Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer?

5. 5. 2003

Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer?

POLEMIKA

Polemika s Pavlem Pečínkou na stránkách Britských listů dostala nečekaný směr. Na e-mailovou konferenci brněnských "zelených" a "nesehnutých" dorazilo Pečínkovo SOS. Pedagog hledá podporu a nabízí svou loajalitu muli-kulti soudruhům aktivistům tím, že - cit.:"přibalil článek o dosud jediném černém a (k tomu ještě navíc - pozn.red. BL) tmavozeleném v řadách SZ jménem Mohamed." Pokud budou soudruzi chtít nějak propagačně využít, nechává to Pečínka plně v jejich režii... Článek podle Pavla Pečínky už vyšel - v "nezávislých" Literárních novinách.

Své soudruhy Pečínka také prosí, zda by nešlo článek Britských listů převzít i nějakým velkým tištěným deníkem. Rád by na to odpověděl, ale přes velké noviny. No bodejť, není nad velkou tištěnou reklamu, když jinak je to problém do jakéhokoliv média dostat text s "tmavězelenou" aktivistickou "žurnalistikou". A kdyby to nešlo, stačilo by to pedagogu Pečínkovi otisknout alespoň v docela malém bulletinu - jen s jeho odpovědí... Předem díky těm, kteří budou souhlasit. Uvidíme, které noviny přistoupí na Pečínkovu PR hru.

Tak - aby nebyla mýlka - Britské listy se nezříkají polemiky o hranicích žurnalistiky a politického public relations. Naopak hozenou rukavici zvedají rády a s potěšením přetiskují přílohu Pečínkova e-mailu. Rádi zveřejníme i reakci Pavla Pečínky na tento text. Britské listy jsou mu otevřeny.

Nad Pečínkovým poněkud rasistickým determinantem "černý a tmavozelený" sice v redakci vznikla malá polemika, zda přetištění tohoto označení se Britské listy nedopouštějí také trestného činu podněcování k nenávisti..... dle příslušného paragrafu, ale zvítězil názor, že je ve veřejném zájmu udělat reklamu brněnskému "bílému a přitom také ještě tmavězelenému" vysokoškolskému pedagogovi.

Plný text článku Pavla Pečínky PRVNÍ AFRIČAN VE STRANĚ ZELENÝCH: INSPIROVAL MĚ JOSCHKA FISCHER ZDE

PRVNÍ AFRIČAN VE STRANĚ ZELENÝCH: INSPIROVAL MĚ JOSCHKA FISCHER

Pavel Pečínka

To tu ještě nebylo, aby na sjezd vyslali svého zástupce i francouzští Zelení, mohlo napadnout toho, kdo spatřil černocha proplétajícího se mezi delegáty mimořádného sjezdu Strany zelených (5.-6. dubna 2003) v Brně. Skutečnost se však ukázala jako mnohem zajímavější: Šestačtyřicetiletý Čech Ahmed Mohamud Mohamed ze Somálska, otec pěti dětí, je prvním a zatím jediným Afričanem mezi členy Strany zelených (SZ). Do strany vstoupil tento česky, somálsky, arabsky a anglicky mluvící obchodník koncem února 2003. Žije v Žatci, ovšem patří k pražské organizaci SZ, stejně jako jeho zaměstnavatel a přítel, podnikatel Ivan Svoboda. Po výroku funkcionáře SZ Václava Pucherny, že zelení by neměli volit do svého čela lidi jen proto, že jsou ženy nebo Eskymáci, byl navržen za člena předsednictva. Kandidaturu však nepřijal. Mohamedův mladší bratr se ale vyšší politice nevyhýbá - nedávno byl navržen do funkce somálského ministra školství.

Dostat se z pekla občanské války v Somálsku na sjezd českých zelených do Brna, to musela být pořádně spletitá cesta, že?

Víc, než si umíte představit. Jako mladík jsem v roce 1977 odjel do Saudské Arábie, kde se mi v anglické stavební firmě do roku 1991 podařilo vydělat dost peněz. Když v Somálsku začala občanská válka, firmě zrovna skončily kontrakty a já dostal výpověď. Vracet se zpátky do Somálska se mi ale kvůli bojům nechtělo.

Lidi z rozvojových zemí většinou utíkají do Německa. Proč zrovna Československo?

