Jistěže je dobré pro postkomunistické země střední a východní Evropy být členem západních obranných a ekonomických struktur, zároveň je však asi pošetilé spoléhat na pomoc západních demokracií zcela stoprocentně a nekriticky. Státy a jejich vlády jednají svou podstatou sobecky; pragmaticky ve svém vlastním zájmu: nikde není zaručeno, že by západní vojenské či ekonomické společenství zasáhlo ve prospěch malých středoevropských zemí, pokud by to protiřečilo jejich přímým strategickým zájmům. Ano, je to neférové - malé země a společenství bez moci to na světě znevýhodňuje. Měli bychom si to ale uvědomovat.

V tomto smyslu byl vážným varovným poselstvím dokumentární film televize BBC v pravidelném pořadu Correspondent, který se vysílal v neděli večer 26.1. v hlavním vysílacím čase na BBC 2 a v němž reportér Fergal Keane výmluvně zdokumentoval jednu otřesnou historickou epizodu, v níž Spojené státy - z čistě strategických důvodů - v minulých letech hodily humanitu a lidská práva - které normálně proklamují - přes palubu:

(Podrobnosti o této kauze naleznete v angličtině na stránkách BBC zde a zde.)

Avšak bez inovací jsme odsouzeni -- nudou a monotónností -- k úpadku. Zdrojem inovací je kvalitní školský systém, povzbuzování odlišných názorů a podporování spolupráce -- jedním slovem rozrůzněnost.

Čím silnější je kultura (národní, instituční, generační), tím méně v ní dochází k inovativnímu myšlení. Běžně přijímané myšlenky a zakořeněné, konvenční myšlenky, normy, které široce respektuje celá společnost, předvídatelné zásady, které dodržují všichni -- taková civilizace je nepřítelem nových myšlenek. Společnost, která je hrdá na to, že je harmonická a homogenní, není schopna přijít s ničím originálním. Taková společnost nemusí originalitu aktivně potlačovat. Stačí, když se lidé mlčky ve všem shodují a jsou spokojeni s podporou zavedených názorů, statu quo.

Nad podstatou originálního, inovativního myšlení, životně důležitého pro ekonomický pokrok, se zamyslel v časopise Technology Review (anglicky viz zde) Nicholas Negroponte, jeden ze zakladatelů Media Lab na Massachussetts Institute of Technology a pravidelný fejetonista pro časopis Wired.

Británie předala členům Rady bezpečnosti OSN důvěrné zpravodajské informace o Iráku ve snaze přesvědčit je, že Irák systematicky odmítá spolupracovat se zbrojními inspektory OSN, čímž podle britské a americké vlády porušuje rezoluci OSN. Učinila tak před pondělním zveřejněním první zprávy o práci zbrojních inspektorů v USA od Hanse Blixe o prvních šesti týdnech inspekcí v Iráku, o níž se očekává, že bude neprůkazná.

(Informace v angličtině jsou např. zde)

Seznámil jsem se s ním na podzim v r. 1968, když ještě působil jako redaktor polského exilového nakladatelství "Kultura" v Maison Lafitte u Paříže.

Tony Blair v sobotu konstatoval, že není nutné, aby zbrojní inspektoři OSN našli v Iráku "kouřící revolver", tedy důkazy o tom, že Saddám Husajn shromažďuje zbraně hromadného ničení. K vojenskému zásahu proti Iráku může podle jeho názoru dojít i bez získání takových důkazů. Pro válku stačí jen to, že Saddám Husajn dostatečně aktivně nespolupracoval se zbrojními inspektory OSN. Totéž podle zpráv rozhlasu BBC zopakoval Tony Blair znovu v britské televizi v neděli ráno v pořadu Breakfast with Frost. Tentýž postoj vyjádřil i americký ministr zahraničních věcí Colin Powell, který pobývá na Světovém ekonomickém fóru v Davosu a čelí tam značným protestům vůči postoji Spojených států k válce proti Iráku.

Zdroje v Downing Street konstatovaly, že sice nyní dojde ke "krátké přestávce" v přípravě války, zatímco zbrojní inspektoři dostanou možnost hledat zbraně v Iráku po dobu několika dalších týdnů, důvodem pro útok proti Iráku se však stane neochota Saddáma Husajna spolupracovat aktivně s týmy zbrojních inspektorů.

