úterý 14.00: V hlavním městě Saúdské Arábie Rijádu došlo v úterý k několika sebevražedným bombovým atentátům, v jejichž důsledku zahynulo asi 50 osob, uvádějí tiskové agentury. Je několik hodin po těchto útocích dorazil do Rijádu americký ministr zahraničních věcí Colin Powell, kteerý sdělil reportérům na rijádském letišti, že zřejmě zahynulo asi 10 Američanů a lidé mnoha dalších národností. Podle Powella měly útoky "charakteristiky organizace al Kajdá", avšak nikdo se dosud nepřihlásil k odpovědnosti.

V neděli 11. 5. přiznal deník New York Times, že jeho reportér Jayson Blair (27) publikoval v tomto listě za poslední čtyři roky více než 600 článků, které obsahovaly množství výmyslů - to, co v nich nebylo vymyšleno, reportér opisoval bez udání zdrojů z jiných novin. "Rozsáhlé výmysly a plagiátství představují obrovskou zradu důvěry a velké selhání ve 152 leté historii tohoto listu," napsal v pondělí New York Times na titulní straně a uvnitř čísla věnoval čtyři strany rozboru nepravdivých údajů v článcích Jaysona Blaira. V článku se dále praví: "Každé noviny, stejně jako každá banka a každá policie důvěřuje svým zaměstnancům, že budou dodržovat ústřední zásady, a vyšetřování zjistilo, že pan Blair opakovaně porušoval základní princip novinářské práce, jímž je prostě pravda."

Britští komentátoři poznamenávají, že "útok" na New York Times se v Americe považuje za výjimečně bolestivý právě proto, že tento list má ve Spojených státech nesmírně výsadní postavení - je považován za vzor spolehlivé a pravdivé novinářské práce. Například v Británii neexistují žádné noviny, které by byly tak vysoko na společenském piedestalu. Je velmi poctivé, že New York Times chybu veřejně přiznal a věnoval analýze tohoto "skandálu" tak velký prostor. Ve Spojených státech záležitost vyvolala podstatnou veřejnou diskusi, britští komentátoři zdůrazňují, že právě proto, že v americkém tisku jsou většinou dodržovány velmi vysoké etické zásady.

Situace vyšla najevo poté, co se ukázalo, že Jayson Blair opsal dosti značné části svého článku o matce jednoho amerického vojáka, který je pohřešován v Iráku, z malého texaského deníku San Antonio Express News. Autorka původního článku si stěžovala, Blairovi nadřízení od něho požadovali, aby předložil stvrzenky z cesty do Texasu, Blair je předložit nedokázal, a tak z listu odešel. Ukázalo se posléze, že své články většinou psal z redakce, předstíral, že je na místě, ale popisy míst líčil podle místních fotografií, které si našel na internetu. Například v článcích o vojákyni Jessice Lynchové si Blair vymyslel, že její otec "stál na terase svého domu a díval se na tabáková pole a pastviny", přestože je dům v údolí a žádná taková pole v oblasti neexistují. Blair si vymýšlel mnoho podrobností ve svých článcích, vymýšlel si například i v případě reportáží o střelci ve Washingtonu, který útočil střelnými zbraněmi na chodce v ulicích.

Jayson Blair je černoch a skandál v New York Times vyvolal také diskusi o tzv. "affirmative action", o tom, zda mají být nekriticky zaměstnáváni příslušníci jiných ras jen proto, že jsou to příslušníci jiných ras. Podezření vůči jeho pracovním metodám existovalo už dlouho: kolegové například upozorňovali na to, jak je možné, že píše tolik materiálů z nejrůznějších oblastí veřejného života. Kritikové poukazují na to, že kdyby se takto v redakci listu choval bělošský novinář, jeho kontroverzní praxe by byla asi odhalena daleko dřív.

