21. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 6. 2004

O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti

Moje maminka (nar. 1918), o kterou jsem se staral v posledních letech jejího života a které jsem svým rozhodným přístupem několikrát zachránil život, zemřela k ránu 17. června doma, v mé náruči. Bylo to přesně na den, kdy jsem si ji před pěti lety vzal po těžké operaci z metabolické jednotky domů a prosil jsem - ač nevěřící - Pána Boha, aby nám dal alespoň tento čas. Minulý týden se mé přání bezezbytku naplnilo a já přemýšlím, co jsem všechno ještě mohl během toho času udělat a už nestihl, či opomenul.

Lze ovlivnit kvalitu života blízkého člověka vždycky, v každé situaci, když je dostatek vůle, dostatek lásky, pozornosti, avšak čas nelze nikdy zastavit, či posunout zpět. Cítím proto obrovskou vděčnost, že mi bylo dáno rozhodovat se v nemocnici v těžkých chvílích definitivně ztracených nadějí rychle a správně. Jsem šťastný, že jsem díky tomu mohl osobně doprovázet milovaného člověka na nejzazší práh hranice mezi životem a smrtí a být přímým svědkem zázraku proměny, jež mě nyní podstatně obohatila na celý život.

Nám pozůstalým zůstávají vzpomínky, umírající člověk ztrácí vše z tohoto světa. Smrt je spravedlivá ve své definitivnosti, v níž nelze nic ovlivnit, nic inscenovat, podplatit, předstírat a nikdo, ani ten nejsilnější z nejsilnějších neví, co ho na cestě k smrti čeká. Většina pozůstalých myslí v těch chvílích - pokud se jich vůbec účastní - na sebe, na svoji bolest, na svoji ztrátu, na své utrpení a zapomínají, že i umírající člověk je žijící člověk. Provázet umírajícího k smrti je přetěžká věc, kterou si nelze dopředu vůbec představit a pak ani popsat.

Sám budu časem jen těžko hledat slova, kterými bych se pokusil vyjádřit či zaznamenat prožitek, jež mi byl dán za moji trpělivost. Byla to ale moje poslední služba člověku, který mě přivedl na svět, a já mu pomohl z tohoto světa odejít důstojně, klidně a šťastně. Ten kdo doprovází umírajícího, naplňuje s ním příběh bezezbytku, není již nic, co by bylo možné si vzájemně dlužit. Zůstává blaženost, jako čistý extrakt vzájemného štěstí. V okamžiku, kdy život umírajícímu z těla vyprchává posledním vydechnutím, dochází k zázraku splynutí, k zázraku spojení, k proměně, v níž se duchovní odpoutává od tělesného.

Vím, že svojí otevřeností riskuji neporozumění a jsem si vědom své vlastní izolace, protože tato zkušenost je nepřenosná. Většina lidí, která ji nezažije, spojuje zcela logicky zemřelého se svými vzpomínkami, a nechápe proměnu, která nastala. Rád bych při této příležitosti použil slova svého syna, který vešel po smrti mé maminky do pokoje a při pohledu na tělo řekl, že babička tu již není. Avšak není nakonec podstatné, jakým intenzivním způsobem prožijete smrt blízkého člověka, podstatné je, že umírající není sám. Lidská bytost by totiž nikdy neměla umřít psychicky a sociálně dřív než fyzicky.

Smrt člověka v nepřirozených institucionálních podmínkách je skutečným panoptikem dnešní civilizace. Lidé umírají hromadně v nemocnicích i přesto, že veškeré možnosti léčby byly vyčerpány. Umírají osamoceni, izolováni od svých důležitých sociálních a interpersonálních vztahů v dobré víře příbuzných, že na lůžku mají vše, co potřebují, že je o ně dobře postaráno, že mají tu nejlepší péči. Je to krutý mechanismus a systém falešné hry mezi lékaři a příbuznými. Rozhodnete-li se vzít si pacienta, kterému není pomoci, na revers domů, zažijete neuvěřitelnou byrokracii, na jejímž počátku stojí nezájem blízkých o osud nemocného.

Avšak v mnoha případech již není třeba přelívat pacienta litry infusních roztoků, není třeba udržovat se v iluzi, že se o něho musí do poslední chvíle starat kolektiv profesionálů. K umírání a smrti, k prožívání nejtěžší fáze lidského života, by nemělo docházet zbytečně v odosobněných a sterilních typech institucionálních zařízení, které společnost k tomuto účelu vyhradila. Umírání doma mělo po staletí ustálený rituál a z generace na generaci tak přecházela zkušenost nejen jak o umírajícího pečovat, ale jak smrt vypadá z blízka. Rodinní příslušníci tak měli možnost zažít roli doprovázejícího před tím, než se stali doprovázenými.

