Veďme plodnou diskusi o tom, které to jsou a nemějme mylnou představu, že to byla vina jednoho člověka Hitlera nebo jednoho člověka Stalina, a že žádná samosvorná psychologicko-politická past se na nás nikde nechystá.

Poučení z historie: přijde po dvou totalitách třetí?

Německo ve 30. letech..., velký národ Goethův, Schillerův, Beethovenův... Zdá se, že na počátku německé tragédie převládal souhlas s ideami, které Hitler hlásal... Kde vlastně byli všichni skutečně velcí Němci? Proč nezabránili vzniku strašné totality? Vynikající myslitelé Nietzsche nebo Wagner svými ideami nakonec Hitlerovi posloužili, stejně jako třeba významný filosof Heidegger... Jakoby idea árijského nadčlověka všechny Němce podvědomě uhranula... Zdá se, že i ti, kdo byli proti Hitlerovi, se nechali unést zrádnou (...).

Jak je možné, že se v Německu nenašla síla, která by Hitlerovu ideologii včas zastavila? -- Neopomíjejme tuto důležitou otázku, plánujeme-li další velkou a zářnou etapu v dějinách Evropy...

Rusko na počátku 20. století... Rozlehlá, velmi zaostalá carská říše nemá šanci konkurovat západnímu světu... Carské tajné služby neochránily svou vládu, Lenin a jeho souvěrci rychle nabyli vlivu pomocí přitažlivých a krásných slibů -- lepší zítřek pro všechny. Bourání starých hodnot a nastolování nových... Etapa kolektivizace, GOELRO... Pravoslavný ruský národ rychle zapomněl na svého Boha a nechal se ovládnout bohem kolektivizace a znárodňování. Místo prosperity pro všechny však přišla doba velkých zkoušek. Desítky milionů lidských životů byly zmařeny zevnitř (Stalinovy gulagy) i zvnějšku (2. sv. válka). A doba zkoušek a chudoby pokračuje i na prahu 21. století...

Existovala nějaká naděje na jiný dějinný vývoj? Proč neměli vliv ruští myslitelé? Jak je možné, že zvítězili arogantní diktátoři?

Komunismus, fašismus a ... ?

20. století přineslo lidstvu zkušenost se dvěma totalitními systémy. A nejde ani tak o to, že šlo o abstraktní systémy, v těchto systémech vždy existovali konkrétní lidé, kteří vydávali konkrétní zrůdné povely. Ale byli tu nejenom tito konkrétní vykonavatelé zla. Byla zde i řada populárních figurek (nechci napsat osobností) bavičů, které režimu propůjčovaly svatozář. A hranice zla a dobra se rozmlžila do ztracena, až přestala úplně existovat (Kryl, Hutka, Třešňák, Kubišová..., držitel slavíků Gott, královna popmusic Vondráčková, úspěšný Michal David...)

Přemýšlejme, zda je zcela vyloučené, aby společná Evropa nebyla ještě hrůznějším protože zdokonaleným pokračovatelem těchto dvou ideologií. Dnes už nemusí jít nutně právě o gulagy a plynové komory... Možná půjde "jen" o to, že někdo bude celý svůj život pouze pracovat a kdosi jiný bude mít více času vnímat všechny důležité souvislosti, bude moci dobře plánovat a především si užívat všech krás lidské existence...

Jsme si jisti, že známe všechny možné podoby totality? A především, můžeme dnes vědět, že ta třetí se nepoučí z chyb těch předchozích?

Co když zrůdnost systému spočívá v tom, že vždy vychází jaksi dokonale ze špatných vlastností člověka a jakmile je systém připraven, nedokonalý člověk jej vlastními chybami oživí?

Zamysleme se nad tím, zda opravdu můžeme s čistým svědomím říct, že právě nyní neklademe základy té nejdokonalejší totality, třeba právě té, kterou známe z románu "1984".

Místo pochopení a odstranění stávajících nešvarů se východisko hledá ve změně systému a celého uspořádání

Existuje postoj, který říká, že vlastně nezávisí na systému -- zda jde např. o feudalismus, o kapitalismus či třeba o komunismus, že závisí především na tom, jací ve skutečnosti jsou, jak se chovají lidé uvnitř tohoto systému. Jsou-li nepoctiví, chtějí-li hledat kličky a ti silnější např. místo poctivé a efektivní práce chtějí žít na úkor slabších, nemůže pomoci jakákoliv výměna systému. Přítomná realita tak záleží pouze na lidech a na jejich charakteru.

