Už v lednu 1998 poslala tato skupina dopis Billu Clintonovi, ve kterém ho vyzvala k útoku na Irák. V dopise píše: "Jestliže Saddám dokáže odpalovat zbraně hromadného ničení... bezpečnost amerických jednotek v oblasti... a významná část světových zásob ropy bude ohrožena." Už v této době tedy používají argumentu, který se později ukázal být nepravdivý. S použitím tohoto argumentu potom vyzývají prezidenta Clintona, aby "podnikl nezbytné kroky, včetně vojenských, k ochraně našich životně důležitých zájmů v Zálivu" a aby "zajistil zájmy USA v celém světě"

Zdroj v angličtině ZDE

. V červenci 2000 publikoval list Sunday Herald podrobnosti tohoto stále se vyvíjejícího plánu Bushovy vlády. V článku cituje z tajného dokumentu, napsaného v září 2000 stejnou skupinou politiků a nazvaného "Znovu vybudování americké obrany: Strategie, síly a zdroje pro nové století". V dokumentu se píše: "potřeba podstatné americké přítomnosti v Zálivu překračuje problematiku režimu Sadama Husajna". Dokument označuje americké vojenské síly v zahraničí jako "kavalerii nové americké hranice" uvádí, že Irán může být stejným ohrožením amerických zájmů jako Irák a vyzývá USA, aby rozhodujícím způsobem vyhrály simultánně vedené války a že, i když Sadám Husajn zmizí ze scény, měly by americké základny v Kuvajtu a Saudské Arábii zůstat na trvalo. Dokument také vyjadřuje názor, že mírové mise "vyžadují spíše americké politické vedení než vedení OSN", žádá, aby USA ovládly vesmír a přichází s návrhem, že "pokročilé formy biologických zbraní, které mohou být cíleny na určité genetické typy, mohou proměnit biologickou válku z hororu na užitečný nástroj". S takovýmito výroky se samozřejmě představitelé současné americké vlády přibližují Hitlerovým rasistickým teoriím a postupům. Dokument také vyjadřuje obavu, že Evropa by mohla konkurovat USA a podle listu Sunday Herald tento dokument vyjadřuje podporu jinému dokumentu, jehož autory jsou náměstek Donalda Rumsfelda Paul Wolfovitz a šéf Cheneyho personálu Lewis Libby, ve kterém vyzývali USA, aby "odradili vyspělé průmyslové státy od toho, aby se stavěli na odpor našemu vedoucímu postavení nebo i jenom aspirovali na významnější regionální nebo globální roli." Americké noviny Los Angeles Times, v článku na stejné téma napsaly, že v dokumentu se píše, že cesta k těmto změnám v americké politice by mohla trvat příliš dlouho "kdyby nedošlo k nějaké katastrofické katalyzující události".

V dubnu 2001 byla Dicku Cheneymu předána zpráva, zadaná ještě Clintonovým ministrem zahraničí Jamesem Bakerem a Radou pro zahraniční vztahy, nazvaná "Výzvy pro strategickou energetickou politiku ve 21. století". Ve zprávě se podle Sunday Herald (5.10. 2002) a Sydney Morning Herald (26. 12. 2002) píše, že "centrálním dilematem" pro americkou vládu je, že "americký národ dál vyžaduje velké dodávky levné energie bez obětí a nesnází" a zpráva varuje, že USA dochází ropa a konec jejího levného přísunu je už na dohled. Zpráva tak dospívá k závěru, že "USA zůstávají vězni svého energetického dilematu" a že jedním z důsledků toho je "potřeba vojenské intervence", aby si zajistily dodávky ropy a že irácká vláda musí být svržena, aby si USA zajistily přístup k irácké ropě. Sydney Morning Herald psal, že od začátku dubna 2001 byla v USA zveřejněna série vládních a vojenských dokumentů, které usilovaly o to, legitimizovat použití vojenské síly k získání ropy. V článku, publikovaném v časopise americké Vysoké školy vojenské, bývalý člen personálu senátního výboru pro ozbrojené složky dokonce doporučuje, aby skutečné důvody k válce byly zakrývány ušlechtilými cíli. Podle Sydney Morning Herald také generál Tommy Franks, velitel amerických vojsk v Perském zálivu a Jižní Asii, svědčil v dubnu 2001 v americkém Kongresu, že hlavním úkolem jeho velení je "přístup k energetickým zdrojům oblasti". Poznamenejme ještě, že podle izraelských novin Ma'ariv jsou americké vojenské základny v Afghánistánu rozmístěny přesně podél trasy ropovodu, který má vést z Turkménie k pobřeží Indického oceánu.

