Obava č. 1: EU by se mohla proměnit v totalitní stát

Nikdo nemůže předpovědět, co se stane za třicet nebo za padesát let. Vzhledem k historii evropských demokracií je to však vznik diktatury z EU velmi nepravděpodobný. Západní demokracie mají hluboké pluralitní kořeny a množství bezpečnostních záruk, které zamezují tomu, aby vznikla diktatura. (Namátkou: Víte například, že v Británii neexistuje jednotná celostátní policie, aby nemohl vzniknout policejní stát? Existují jen decentralizované regionální policejní jednotky bez ústředního celostátního vedení.) Evropská unie je silně decentralizovaná. Princip subsidiarity znamená, že jednotlivé národní státy výraznou měrou rozhodují o vlastním osudu.

I kdyby třeba za padesát let měl být Česká republika znovu ohrožena nějakou diktaturou, je zřejmé, že by bylo pro ni daleko výhodnější, kdyby tomu nebezpečí čelila jako člen celé velké skupiny demokratických evropských států, než na jeho okraji sama.

Obava č. 2: EU se rozšiřuje, protože to chtějí tamější mocní. A chtějí se na nás napakovat

I když to možná vypadá nepravděpodobně, ne všichni světoví politikové jsou darebáci. Mnozí z nich se dali na politiku z idealismu. Jistě, existuje nebezpečí korupce mocí a to všechno, přesto však v mezinárodní politice stále zůstává v evropských demokraciích dosti velké množství idealistů - kteří se snaží prosazovat to, v co věří, jako umění možného.

Představa, že se EU "napakuje" na chudých středoevropských zemích, je dost úsměvná. Naopak byla celá diskuse o rozšiřování EU do střední Evropy po celou dobu na Západě ochromována obavami, že bude Evropská unie muset nové členské země rozsáhlým způsobem finančně dotovat. Což se opravdu do značné míry bude muset stát. Chudá Česká republika může na členství v EU jedině vydělat. Doufejme jen, že budou ty dotace dostatečné. Na mnoha místech ve Skotsku je nápis: tuto silnici, tento most, financovala Evropská unie. S těmito nápisy se budete setkávat i v ČR.

Důvodem k rozšíření Evropské unie je prosperita a stabilita. Tu chtějí západoevropské země přivést i do střední Evropy. Byly by naprosto pošetilé, kdyby kandidátské země začaly považovat jen za "kolonizované území" a chtěly ho ožebračit vykořisťováním. Dnešní Evropa není Evropou třicátých let. To by vedlo k politické i hospodářské nestabilitě a Evropská unie si nic takového nemůže dovolit na svém území ani na svých humnech. Cílem EU je vytvořit prosperující a stabilní Evropu bez válečných konfliktů. Pokud by se začaly projevovat hospodářské problémy, Evropská unie by okamžitě začala zasahovat, aby byly odstraněny. Uznávám, že Češi mohou mít takovéto obavy, protože jinou než diktátorskou Evropu (nacistické Německo a komunistické Rusko) nepoznali.

Obava č. 3: Češi vstupem do EU zchudnou

Je jistě pravda, že po likvidaci všech celních bariér mohou být Češi - s minimálním průměrným platem - vystaveni tlaku "západních" cen zahraničních výrobků. Přesto je nesporné, že se českým občanům vstupem do Evropské unie otevřou podstatné podnikatelské možnosti. Budou si moci založit malý podnik kdekoliv, třeba v Londýně nebo v Madridu. Pekař v Českém Krumlově bude moci vozit svůj levný chleba do Německa či do Rakouska. Češi budou moci žádat v Bruselu o finanční podporu pro nové podnikatelské projekty, bude tedy zřejmě k dispozici pro zakládání malých podniků daleko více kapitálu, než kolik mohly a chtěly dosud podnikatelům poskytnout (krachující) české banky. Otevřenost v podnikání vždycky dosud znamenala zbohatnutí. Pohlédněme na příklad Irské republiky, země přibližně jen s 3 miliony obyvatel. Ta se vstupem do Evropské unie vyšvihla z hospodářsky naprosto zaostalé, bigotní náboženské země v jednoho z nejúspěšnějších evropských hospodářských tygrů. Zkoumejte, co bylo katalyzátorem irského úspěchu v EU.

To, že budou muset české firmy konkurovat svým zahraničním protějškům, může být pro českého spotřebitele výhodou: doufejme, že se pod tlakem EU i západoevropské konkurence naučí domácí české podniky chovat se vůči zákazníkovi zdvořileji a vstřícněji. Evropská unie vždycky prosazovala daleko pevnější spotřebitelská práva, než jaké byly české firmy zákazníkovi ochotny poskytnout.