Britská vláda je nyní srozuměna s tím, že zbrojní inspektoři OSN nenalezli žádné konkrétnější důkazy o tom, že by Saddám Husajn vyvíjel zbraně hromadného ničení.

V pátek hovořil Tony Blair telefonicky půl hodiny s Georgem Bushem a americký prezident v rozhovoru souhlasil, že poskytne zbrojním inspektorům další čas.

Podle průzkumu veřejného mínění, který provedl týdeník Sunday Times, zastává 68 procent britských občanů názor, že je Blair nepřesvědčil, že by Irák zosobňoval takovou mezinárodní hrozbu, aby to ospravedlňovalo vojenské akce.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde)

V pondělí uštědří zbrojní inspektoři OSN vážnou ránu rozhodnutí Washingtonu jít do války proti Iráku, neboť sdělí světu, že žádné zbraně hromadného ničení v Iráku nenašli a dají Saddámu Husajnovi dobrou známku za to, že s nimi spolupracoval.

Stejně nepříjemné pro postoj americké vlády bude i prohlášení hlavního jaderného inspektora Mohameda El Baradeiho Radě bezpečnosti OSN, že jeho tým potřebuje k dokončení své práce několik dalších měsíců a že důležité testovací zařízení bylo teprve nyní dopraveno do Iráku.

Zbrojní inspektoři dají Saddámu Husajnovi za spolupráci známku B, tedy dvojku. Konstatují: "Měli jsme možnost přístupu všude tam, kam jsme potřebovali, a většinou jsme také získali vše, co jsme potřebovali."

Činitelé Úřadu pro jadernou energii konstatovali, že bylo analyzováno 16 půdních vzorků, v nichž se hledala radiace, a všechny byly negativná, ale že je nutno zkoumat další vzorky a že zařízení pro testování radiace ve vzduchu teprve právě teď dorazilo do Iráku.

Hans Blix, který řídí biologické, chemické a raketové inspekce, také požaduje více času. Blix však poukázal na to, že Irák protestoval proti tomu, aby zbrojní inspektoři využívali amerických špionážních letadel U2 a kritizoval to, že inspektoři neměli možnost provádět pohovory s iráckými vědci bez přítomnosti činitele irácké vlády. Pentagon také tvrdí, že bylo vědcům a jejich rodinám vyhrožováno popravou, pokud budou spolupracovat se zbrojními inspektory.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.)

Avšak svět není jednotný ohledně toho, co by se mělo udělat. I někteří signatáři rezoluce 1441 z loňského prosince mají nyní pochybnosti. Evropa je naprosto rozdělena. Francie a Německo a další státy se stavějí proti válce, Británie, Itálie, Španělsko ještě podporují Spojené státy. V Británii vládne ve všech politických stranách i mezi obyčejnými občany pocit, že Londýn a Washington dosud nepřesvědčili, proč má dojít k válce. Takže o tomto víkendu intenzivně žádali vedoucí představitelé USA i Británie občany, aby nepodceňovali nebezpečí Saddáma Husajna.

"Poznejte úhlavní nepřátele Ameriky," tak zní upoutávka, která se v těchto dnech vysílá v televizi BBC. Inzeruje se jí dokumentární seriál "Holidays in the Axis of Evil", "Dovolená v ose zla", který bude pojednávat o tom, jaká je turistika v zemích, které Spojené státy považují za nepřátelské. V pondělí 27. ledna v hlavním vysílacím čase v 21 hodin se bude na programu BBC 4 vysílat první část dvoudílného pořadu o životě v Iráku a v Severní Koreji.

V rozhovoru o filmu konstatoval reportér Ben Anderson, který se celkem vydal do Severní Koreje, do Iráku, do Íránu, do Sýrie, do Libye a na Kubu s turistickou mapou a se skrytou kamerou, že jeho cílem bylo zjistit, zda má těchto šest "teroristických" států něco společného. Tvůrci filmu totiž původně zjistili, že jedinou společnou věcí, které tyto státy sdílejí, je, že do všech z nich je možno jet na dovolenou na turistické vízum.