Zajímavé je, že případ zůstal tak dlouho neodhalen. Vypovídá to asi výmluvně o tom, co si o novinářích myslí normální občané. Je totiž pozoruhodné, že si nikdy nestěžoval nikdo z těch lidí, o nichž Blair ve svých článcích tvrdil, že je interviewoval, ale ve skutečnosti si ta interview vymyslel. Lidi se na text článku podívali, potřásli nad ním hlavou a řekli si: "Je to v novinách - no a co..."

List Guardian k tomu v pondělí ironicky poznamenal, že by útěchou pro deník New York Times mělo být, že je v dobré společnosti: "od Washington Postu až po Boston Globe si novináři vymýšlejí zprávy už dlouhá léta".

V jiném incidentu byl v minulých dnech obviněn londýnský list Evening Standard, že dne 9. dubna, kdy padl Bagdád, zfalšoval fotografii jásajících Iráčanů. Podle internetových stránek Memory Hole je podezřelé, že se na fotografii opakuje tvář téhož muže v turbanu i další rysy. - 2. dubna byl propuštěn kameraman listu Los Angeles Times za to, že počítačově pozměnil fotografii britského vojáka, organizujícího dav kryjících se civilistů v Basře - list otiskl tuto fotografii na titulní straně.

Seriózní mezinárodní deníky mívají pravidelnou každodenní rubriku oprav, kde napravují omyly a chyby z předchozích dní, publikované v listě. Např. dnešní opravy deníku Guardian jsou ZDE, v britském deníku Times ZDE.

Tvrdou ránu katolické Irské republikánské armádě zasadilo během uplynulého víkendu odhalení, že jeden z jejích čelných členů pracoval dlouhá léta jako špion pro britskou armádu známý pod přezdívkou Stakeknife.

Alfredo Scappaticci, náměstek šéfa jednotky Prozatímní IRA pro vnitřní bezpečnost zřejmě poskytoval po dobu 25 let klíčové informace britské vojenské rozvědce. Dostával za to plat ve výši 80 000 liber ročně, vyplácených na konto v Gibraltaru.

Scappatici byl prozrazen o víkendu na celé řadě internetových stránek a v irských novinách. Je podezříván, že se také podílel na asi 40 vraždách. Desítky lidí také zřejmě přišly o život, aby nebyla jeho spolupráce s britskou vojenskou rozvědkou prozrazena. V neděli ráno Scappaticiho odvezli agenti britské rozvědky do bezpečí na nejmenované místo v Anglii.

IRA je otřesena. Jeden její někdejší člen ze západního Belfastu konstatoval: "Jestli je tohle pravda, je to obrovský úspěch pro Brity. Znamená to, že řídili strategii IRA po celé dlouhé roky."

Avšak odhalení Scappaticiho vyvolává také vážné otázky pro britský establishment, zejména o tom, do jaké míry byly britské výzvědné služby ochotny využívat spolupráce s mnohonásobným vrahem. Zřejmě se ozvou hlasy, požadující plné veřejné vyšetřování tohoto případu. Případem se už ovšem tajně začala zabývat sir John Stevens, šéf londýnské Metropolitní policie, který vyšetřuje, do jaké míry spolupracovaly britské bezpečnostní jednotky s teroristy. Zřejmě s nelibostí přijal skutečnost, že jeho opatrné vyšetřování nyní bylo ohroženo všeobecnou publicitou v této věci.

Úterý 13. 5. 2003: Scappatici vydal prostřednictvím svého právníka prohlášení, že agentem britské rozvědku v IRA nebyl a že lituje, že se v důsledku tohoto "falešného obvinění" nyní musí skrývat.

V dubnovém šetření byla 1 067 respondentům CVVM předkládána otázka, zda by se zúčastnili referenda o vstupu České republiky do Evropské unie. Z výsledků vyjímáme podstatné části.