Kapři si rybník nevypustí

Dochází-li nyní v Evropě k určité změně, tak především proto, že vyhovuje především té skupině, která ji prosazuje. Je podstatné přesně pochopit, která skupina má nyní v Evropě rozhodující moc.

EU a efekt rozevírajících se nůžek

Existuje mnoho chyb, které má dnešní společnost -- jak ta naše v ČR, tak v jednotlivých státech EU. Srovnáme-li dnešní úroveň technologie s dobou třeba před 200 lety, je až fantastické, jak velký pokrok lidstvo udělalo. Přesto se mnoha lidem žije velmi těžce, mnoho lidí žije na okraji společnosti a jejich životy mají velmi daleko do úsměvů postav tváří z televizních reklam... Pro mnoho lidí je i dnes představa slušného bydlení velkým snem, mnoho lidí má i dnes problém zaplatit nájem a energie atd.

Existuje vedle sebe svět bohatých i svět chudých... Někteří -- a patří k nim i autor tohoto textu -- považují tzv. efekt rozevírajících se (sociálních) nůžek za velmi nebezpečný jev. Mnoho negativních společenských jevů má příčinu právě v nerovnosti a sociální nespravedlnosti. Je možné, že své kořeny zde má i světový terorismus.

Existuje obava, že rozšířený evropský globalizovaný trh ještě více zvýší sociální nerovnosti. Např. tam, kde by český zemědělec v české konkurenci obstál, nebude mít šanci před kolegou z úrodnějších zemí. Je pravděpodobné, že velká část místních výrobců neobstojí v náročné evropské konkurenci, místo zaměstnanců (hledisko sebevědomí) bude více nezaměstnaných (vyšší sociální výdaje a přerozdělování).

Startovní čára

Po listopadu 1989 měli velkou výhodu všichni ti, kteří stáli výše v socialistické společnosti. Měli obvykle větší počáteční kapitál, lépe rozuměli ekonomickým souvislostem atd. Okřídlené je již rčení "oni stáli na startovní čáře v mercedesech a my na koloběžkách".

A nebo tomu tak bylo zcela zákonitě? Existuje vůbec jakákoliv alespoň trochu reálná představa, že tomu mohlo být jakkoliv jinak?

Nemáme být spíše rádi, že u nás v ČR vůbec nějaká alespoň trochu bohatá a tedy takto se Západem srovnatelná vrstva vznikla? Možná, překonáme-li svůj antagonismus, můžeme obdivovat TV magnáta Železného za to, co dokázal. Z "národního hlediska" se stal Čechem s velkým kapitálem a "my Češi" tak můžeme díky němu obstát, máme přece "svoji" TV.

Pan Železný a jeho TV může hájit zájmy svoje a možná i naše, tedy těch lidí, kteří žijí ve stejném geografickém prostoru jako on. V tomto smyslu by nám mělo být vlastně jedno, že existují lidé o jejichž poctivosti mohu pochybovat, podstatné je pouze to, aby v naší zemi byli lidé bohatí, aby tu byli naši spoluobčané, kteří svůj kapitál investují zde. Jenom existence Čechů srovnatelně bohatých se západními investory nám může zajistit obhajobu našich zájmů. Velká škoda, že velmi bohatých Čechů tu není více... -- Myslíte, že můžeme takto uvažovat?

A jaké jsou podmínky nyní, na prahu Nové Evropy, když existuje nová startovní čára? Budeme zase dalších 15 let čekat, než my -- věčně naivní děti - pochopíme základní evropské souvislosti? A jsme na společný start s vyspělými (protřelými) západními demokraciemi vůbec zralí? Ptáte-li se na můj názor, říkám NE. Ptáte-li se mě však dále, zda existuje jiná možnost, odpovídám NEVÍM.

Nepoměr výše kapitálu ČR a Evropy (nemluvě o USA)

Je zřejmé, že ČR má na obyvatele řádově nižší bohatství, než je tomu ve vyspělé Evropě. (A přitom -- teoreticky -- odmyslíme-li si peníze, je bohatstvím pouze vyspělost občanů dané země + krajina se stavbami). Jaký ekonomický mechanismus zabrání prostému skoupení všeho podstatného v naší zemi? Tedy především půdy a nemovitostí? Anebo je to dnes už zcela jedno, kdo bude jejich vlastníkem?