Obava č. 4: Kromě Železného nejsou v ČR žádní podnikatelští magnáti

Tak zaprvé: Vladimír Železný je v mezinárodním měřítku jen velmi malou rybou, jen značně nevýznamným podnikatelem. (To platí i v ČR, tam existují daleko bohatší jednotlivci než Vladimír Železný - to, že se hovoří o Železném a nikoliv o nich, je mediální bublina.) Doufám, že schopnosti Evropské unie nepřeceňuji, avšak chovám naději, že vstupem ČR do EU bude pochybným podnikatelským praktikám a la Vladimír Železný v ČR odzvoněno. Česká republika, jistě, trpí, vysokou mírou korupce - Evropská unie vyvine úsilí k jejímu odstranění. Vnutí také České republice civilizované, vynutitelné zákony. Jejichž hlavním účelem bude hájit právo jednotlivých, obyčejných občanů, nikoliv podnikatelských podvodníků.

Pomine doba, kdy dostane česká občanka za to, že ji v nějaké okresní nemocnici omylem odebrali nesprávnou ledvinu (cituji po paměti) soudním rozhodnutím odškodné 1730 Kč. Čeští občané budou mít v Evropské unii daleko větší zastání. Oběť skandálních chyb při operacích bude mít - právem - v Evropské unii nárok na odškodnění ve výši milionů eur.

Obava č. 5: Evropská unie bude mít zájem jen o "manuální pracovníky"

Ne tak tomu bude, pokud by ČR do Evropské unie nevstoupila - poklesla by na úroveň banánové republiky kdesi na periferii Evropy. Vstup do Evropské unie je pro Českou republiku obrovskou příležitostí - Češi budou poprvé v historii v Evropě rovní s rovnými. Budou mít takové podnikatelské příležitosti, jakých se chopí. Není důvodu, proč by měli být méně úspěšní při získávání kapitálu na zajímavé podnikatelské projekty než občané západní Evropy. Podmínky pro získávání tohoto kapitálu budou pro všechny stejné. Větší příležitosti budou ovšem pro ty, kdo budou schopni se té příležitosti chopit. Znalost jazyků a orientace v mezinárodní problematice bude nezbytná.

Obava č. 6: Všichni budeme muset daleko víc pracovat

V zemích západní Evropy je větší počet svátků a více dovolené než v České republice. :)

Obava č. 7: Kdo nebude umět anglicky, bude vyřízen

Ano, angličtina se skutečně stává řečí lingua franca po celém světě a je záhodno, aby se ji naučilo co největší množství lidí, protože lidé bez znalosti angličtiny budou globalizačním tlakem vyřazeni z rozhodovacích procesů. (V Německu se konají zasedání správních rad velkého počtu podniků v angličtině.) Tento tlak však bude daleko výraznější a postavení České republiky bude daleko nevýhodnější, pokud nevstoupí do Evropské unie.

Česká kultura tlak angličtiny přežije, pokud bude schopna nabídnout něco mezinárodně zajímavého a nosného. Velmi dobře by například v současné době dokázaly mezinárodně uspět nejnovější české filmy - kdyby je někdo do zahraničí efektivně distribuoval. Neprosadí se současná česká literatura - nikoliv v důsledku handicapu českého jazyka, ale proto, že nemá širší mezinárodní komunitě - na rozdíl od vynikajících děla českých autorů, publikovaných v sedmdesátých a v osmdesátých letech - skoro co říci.

Největší výhoda ze všeho: čeští studenti poznají svět

Obrovskou výhodou vstupu ČR do EU bude, že mladí Češi dostanou možnost se velmi rychle stát Evropany - svým uvědoměním občany Evropské unie. Stačí k tomu možnost studovat v zahraničí, strávit tam několik let, naučit se svůj obor a jazyk dané země a pak se do ČR buď vrátit nebo nevrátit. Ti, kdo se vrátí, tam radikální způsobem promění atmosféru země. Proces návratu ČR do civilizované Evropy bude dokončen.

PS. A to všechno platí přesto, že je ústředí EU značně byrokratické, některé rozhodovací procesy trpí demokratickým deficitem a dosud není jasně vyřešeno, jak bude Evropská unie po svém rozšíření fungovat a vypadat. Kdyby Česká republika do Evropské unie nevstoupila, bylo by to pro její osud absolutně fatální - její postavení jako zcela irelevantního státečku na okraji Evropy by se prohloubilo. Západní firmy by mohly nadále beztrestně vykořisťovat české občany, aniž by se mohl proti tomu kdokoliv odvolat; Evropa by pro Čechy zůstala uzavřenou pevností, do níž by bylo nemožné cestovat a nepříliš kvalitní domácí české firmy by se nadále těšily bezkonkurenčnímu monopolu. Čeští politikové a "intelektuálové" by se nadále nemuseli srovnávat s celoevropskou konkurencí.