"Celý případ přípravy vraždy novinářky jednoznačně nese znaky vysokého stupně vážného veřejného zájmu, a proto chceme našim divákům umožnit jej sledovat živě," uvedl Zdeněk Šámal, ředitel zpravodajství České televize. (Mimochodem, je hezké, jak Šámal mluví v sériích genitivů - "případ přípravy vraždy novinářky" - je to teď v ČR móda, ale (doufám) spíš mezi byrokraty a politiky než mezi novináři.)

Základním právem obžalovaných osob je právo na objektivní a profesionální soudní řízení. Takové řízení nemůže probíhat, pokud jsou přítomny televizní kamery a vysílají proces dokonce živě! To mění nesmírně závažnou záležitost, jakou je soudní proces, v mediální tyjátr. Vystupování všech je vždy silně ovlivněno přitomností televizních kamer! Není vyloučeno, že by živé vysílání procesu mohlo být následným důvodem k zpochybnění legitimity celého soudního jednání.

Tak by tomu bylo okamžitě ve Velké Británii. Z velmi dobrých důvodů, založených na dlouholeté zkušenosti a praxi, je ve Velké Británii přístup fotografů i televizních kamer do soudní síně absolutně zapovězen, nemluvě o naprosto neuvěřitelné možnosti živého televizní vysílání ze soudní síně!

Soudní řízení nemůže probíhat objektivně, pokud do něho zasahují svou přítomností sdělovací prostředky.

Varovným příkladem v této věci jsou známé "televizní" soudní procesy ve Spojených státech, jako byl např. proces s O. J. Simpsonem, které přítomností televizních kamer degenerovaly v (televizní) frašku, připomínající zábavný seriál a la Dallas. Přitom jde při soudním řízení o osudy skutečných lidí. Na velmi spornou úroveň amerického soudnictví a obrovský tlak tamější sdělovacích prostředků poukázala řada autorů, mj. se o americkém soudnictví vyjádřil ve svých knihách velmi skepticky právník a novinář Ota Ulč, který tam dlouhá léta žil.

Rozhodnutí vpustit televizní kamery při živém vysílání do soudní síně je tragickým mezníkem v historii českého soudnictví i v historii českých sdělovacích prostředků.

Rozhodnutí vysílat v televizi jakýkoliv soudní proces je rozhodnutím hrubě bulvárním a ničivým. Je to první závažnou chybou, za kterou ponese přímou odpovědnost i nový generální ředitel ČT Jiří Janeček. Nechápeme, že si ani Janeček neuvědomil, že dělat ze soudního procesu televizní tyjátr je nepřípustné. Co to vypovídá o profesionalitě, kultuře a civilizovanosti soudu, který přímý televizní přenos povolil, si může každý dovodit sám, stejně i to, jaká bude úroveň a výsledky tohoto mediálního soudního procesu.

Soudy musejí být nadřazeny sdělovacím prostředkům, nemohou jim být podřízeny ani se nemohou stát materiálem pro jejich "zábavu". V Británii se nevysílaly v televizi záběry ani z mimosoudního vyšetřování smrti dr. Davida Kellyho, protože by to proměnilo celou - politicky nesmírně závažnou - záležitost v tyjátr a frašku - tak, jak k tomu došlo, když byl v červenci před televizními kamerami vyslýchán v parlamentním výboru sám David Kelly. Je tragické, že si to nejodpovědnější televizní činitelé v ČR neuvědomují. Jde o osudy a životy lidí. Je jim to jedno?