Bohatství pro všechny, nebo jen pro některé?

Základní otázkou moderní Evropy je, zda místo pro prosperitu a život na úrovni bude pro všechny, nebo zda např. pro polovinu lidí (lidí "méně úspěšných") zbudou pouze drobky v podobě např. špatně placených míst prodavačů v hypermarketech, kde je šéf pouze od toho, aby kontroloval své podřízené a kde mzda je tak nízká, že nepostačuje např. k běžnému životnímu kroku -- k založení vlastní rodiny. (Moderní člověk v Evropě má přes všechny výtky odpovědnost a nechce mít děti, pokud je nedovede zajistit podle svých představ. Na rozdíl od matek v Indii, které rodí další a další děti do naprosté chudoby...)

Plutokratická demokracie

Významná část lidstva nyní žije ve vývojové etapě s názvem "plutokratická demokracie".

Připomeňme zde slova Paula A. Samuelsona, nositele Nobelovy ceny za ekonomii: "Plutokratická demokracie brzdí blahobyt drtivé většiny lidí."

Život každého člověka, jeho postavení ve společnosti, jeho sebehodnocení, je určován jeho ekonomickým statusem mnohem podstatněji, než tím, jaké znalosti či schopnosti člověk má, či jaké hodnoty ve svém životě dokázal realizovat. Vzniká tak propast mezi tím, jaký člověk skutečně je, a mezi tím, jaké společenské místo zaujímá, protože ne každý ovládá dovednost k ekonomickému sebeprosazení.

A je-li celý systém nastaven určitým způsobem, je-li zájem především o manuální pracovníky, o nejrůznější "příjemné tváře" a o manažery, kteří dokážou často libovolným způsobem zajistit odbyt zboží, neexistuje-li tržní princip, který by jakkoliv vyzdvihl skutečnou moudrost a poznání, zbudou mnohdy jen povrchní a plytké souvislosti, lidé ztratí historickou paměť a dějiny vzmachu a pádu se budou stále opakovat...

Historická danost?

Historicky podmíněná rozdílnost v technologickém vývoji jednotlivých národů či skupin obyvatel způsobuje antipatie. Avšak ty skupiny, které jsou v tomto vývoji nejdál, nepoužívají své výhody pro blaho celku, ale nejčastěji pouze pro posilování svého mocenského panství.

Nezmění-li se tento způsob chování, bude mezi lidmi existovat napětí, budou války a budou i podmínky pro vznik terorismu.

Dva extrémy -- můžeme žít kdesi uprostřed?

Buď se najde nějaký snadný terč ("Židé", buržoazie) do kterého se lze tak lehce trefit, až lze vytvořit jednoduchou ideologii, kterou vnutíme pomocí promyšlené propagandy lidem, takto je ovládneme a zneužijeme je jako nástroj pro získání své vlastní moci (fašismus, komunismus, revoluce).

Nebo se stávající moc tak zdokonalí a tak zabydlí, že postupně zmizí jakákoliv jiná myslitelná varianta (neměnná absolutní totalita). Tajné služby se postupně stanou státem ve státě. Podobně i ekonomická moc se zcela oddělí od vlivu veřejnosti a několik jednotlivců pak bude moci určovat vše důležité a podstatné. Připomeňme znovu tuto chmurnou vizi společnosti, ve které jednotlivec už nehraje vlastně žádnou roli, kterou popsal dávno v roce 1948 G. Orwell.

V obou případech existuje propast mezi těmi nahoře a mezi těmi dole. Je otázkou, zda lidstvo pomocí svých největších géniů bude schopno najít cestu ke stavu, kdy vždy ta jeho nejschopnější část bude pomáhat těm nejpomalejším, a tak bude existovat jediné lidské společenství a propast mezi nejbohatšími a nejchudšími se bude postupně zmenšovat. Zdá se, že bez zásadní proměny lidských vztahů, zůstane tato varianta, která jako jediná může zajistit harmonický vývoj našim dětem, pouhou utopií.