Bylo to nejspíš přání mého Boha. Vaši zem jsem trochu znal, ale nikdy mě nenapadlo, že tady budu jednou celkem dobře žít. Nejdřív jsem chtěl utéct do Austrálie, kam jsem nemohl kvůli vízu. Zkusil jsem se tam dostat přes Indonésii. S 5000 dolary v kapse jsem pak měsíc chodil po Jakartě po ambasádách, ale všude mě odmítli, protože věděli, že v Somálsku je občanská válka a lidi odtamtud hromadně utíkají pryč. Žádný úspěch mě nečekal ani na československém velvyslanectví, ale podařilo se mi získat vízum do Ruska.

Ale všechno začalo na novo. Ruské letecké společnosti mě odmítly, když uviděly, že mám somálský pas. Tak jsem se obrátil na Československé aerolinie. Do letadla naštěstí nastoupil nějaký Čech a sedl si vedle mě. Začali jsme spolu mluvit anglicky, říkal mi: nejezdi do Ruska, tam je taky bída a hlad, požádej o azyl u nás, čeští lidi jsou dobří, pokud se ti u nás nebude líbit, pak můžeš přejít hranice do Západní Evropy.

Můžete nám přiblížit azylovou proceduru?

Hned na letišti jsem požádal o politický azyl. Vaši policisté mi dávali otázky proč chci emigrovat, měl jsem jim ukázal nějaký doklad, že neutíkám kvůli ekonomickým problémům. Když viděli doklady o všech mých pracovních místech a že mám peníze, říkali: chtěli bychom vám pomoct, ale tady na letišti my nerozhodujeme, pošleme vaše doklady do kanceláře Odboru pro uprchlíky v Praze. Měl jsem zůstat na letišti, dokud nerozhodnou. Policisté byli velice ochotní, kolem čtvrté hodin přišli s tím, že můžu zůstat. Poslali mě do uprchlického tábora v Bílině u Ústí nad Labem.

S přijetím v táboře jste byl spokojen?

Všichni Češi, které jsem tam potkal, ke mně byli milí, pomáhali mi. Říkal jsem si proč ne, zkusím to tady, ti lidé jsou dobří. Azyl jsem dostal, odjel jsem do Prahy a všechno si u vás prohlédl. Česká republika je krásná. Manželka a děti byli stále v Somálsku, pak utekli do sousední Etiopie. V Čechách jsem zůstal dva roky sám, potom jsem požádal ministerstvo vnitra, aby spojili moji rodinu, protože jsem měl právo přivézt ji do ČR. Teď zde bydlíme dohromady. Manželka se jmenuje Mustak, jeden syn Mohamed, je mu patnáct let, příští rok půjde do 9 třídy. Můj druhý kluk se jmenuje Mustafa, má čtrnáct, a můj synovec Abdi má šestnáct let. Všichni spolu chodí do osmé třídy v Žatci. Mluví dobře česky, líbí se jim zde, mají hodně přátel a žádný rasismus zatím nepocítili.

Narodili se nám zde dvě děti. Ismailovi je teď sedm a chodí do první třídy, holčička se jmenuje Amina, je jí 6 let. Usiluju, aby se naučili dobře česky. Mezi sebou mluví děti česky, my s manželkou ale hovoříme po našem. Děti s námi pak nechtějí mluvit, říkají to je ostuda, nemluvte takhle.

Nelitujete někdy, že vaše kroky nevedly ještě dál na Západ? Vždyť Louny, Žatec, to je, pokud vím z chmelových brigád, periferie republiky.

Na začátku, když jsem byl ještě v táboře v Bílině, hodně Afričanů, Jugoslávců a Arabů každou noc překračovalo hranice. Každý mi povídal pojď, jdeme, tady to není žádný problém. A já na to, že tady zůstanu, že se mně tady líbí.

Uživit tam tak početnou rodinu, to nemůže být moc snadné.

Teď pracuju s panem inženýrem Ivanem Svobodou v jeho firmě, která vyváží do Afriky pneumatiky na nákladní auta. Nedávno jsme spolu byli v Dubaji, kde jsem zorganizoval obchodní schůzku se Somálci a Araby. Navíc máme velký plán pro budoucnost. Protože mluvím anglicky, somálsky, arabsky a česky, chceme se obrátit do válkou rozmláceného Iráku.

Jak se dodavatel pneumatik pro náklaďáky v Africe dostane na sjezd české SZ, a zrovna na tenhle mimořádný sjezd?