Sexu, řízení státu a fotbalu rozumí všichni a nebo si to o sobě alespoň myslí. Nic jiného mne už několik dní nenapadá při pročítání těch mnoha zasvěceně nezasvěcených "komentářů" o "obavách prostého občana". Tu z příliš ofenzivní a emocionální kampaně k referendu o našem členství v EU, tu zase z příliš odbornické či naopak slangové mluvy politiků, jindy zase o "signálech", které vysílají státníci v rámci válečné diplomacie. Čím méně obsahují informací, tím více je v nich nezřetelného strachu. Z neznáma. Z řečí, které autor neovládá, ze slov kterým nerozumí, z dějů které neovlivní, z krajin, které nepozná, z lidí které nepotká.

Laskavost velí vyposlechnout jedním uchem, zapomenout tím druhým. Zdravý rozum velí ztlumit hlasitost do neslyšitelnosti. Protože šumu a ruchů je okolo dost. Dají se nazvat už "přirozeným ruchovým pozadím"... Hlas lidu, hlas boží, říkali už před tisíci lety mezi korintskými sloupy Fora Romana. "Sousedský plky" tomu říkal zase hostinský U vypíchnutýho voka na Žižkově. "A po vosmým už nastupuje kasírtaška a nekompromisnost zavírací hodiny". "Pane vrchní, platím..."

Já vím, že na hospodských monolozích je založena poetika Wericha, Horníčka, Hrabala i Haška, o dalších českých literárních velikánech nemluvě. Ne nadarmo jsme se 150 litry piva na osobu včetně nemluňat na prvním místě v oné blížící se Evropě... Pokud jsou ty plky filtrované moudrostí ducha spisovatele či vynikajícího herce na prknech, které znamenají svět, jsou katalyzátorem jiskřivého prozření pod forbínou, katalyzátorem poznání či katalyzátorem bránici osvěžujícího smíchu. Pokud ovšem jsou podávány laicky - bez filtru, mají účinek stejně dusivý, jako šlukované havana.

Nezdá se vám tady v poslední době nějak zakouřeno?

Britské zpravodajské servery zaznamenaly během útoku na Irák obrovský nárůst čtenářů ze Spojených států, vzhledem k tomu, Američané začali hledat zpravodajské zdroje nezávislé na "vlastenecky provládních" amerických médiích a srovnávali jejich informace s domácími americkými informacemi.

V prvním týdnu vojenského útoku na Irák stoupl počet amerických čtenářů zpravodajských stránek BBC o 47 procent a internetových stránek listu Guardian o 87 procent. Nejpopulárnějším britským serverem (všech kategorií) je ve Spojených státech zpravodajství BBC.

Druhým nejpopulárnějším britským zpravodajským serverem ve Spojených státech byly stránky listu Guardian, jejichž otevřeně skeptický postoj vůči vojenskému útoku na Irák zaujal pozornost stovek serverů, válečných i protiválečných.

Zpravodajské internetové stránky BBC jsou ve Spojených státech 59. nejnavštěvovanějším serverem, Guardian 420. nejnavštěvovanějším serverem, britský deník Times 587. nejnavštěvovanějším serverem. Jiné britské zpravodajské servery se v americkém žebříčku neumístily.

Obrovská navštěvovanost zpravodajských internetových stránek BBC z Ameriky prý zřejmě povede k obnoveným úvahám o tom, že by veřejnoprávní BBC mohla začít požadovat, aby čtenáři ze zahraničí za přístup na její stránky platili. Před nedávnem argumentoval jeden činitel BBC, že je neférové, aby britští plátci koncesionářských televizních poplatků hradili z vlastní kapsy velké náklady na provoz zpravodajských serverů BBC, způsobované obrovským provozem ze zahraničí.

Jinou možností by bylo, kdyby BBC začala na svých zpravodajských stránkách prodávat reklamu. To by ale vedlo ke kontroverzi, protože její komerční rivalové by si stěžovali, že jim ubírá z jejich příjmu a mohlo by to ohrozit obnovení veřejnoprávní charty BBC, k němuž má dojít v roce 2006.