Nebude-li tomu tak, dojde zákonitě k situaci, kterou považuje za pravděpodobnou např. Milan Knížák, který jasně hovoří o tom, že lidstvo se v budoucnosti rozštěpí na dvě vývojově odlišné skupiny.

Německo: Hitler a fašismus -- příčinou zla jsou Židé

Hitler upozorňoval na to, že existují lidé, kteří žijí na úkor společnosti. Z nejrůznějších příčin se jeho pozornost zaměřila především na Židy, kteří roztroušeni po světě byli spojeni společným osudem, a protože se vzájemně podporovali, byli často schopni zaujmout ve společnosti výjimečné postavení.

Hitler místo správného konstatování, že pohodlnost a snaha žít na cizí úkor -- a především zlá schopnost zdůvodnit si toto své počínání tisícem pseudoargumentů -- je vlastní člověku jako takovému, udělal chybný závěr: takto se chovají Židé, proto je třeba je vyhubit, na světě bude dobře, až tito příživníci zmizí. A protože se mnoha lidem žilo špatně, snadno se s tímto výkladem ztotožnili a následovali Hitlera, následovali svého vůdce...

Rusko: Lenin a komunismus -- příčinou zla je buržoazie

Podobně postupoval v Rusku i Lenin. Vsugeroval lidem představu, že může existovat společné vlastnictví, že pak zmizí vykořisťování boháči a všem se bude žít dobře.

A protože se mnoha lidem žilo špatně, ztotožnili se s tímto výkladem a následovali Lenina, začali zpočátku velmi úspěšně budovat komunismus... Je pravdou, že mnoha lidem se začalo žít lépe, než za báťušky cara...

Lenin místo správného konstatování, že pohodlnost a snaha žít na cizí úkor -- a především zlá schopnost zdůvodnit si toto své počínání tisícem pseudoargumentů -- je vlastní člověku jako takovému, udělal chybný závěr: za všechno může buržoazie, proto je třeba jí vzít majetek, na světě bude dobře, až vše bude patřit všem.

Opak se stal pravdou. Všichni víme, jak dopadla např. násilná kolektivizace. V JZD nepatřilo nic nikomu, nikdo se o nic nestaral, hospodářství se stala ukázkou lhostejnosti, snad každý rozkrádal pro sebe vše, co mohl...

Základní omyly fašismu a komunismu

Zásadní chyba, kterou ideologové fašismu i komunismu udělali, byla v opomenutí základních vlastností stávajícího nedokonalého charakteru živočicha druhu Homo sapiens: V každé lidské společnosti, v každém systému -- pokud nejsme v Ráji, pokud nejsme andělé -- se najdou takoví lidé, kteří budou chtít žít na úkor ostatních. Tito lidé postupně obsadí řídící místa, ve svých pozicích se budou vzájemně podporovat, případně vytvoří vlastní tajnou službu, aby už jim nemohl nikdo vzít jejich výhody z moci pramenící.

Tito lidé budou vždy veškerou svou energii věnovat na posilování své moci. A tragické je, že se nezastaví ani před násilím a terorem, před masovým zabíjením -- ve jménu své ideologie. (Vždy, když jedna skupina lidí použije vůči druhé skupině násilí, jde o mocenský střet, jde o souboj dvou center moci -- nikoliv o hledání společného dobra pro všechny.)

Budoucí svět však může být dobrým místem pro život -- zrodí se však ze vzájemného pochopení a tolerance, nikoliv z vnucené ideologie. Násilí plodí vždy jen a pouze násilí.

Evropa: EU a bůh ekonomické prosperity -- příčinou zla je málo výkonná ekonomika

Hlavním motorem změn v Evropě je snaha evropských finančních kruhů obstát v moderním globalizovaném světě: Nepřítelem jsou především hospodářsky velmi výkonné USA. Podaří-li se sjednocené Evropě vyvážet do USA více zboží, než z USA dovážet, bude žít celá Evropa v blahobytu.

Je tedy nutné vyladit na maximum evropské hospodářství, na maximum zvýšit jeho efektivitu. Vůdčí ideou je proto jednotná Evropa bez celních bariér, s volným pohybem pracovních sil. Místo zvolnění pracovního tempa, kdy by lidé měli více času na svoji rekreaci a na vytváření vztahů, nás čeká Evropa vysoké konkurence, která z nás všech zcela jistě dostane mnohem vyšší pracovní výkon.

