhnout" celou společnost. A právě toto je vysoce neetické chování, nikoliv veřejný soud s dobře placeným státním služebníkem. Vždyť je zaměstnancem nikoliv jakéhosi imaginárního státu, ale jeho konkrétních skutečných občanů, kteří jej "živí" placením svých daní. Služebník ve státní službě má sloužit občanům, nikoliv je podvádět, v tomto smyslu dokonce jiná správná možnost, než veřejný TV přenos NEEXISTUJE. Zaměstnavatelem není prezident či vláda, ale ten, kdo zaměstnance platí. A to jsou občané. A proto právě občané -- nebo snad ne??? -- mají kontrolovat své peníze, efektivitu svých daní. Tak praví zákony peněz.

Pokud si společnost nedokáže uhlídat své výdaje, pokud si nedokáže ověřit, že se její "investice" vyplatí, povede se jí špatně, možná ještě více než dnes.

Pokud budeme mít jistotu, že ten, kdo se ocitne před soudem, není např. pod vlivem speciálních drog, že nebyl hrubým násilím donucen k tomu, aby vypovídal podle určitého scénáře, lze jenom obhajovat každé "veřejné slyšení" vysokých státních úředníků, protože lidé sedící u TV obrazovek jsou jejich zaměstnavateli.

Snadnost existence jedněch působí tíhu života druhým

Tvrdit, že veřejný soud je neetický, je samo o sobě neetické, vzpomeneme-li na osudy těch lidí, kteří kvůli mnoha podvodníkům např. nemohou vychovávat děti podle svých představ, neboť neefektivita státních financí (zejména celková výše daní a zákonných pojištění) zcela jistě dobré podmínky pro rodinu nevytváří.

Snad hlavní otázkou tak zůstává, zda veřejné slyšení opravdu dokáže napomoci odstranění negativních jevů. Ale to již záleží na mnoha následných pocitech a činech. Prvním úspěchem jistě bude, když se podaří přitáhnout pozornost veřejnosti k důležitému tématu.