V březnu 2003 zaznamenal Guardian celkem 107 milionů návštěvníků na svých stránkách; podle neoficiálních údajů zaznamenalo 43 jazykových sekcí zpravodajských stránek BBC za březen 2003 celkem 150 milionů návštěvníků, z toho zahraničně zpravodajský server BBC v angličtině měl 130 milionů čtenářů. Zpravodajství BBC v arabštině v březnu zaznamenalo 15 milionů uživatelů.

Obrovský nárůst čtenářů zaznamenaly i stránky CNN, kteeré si během víkendu 22. a 23. března otevřelo 78 milionů uživatelů. Podle informací portálu Lycos se během útoku na Irák staly nejhledanějšími stránkami stránky televize Al Jazeera.

Polemika s Pavlem Pečínkou v chronologii:

Před několika lety výstižně popsal malý český mediální dvoreček v týdeníku Reflex Pečínkův jmenovec, komentátor Bohumil Pečinka: "Musíte se zařadit. Protože maloměsto ctí hlavní proud, je důsledné v jeho obraně před všemi nesouhlasnými názory a projevuje v tomto ohled pozoruhodný stádní pud. O reálné situaci se dozvíte pomálu, zato je často dostatečně zdůrazňováno, jaký se má zaujmout správný postoj. Jakmile otevřete české noviny, už vás nějaký komentátorský panák škatulkuje: jste komunisti, zbabělci a milovníci starých pořádků? Tak si myslete tohle. jste demokrati, inteligenti a máte charakter? Tady je váš názor. Nechcete tam ani tam? Na to, holenkové, zapomeňte. Už jste v Čechách. Musíte se zařadit."

Pavel Pečínka správný postoj zaujal - alespoň soudě podle své vlastní interpretace. Jeho sebezařazení nepostrádá dokonalost a kouzlo nechtěného.

Vážený pane prezidente,

Hlubokým a maximálně zvýšeným znepokojením sleduji vývoj posledních měsíců, zejména v souvislosti s blížícím se referendem o vstupu ČR do EU a děním kolem něj. Obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem, dovoluji si Vás oslovit a apelovat na Vás jako na prezidenta českého národa, jehož neutěšená situace se dostává díky plánovanému vstupu do EU do historického bodu, který může ohrozit samu existenci našeho národa.

Občanské sdružení Občané proti EU je rozhněváno, že Vladimír Špidla uvedl 24. 4. 2003 v televizi Nova, že euroskeptikové nedostali žádné peníze, protože "nepředložili projekt". Poukazují na to, že jejich občanské sdružení vypracovalo projekt o rozsahu 15 stran A4 i s přílohami; podobné projekty podaly prý i další euroskeptické organizace v ČR. Občanské sdružení Občané proti EU apeluje na občany České republiky, aby "hlasovali pro zachování suverenity ČR a odmítli členství v EU".

Jistě velmi dobře známe argumenty pro vstup ČR do EU. Nebudeme je zde tedy opakovat. Ale právě proto, že jednoznačně převažuje tato pozitivní představa, je nyní na místě důkladně se zamyslet nad těmi souvislostmi, které upozorňují na možná úskalí vzniku velké, jednotné Evropy. A právě proto, že je zřejmé, že pro ČR dnes jiná budoucnost vlastně neexistuje, mohou či dokonce musí naše intelektuální elity přispět k tomu, aby vývoj sjednocené Evropy byl právě ten nejlepší možný.

Je dobré se umět vyrovnat se všemi protiargumenty a poctivě je prostudovat a především najít řešení pro celou evropskou a později i světovou polis, tedy naučit se možným problémům předcházet. Podaří se nám to lépe, dokážeme-li z minulosti vypreparovat ty hlavní lidské charakterové črty, jež především ke vzniku hrůzovlád vedly.