Naše nová společná Evropa tak bude mít i dost zdrojů na vybudování společné Evropské armády a pak budeme moci prosazovat vlastní vojenskou silou své požadavky stejně, jako to již dnes dovedou USA.

Přehled argumentů proti vstupu ČR do EU

Vstup do EU jako svatba

Přirovnáme-li vstup ČR do EU ke svatbě, pak se jistě shodneme na tom, že každý začne mít nedobrý pocit v okamžiku, kdy zjistí, že není pánem svého osudu, že se ženit (vdávat) MUSÍ, že jej kdosi uhání. Obvykle místo lásky jde o majetek či podobné výhody (vliv). Každý skutečný muž, pokud si toto uvědomí, se rychle vzchopí a pokud ještě vůbec může (!), tak rychle svůj vztah ukončí.

Existují-li argumenty typu: "neexistuje jiná možnost", "podívejte se na mapu Evropy..." apod., tak myslím, že právě TYTO ARGUMENTY by v nás měly vzbudit maximální opatrnost, protože při vstupu do EU musí přece jít o akt vzájemně výhodný. Každá poctivá nevěsta přece ráda počká na svého milého, vidí-li, že je nerozhodný a nebude jej NIKDY uhánět násilím. A naopak, myslí-li to skutečně upřímně, nebude jí vadit, vstoupí-li do svazku třeba za rok nebo za dva -- bude i tak ráda. Pokud nevěsta dokonce začne vyhrožovat (!!), třeba slovy "vezmeš si mě teď, nebo si tě nevezmu", jistě je to velmi silný podnět k tomu, aby každý nápadník rychle pochopil, s kým má tu čest.

Myslím, že každý opravdu dobrý partner se pozná podle své reakce. Řekněme, že do EU budeme chtít vstoupit až o rok nebo o dva roky později. Podle způsobu její reakce, podle toho, zda půjde o nátlak či dokonce snad přímo o vydírání (!!!), rozpoznáme, jaká je naše nevěsta, naše EU. Budou se používat argumenty, typu "příznivé okno pro vstup do EU se již zavřelo" apod.? -- Do takovéto Evropy nevstupujme a raději buďme chudí a svobodní.

Budeme-li mít naopak pocit, že Evropa, do které vstupujeme nás zve ke společné budoucnosti, že s námi zachází jako rovný s rovným, jistě nebude nad čím přemýšlet. Stačí si jen uvědomit, jaký přesný pocit ze vstupu do EU vlastně máme. Ptáte-li se na můj, cítím určitou zbrklost, nedostatek skutečných souvislostí a především propagandu. Byly vynaloženy velké peníze na zdůvodnění proč máme říci EU ano. Zároveň mi chybí jakákoliv odpovědnost, když bude něco špatně, na koho si budu moci stěžovat. Je zřejmé, že na nikoho.

V EU není zatím domyšleno, zda lze členství ukončit

Přestože v tisku proběhla řada zpráv o tom, že je možné členství v EU ukončit, že to je možné, není tento postup dnes jakkoliv domyšlen a vlastně nikdo přesně nic neví. Možná bychom alespoň tato fakta měli po svých zástupcích v EU požadovat, abychom alespoň toto přesně věděli. Nebo nás vůbec nezajímá, zda ukončení členství je možnost pouze teoretická a v praxi je nelze realizovat? Měli bychom to přece vědět! A přemýšlejme třeba o tom, proč v EU není Švýcarsko...

V Evropské unii obstojí silní

Myslím, že v ČR jen málokdo tuší, s jak mocnými zájmovými lobby se budeme muset v Evropě utkat. Nicméně je lepší do EU vstoupit a prohrát v čestném zápase, než se opevnit na svém dvorečku a postupně se stát zemí periferií.

Avšak úplně nejlepší by bylo, kdybychom nyní do Evropské unie nevstoupili, za čas uviděli, že EU o nás upřímně stojí a především přeje všem našim občanům prosperitu, a právě proto nám připraví takové podmínky, že všichni jasně uvidíme, že naše nevěsta je skutečně poctivá a má nás upřímně ráda a nejde jí v prvé řadě o to, jak na nás vydělat.