V květnu 2001 byl zveřejněn Cheneyho národně energetický plán, kde se píše, že USA se nemohou spoléhat jenom na tržní síly k získání přístupu k dodatečným zdrojům a že to bude vyžadovat významné úsilí vládních úředníků, kteří budou muset překonat zahraniční odpor k přímému přístupu amerických energetických společností k ropným zdrojům (Japan Today, 30. 4. 2002). Od té doby se americká vláda brání několika žalobám o zveřejnění podrobností tohoto energetického plánu. Jednou ho už zveřejnila, ale s tím, že většina jeho obsahu byla zcenzurována. Americký kongres, když v něm získali převahu republikáni, od své žaloby ustoupil.

Tyto informace musí být evropským a jiným demokratickým vládám známy mnohem podrobněji, než čtenářům světového tisku a jestliže vnímají (a to musí), že americká vláda chce využít své kontroly světových ropných zdrojů i k vykonávání vlivu na jejich politiku, pak je otázka do jaké míry jsou nebo nejsou schopny se spojit, aby vytvořily protiváhu k americké moci, která jedině by mohla zajišťovat perspektivy demokracie ve světové politice. Úsilí států jako je Polsko a Ukrajina, zajistit si svou účastí na okupaci Iráku americkou ochranu před Ruskem, mohou být snadno jen důsledkem nedostatečné politické prozíravosti a schopnosti předvídat, jak se právě teď utváří budoucí svět, mohou-li se konec konců opírat o ochranu Evropy a jistotu, že Rusko, na rozdíl od USA, hned tak na někoho nezaútočí. Ukrajina sice o demokracii zatím moc neví, ale Polsko by si snad mohlo uvědomit, že USA směřují k vytvoření světového politického systému, ve kterém jim ostatní státy budou jenom přikyvovat, ať už od nich budou chtít cokoli. Velká Britanie, se svou demokratickou tradicí, ale hraje v této hře vysloveně roli Hurvínků. Přitom současná politika USA může být snadno jenom předehrou k mnohem totalitárnějšímu pojetí jejich vedoucí role ve světě. Už v roce 1994 publikoval Institut strategických studií při Americké válečné akademii studii "Revoluce ve vojenství a konflikt blížící se válce", kde popisuje, jak se americká veřejnost bude muset smířit s omezením práva na soukromí občanů a práva států na suverenitu, aby se v budoucnosti mohlo začít využívat technologií dálkového ovládání lidských mozků. USA jsou přitom hlavním oponentem mezinárodního zákazu využívání těchto technologií (viz můj dřívější článek na těchto stránkách).

Závěrem bych ještě rád poznamenal, že 150 miliard dolarů, které zatím vynaložila americká vláda na válku v Iráku, která bude nepochybně stát ještě mnohem více a nemusí skončit prosazením amerických cílů, mohlo být mnohem účinněji využito na přebudování amerického automobilového průmyslu na výrobu automobilů poháněných vodíkem a že případné omezení či zastavení odběru ropy ze Středního východu nebo vyčerpání jejích zásob stejně povede nevyhnutelně k demokratizaci tamních států, protože se to stane otázkou přežití jejich populací.