Článek Michala Ruska ZDE shrnuje zřejmě autentické obavy "obyčejných lidí" v ČR a je vlastně vážnou kritikou české vlády i samotné Evropské unie, že dosud nedokázaly jasně a přesvědčivě českým občanům vysvětlit, jaká je v současnosti západní Evropa a co bude vstup ČR do EU znamenat. Ruskovy obavy jsou pozoruhodně anachronické.

Během doby, kdy byli Češi a Slováci uzavřeni v neprodyšné zavařovačce komunismu, západní Evropa prošla dosti podstatným, jemným a citlivým vývojem demokracie.

Výrazně byla posílena pluralita, kritičnost a práva občana jako jednotlivce. Evropská unie, to také znamená stabilitu a vynutitelnost zákonů.

Dnešní Německo není nacistickou, nacionalistickou zemí z třicátých let dvacátého století :), ale pluralitní, otevřenou, hluboce zamerikanizovanou (v tom dobrém slova smyslu) demokracií.

Jestliže se v současnosti některé západní podnikatelské firmy chovají v ČR arogantně vůči místním lidem jako na dobytém, domorodém území, po vstupu do ČR do EU by se to, doufejme, mělo změnit: Češi budou mít vůči nim totiž stejná práva jako mají oni. Budou jim rovni.

Ústředí Evropské unie uplatňuje vůči členským zemím zásadu subsidiarity. Moc mají tedy jednotlivé členské země, nikoliv Brusel. Jednají na základě předem dohodnutých a schválených základních civilizačních principů. Jsem velmi rád, že mnohé z nich budou zavedeny i v České republice.

Píšu tuto poznámku na základě svého dosavadního více než pětadvacetiletého života v Evropské unii. Pokud bude Evropská unie i vůči kandidátským zemím uplatňovat stejné principy a měřítka, jaká se uplatňovala vůči dosavadním členským zemím, pro ČR to může znamenat jen obrovské terno.

Jistě, nikdo neví, jaká konkrétně bude realizace ustanovení o rozšíření EU a je docela dobře možné, že se všechno může zhatit a nové členské země budou jen druhořadými členy. Je to možné, ale nemyslím si to. V otevřené západoevropské společnosti je totiž takový přístup dlouhodobě nemyslitelný.

Pokud tedy nedojde k výše zmíněnému "nejhoršímu scénáři", neinformované, přesto však oprávněné obavy pana Ruska se nevyplní. Věnujme se jim trochu podrobněji:

"Ačkoli většina občanů České republiky (skoro 70 procent) podporuje náš vstup do EU, podle listopadového šetření agentury STEM mají lidé obavu z omezení suverenity a podřízení Česka silnějším státům."

zpráva z tisku, listopad 1999

Vstupem do EU se stát vzdává určitých pravomocí, které byly tradičně součástí jeho svrchovanosti. Otázky, o nichž do té doby mohl rozhodovat podle svých zájmů a potřeb, náhle podléhají mezinárodním pravidlům a dohledu nadnárodních institucí. To, co je v klasické diplomacii považováno za vměšování do vnitřních záležitostí, se stává každodenní skutečností. Je něco takového pro nás přijatelné? Nehrozí malému státu, jako je ten náš, že se v Unii rozpustí?

Prvním květnem byla zahájena oficiální kampaň, která by měla přesvědčit zdejší lid, aby v referendu ke vstupu do EU zahřměl sborovým ANO. Stále častěji proto budeme na každém kroku a rohu zakopávat o všudypřítomnou státní propagandu, jež nám v holých větách ozřejmí, jaké plusy přineslo členství fiktivnímu řeckému kavárníkovi či irskému počítačovému expertovi, ale i další důležitá "fakta". Zbude-li prostor pro pochybnosti, budou tyto prezentovány jako drobné a v podstatě roztomilé úchylky bruselských byrokratů, kteří našinci chtějí zakázat utopence, nebo jako úvahy modrých ptáků či rudých třešní o omezení státní suverenity a podkopávání národních zájmů. Anarchisté k celé problematice přistupují samozřejmě jinak. Cílem není agitovat "za" nebo "proti" vstupu do EU, ale pouze demaskovat podstatu jedné z kapitalistických institucí.