                 
Obsah vydání       21. 6. 2004
21. 6. 2004 Jste dyslektik a bydlíte v Kroměříži? Na středoškolské studium zapomeňte Bohumil  Kartous
21. 6. 2004 Dyslektikové v britských školách: Zákon jim zaručuje rovné postavení
21. 6. 2004 Ostuda pro město Kroměříž? Ondřej  Hausenblas
21. 6. 2004 "Dyslektik je hlupák a tenhle má ještě vzpurnou matku!"
21. 6. 2004 V ČR stále panuje představa dyslektik = blbec
21. 6. 2004 Učitelé jsou schopni způsobit nevratné škody
21. 6. 2004 Opakování je matka moudrosti Štěpán  Kotrba
21. 6. 2004 Digitalizace: s ČeRTem nebo bez? Vlastimil  Ježek
21. 6. 2004 O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti Jan  Paul
21. 6. 2004 Zločin, trest a soudcovo svědomí Zdeněk  Jemelík
21. 6. 2004 Pozor na zavádění školného na českých univerzitách! Jan  Sýkora
21. 6. 2004 Nesouhlaste s brněnským magistrátem - udělá z vás orwellovsky neosobu
21. 6. 2004 Konec kritiků v Čechách Jan  Lipšanský
21. 6. 2004 Britští vojáci obviněni ze "zohavování mrtvol a mučení Iráčanů"
21. 6. 2004 První irácké nezávislé rádio
21. 6. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 14. - 16. června 2004
21. 6. 2004 Syrský občan uvězněn za používání internetu
19. 6. 2004 Al Kajda získá zbraně hromadného ničení a použije jich
20. 6. 2004 Červený kříž vydal Spojeným státům ultimátum ohledně Saddáma Husajna
21. 6. 2004 ČT chce být stále "názornější"? Miloš  Dokulil
21. 6. 2004 Znovu o českém praporu? Miloš  Dokulil
20. 6. 2004 Saúdská Arábie zlikvidovala buňku al Kajdy
21. 6. 2004 Umění psát Irena  Zítková
21. 6. 2004 "Vláda nemůže fungovat dál" Petr  Jánský
21. 6. 2004 Bude se v Česku mluvit a psát česky? Jan  Lipšanský
20. 6. 2004 Homeworking, podpantofelizace a Den otců Zdeněk  Bárta
21. 6. 2004 Vyberte si svého Boha. Udělejte to moderně - nainstalujte si náš software Štěpán  Kotrba
21. 6. 2004 OSN: Pomoc třetímu světu je nedostatečná Simone  Radačičová
21. 6. 2004 Alžírsko: Omezování svobody tisku? Simone  Radačičová
18. 6. 2004 Super tisíciletí Václav  Dušek
21. 6. 2004 Ministerstvo školství ocení vynikající uprchlické studenty
18. 6. 2004 Vedoucí představitelé EU se dohodli o ústavě evropské organizace
21. 6. 2004 Európa má ústavu
21. 6. 2004 Tajné stránky dňa D Peter  Greguš
21. 6. 2004 Supermarkety na muške Andrew  Wasley
21. 6. 2004 Ochrana prírody podľa Ruska Mikuláš  Huba
21. 6. 2004 Vojna a biznis Radovan  Geist
21. 6. 2004 Bush: Peniaze na novú jadrovú zbraň Jakub  Topol
21. 6. 2004 Utrpenie britského ľavičiara Radovan  Geist
18. 6. 2004 Makedonie -- doporučení pro cestování občanům ČR
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
21. 6. 2004 Umění psát Irena  Zítková
21. 6. 2004 Jste dyslektik a bydlíte v Kroměříži? Na středoškolské studium zapomeňte Bohumil  Kartous
21. 6. 2004 Ostuda pro město Kroměříž? Ondřej  Hausenblas
21. 6. 2004 Dyslektikové v britských školách: Zákon jim zaručuje rovné postavení   
21. 6. 2004 "Dyslektik je hlupák a tenhle má ještě vzpurnou matku!"   
21. 6. 2004 Digitalizace: s ČeRTem nebo bez? Vlastimil  Ježek
21. 6. 2004 Opakování je matka moudrosti Štěpán  Kotrba
21. 6. 2004 Konec kritiků v Čechách Jan  Lipšanský
21. 6. 2004 Zločin, trest a soudcovo svědomí Zdeněk  Jemelík
21. 6. 2004 Pozor na zavádění školného na českých univerzitách! Jan  Sýkora
21. 6. 2004 O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti Jan  Paul
20. 6. 2004 Červený kříž vydal Spojeným státům ultimátum ohledně Saddáma Husajna   
19. 6. 2004 Al Kajda získá zbraně hromadného ničení a použije jich   
18. 6. 2004 Evropské volby: neokecatelná účtenka Martin  Kunštek
18. 6. 2004 Super tisíciletí Václav  Dušek

Monitor Jana Paula RSS 2.0      Historie >
21. 6. 2004 O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti Jan  Paul
27. 5. 2004 Co dělat, aneb o armádě jinak Jan  Paul
24. 5. 2004 S policisty se nemluví, aneb stále zamindrákovaní ochránci zákona Jan  Paul
5. 5. 2004 Mámo, koupíme si pivní sestavu! Jan  Paul
30. 4. 2004 Do Evropy levou, pravou anebo žádnou? Jan  Paul
12. 4. 2004 Hody, hody, dej sem prachy! Jan  Paul
15. 3. 2004 Bizetova Carmen a tak trošku Troškova "Prodaná nevěsta"? Jan  Paul
25. 2. 2004 "Perfekt tense - Malba dnes" jako institucionalizovaná nuda Jan  Paul
17. 2. 2004 Otázka pro náměstka policejního presidenta plk. Jaroslava Macháně: Proč není policie v odhalování padělatelů výtvarného umění aktivní tak, jak by mohla být? Jan  Paul
11. 2. 2004 Artsemestr 2004 - a co dál? Jan  Paul
28. 1. 2004 O Kájínkovi a vizuální manipulaci Jan  Paul
26. 1. 2004 České základní školství je tragédie Jan  Paul
20. 1. 2004 Kontroverzní či fundamentalistický Šaron? Jan  Paul
30. 12. 2003 PF 2004 Jan  Paul
14. 12. 2003 "České Vánoce", vizuální absurdita v centru Prahy Jan  Paul