Můj šéf Ivan Svoboda mi doporučil, abych se zapojil do strany a tohoto sjezdu se zúčastnil. Řekl jsem mu, že nejdřív si musím vyslechnout a prostudovat, jakou provádí čeští zelení politiku, jak si to všechno představují a jak jsou schopní, že nebudu hned na všechno říkat ano a s mnoha věcmi nemusím souhlasit. Teď jsem spokojený z toho, jak lidé na sjezdu diskutovali. Strana zelených - to je příroda. Každý rozumný člověk má rád přírodu, která nám dává spoustu věcí. Dosud jsem se nezúčastnil práce v žádné straně, přitom jsem dlouho chtěl být členem nějaké strany, já jsem politický člověk. Dřív mi byla nejvíc sympatická Unie svobody.

Jenže první den jednání byl dost nechutný. SZ se musí ještě hodně změnit...

K tomu, abych se stal členem SZ, mě ale nejvíc přiměl ministr zahraničí Německa Joschka Fischer. Je to můj oblíbený výrazný politik, líbí se mi, jak se vyjadřuje. Doufám, že takového výrazného schopného člověka najdeme i v české SZ. Taky doufám, že se SZ nebude zajímat jen o to, co se děje v ČR. Byl bych rád, aby nová SZ pomáhala taky našim lidem v Africe, v Somálsku, a nebyla omezená na jeden region nebo jeden stát.

Literární noviny č. 17/2003

články autora O autorovi
Vytisknout Poslat e-mailem

Obsah vydání
5. 5. 2003	Ideologické zkraty v myšlení velvyslance Daniela Kumermanna	Martin D. Brown
5. 5. 2003	Jak český velvyslanec v Izraeli prezentuje Českou republiku
5. 5. 2003	Americká vláda shromažďuje podrobná data o obyvatelstvu jiných zemí
5. 5. 2003	Velkochov mýtů v českých médiích	Zdeněk Jemelík
5. 5. 2003	"Skandál": britská vláda obviněna z protekce pro "přátele"
5. 5. 2003	Británie: opatrovníci dětí nebudou smět kouřit a užívat fyzických trestů
5. 5. 2003	Rozšiřování EU: britská vláda dělá reklamu středoevropské literatuře
5. 5. 2003	O muži, na nějž řval manžel Thatcherové: "Bastard"
5. 5. 2003	Média podporují nostalgii po socialismu	Josef Trnka
5. 5. 2003	Slušní huliči, slušní policajti - slušný víkend	Štěpán Kotrba
5. 5. 2003	Nové revolty proti systému	Immanuel Wallerstein
5. 5. 2003	Bývalý agent KGB žaluje firmu Amazon za recenzi
5. 5. 2003	Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer?	Štěpán Kotrba
5. 5. 2003	Proč Ráj	Michal Rusek
5. 5. 2003	K Světovému dni svobody tisku	Jaroslava Čajová
2. 5. 2003	Nuda v Brně je vynikající film	Jan Čulík
30. 4. 2003	Nová kniha Michala Viewegha: Už absolutní rutina	Jan Čulík
2. 5. 2003	Padesát let Česk(oslovensk)é televize	Jan Čulík
2. 5. 2003	Kartel politických stran	Tomáš Jarmara
5. 2. 2003	Pošta redakci
2. 5. 2003	Hospodaření OSBL za duben 2003
18. 6. 2004	Inzerujte v Britských listech

Zelení
5. 5. 2003	Nové revolty proti systému	Immanuel Wallerstein
5. 5. 2003	Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer?	Štěpán Kotrba
30. 4. 2003	Klikaté cesty Pavla Pečínky aneb zelený politický lobbismus za zápočet?	Štěpán Kotrba
16. 4. 2003	Jak Zelení mění evropskou politiku	Miroslav Mareš
16. 4. 2003	Kupředu Zelená!	Pavel Uhl
6. 3. 2003	Rakouští "Zelení" chtějí navázat dialog s ČR
25. 2. 2003	Bludy skeptického ekológa	Eugen Gindl
29. 11. 2002	O škodlivosti zelené politické politiky	Pavel Franc
7. 6. 2002	Literární noviny: "Volte Jakuba Patočku!" (Nebo ne?)	Jan Čulík
5. 6. 2002	Jakub Patočka chce mocí mermo do politiky	Jan Čulík
15. 2. 2002	Jakub Patočka kdysi: sledujeme začátek frašky
11. 2. 2002	Projdou Sorosovi kandidáti do Sněmovny na kandidátce Koalice?	Štěpán Kotrba

Britské listy

Šéfredaktor:

Redaktor:

Správa:

Grafický návrh:

Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer?

PRVNÍ AFRIČAN VE STRANĚ ZELENÝCH: INSPIROVAL MĚ JOSCHKA FISCHER