Celý život do roku 1989 som prežil v komunistickom režime. Nemôžem za to -- vyšlo to tak. Keď som vyšiel z bezstarostných detských liet a nabral rozum, zistil som, že ten režim nemám rád. Túžil som po demokracii.

V roku 1989 padol režim a na Slovensku sa vraj začalo udomácňovať čudo s gréckym názvom, krehké ako žena. Krehkosť je však jediná vlastnosť spoločná pre demokraciu a ženu. K žene bývame galantný, otvárame jej dvere... Demokracii vrážame dýku od chrbta...

V důsledku každého dalšího neúspěchu sílí politický tlak. Skrytý boj mezi vládními ministerstvy a výzvědnými organizacemi na obou stranách Atlantiku začíná být nelítostný. USA a Británie zaútočily na Irák proto, aby odstranily jeho zbraně hromadného ničení, a teď nemohou přiznat, že je Irák neměl. Hledání zbraní hromadného ničení tedy nesmí selhat.

Toto hledání je zejména životně důležité pro Kabalu. Tato skupinka asi tuctu analytiků v Pentagonu byla hlavním motorem útoku na Irák. Kabala je součástí Office of Special Plans, Úřadu pro mimořádné plánování, což je nová výzvědná agentura, která se postavila proti CIA a zvítězila nad ní. Tam, kde CIA váhala nad Irákem, OSP požadoval invazi. George Bush se postavil na stranu OSP proti CIA.

OSP vytvořil ministr obrany Donald Rumsfeld. Jeho úkolem bylo dokázat, že CIA zanedbala iráckou hrozbu. Vzrůst vlivu OSP a úpadek vlivu CIA vyvolal ve světě amerických výzvědných služeb obrovský bengál, napsal v neděli britský týdeník Observer.

Takto začal v neděli v 21 hodin na britské televizní stanici Channel Four satirický pořad Bremner, Bird and Fortune, který se celou hodinu věnoval problematice Iráku a amerických imperiálních aspirací. Některé jeho informace, ač podané formou televizní satiry, byly velmi závažné:

Nový zákon o reklamě - zákon č. 138/2002 Sb. říká, že nevyžádaná reklama, která vede k výdajům adresáta nebo adresáta obtěžuje, je zakázána. Pokuta za porušení tohoto ustanovení může být až 2 000 000 Kč.

Pokud firma XXXXXX odešle reklamní mail, aniž jste v minulosti vyplnili výslovný souhlas s možností zasílat vám reklamní poštu (obvyklá podmínka různých spotřebitelských soutěží pro hlupáčky), jejich reklama nebyla vyžádaná. Vedla k výdajům adresáta? Ano, jistě, za reklamu zaplatili dialupisté i majitelé pevných linek s počítanými přenosy dat. Obtěžovala jejich reklama? Nevím jak vás, ale mne (a nejen mne, ale mnoho dalších příjemců spamů) ano. Naposledy jsem obdržel nevyžádaný e-mail - včera v 15:54 od firmy MajaSoft ...

Soudě podle zvýšení počtu individuálních IP adres, které si otvírají internetovou stránku BL, ve srovnání s červnem - červencem 2002, stoupla do března - dubna 2003 čtenost Britských listů o více než 35 procent; soudíme-li podle průměru denních návštěv na stránkách BL, došlo od června 2002 do dubna 2003 k nárůstu čtenářů o 50,7 procent. - Počet subskribentů BL, odebírajících časopis emailem, zůstává za poslední rok víceméně stabilní, kolem 2000 čtenářů denně.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.