Nejhůře se vedlo britským novinářům v Iráku, ale ve většině zemí se ukázalo, že by jejich obyvatelé dali nevímco za to, aby jejich diktátoři byli svrženi. Celkově byla turistika v "ose zla" velmi deprimujícím zážitkem. Reportér BBC poukazuje v internetovém rozhovoru mj. i na to, že na jihu Iráku, kolem, města Basry, lidé v roce 1991 povstali na základě povzbuzování amerického prezidenta Bushe seniora proti Saddámovi, ale ten je pak nepodpořil, "protože si uvědomil, že to jsou šiité, že se spojí s Íránem a Amerika přijde o ropu" a Saddámova armáda tam pak - zatímco Američané nehnuli ani prstem - povraždila 30 000 lidí.

(Podrobnosti viz zde a zde.)

Pracovní tým sdružený kolem internetových stránek http://tmo.webpark.cz dokončil "nanečisto" přípravu návrhu pro společnost RadioMobil na řešení sporných otázek. V současné době probíhají konzultace, jejichž cílem je dále upřesnit jeho jednotlivé body. Předpokládáme, že konečnou podobu návrhu dokončíme a předložíme během několika dnů. Návrh je koncipován tak, aby postihl nejen problémy související se zpoplatněním SMS brány v ohlášené podobě a dalšími kroky, které RadioMobil zamýšlí zavést od února tohoto roku, ale také některé další sporné otázky, které se projevily ještě před 27. prosincem 2002 a jejichž řešení pokládáme za neméně významné. O dalším postupu a vývoji budeme informovat.

Jiří Hubka, Pavel Hubka, Roman Joura

27.01.2003

Vcera, kdyz jsem prochazel kolem pustene televize naladene na Novu, zaslechl jsem upoutavku na nedelni Strepiny, kde udajne mely byt vyjmenovany "vsechny duvody, proc je valka s Irakem spravna." Vim, ze ted uz je to trosku s krizkem po funuse, ale Britske Listy povazuji za jedinou seriozni organizaci, ktera by se timto mohla zabyvat, proto Vam pisu.

Pokud by dany porad dostal sve upoutavce a byl tak vlastne reklamou pro tuto valku, jiste by bylo na miste podezreni z poruseni zakonu, kterymi se televizni media musi ridit, zvlaste te casto opakovane casti, ze "vysilani musi byt objektivni a vyvazene", napsal nám Jiří Fogl.

Poznámka JČ: Ano, české televizní stanice mají ze zákona povinnost vysílat objektivní a vyvážené pořady. Pokud dospějete k názoru, že některá česká televizní stanice některými svými pořady tyto zákonné požadavky porušuje, obraťte se písemně na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, Krátká 10, 100 00 Praha 10, tel. 274 813 830, 274 811 826, 274 810 885, info@rrtv.cz a kopii protestního dopisu pošlete svému poslanci. Rádi takové dopisy v Britských listech zveřejníme, stejně jako případnou reakci či její absenci od RRTV a dotyčných poslanců.

Poznámka ŠOK: Jan Čulík se mýlí. Prodle zákona o České televizi je tato povinna vysílat. Zcela určitě není povinna vysílat objektivní a vyvážené pořady. Vysílat objektivní a vyvážené pořady není totiž totéž, jako "poskytování...ve svém celku vyvážených... informací". Jinými slovy: Jeden pořad může být klidně manipulující jedním směrem, druhý zase jiným, ve svém celku (po celou dobu vysílání - od kuropění do hluboké noci) se ale musí tzv. "vyvažovat". Jedna manipulace bude tedy o půl hodiny později vyvážena druhou manipulací... A tak si říkám, jestli s tou "interpretovanou" či vlastně spíše "desinterpretovanou" podobou zákona nežije Jan Čulík ve stálých iluzích o vysílání veřejné služby i o pojmu veřejná služba v České republice... Protože zde je evidentně chápou jinak.

Poznámka JČ: Vysílala někdy televize Nova nějaký pořad, argumentující, že by bylo škodlivé jít do války proti Iráku? Prý ho bude vysílat příští týden. Pokud by tak neučinila, máte důvod ke stížnosti. :)
A který pořad na Nově vyvažuje "Volejte řediteli"?

Poznámka ŠOK: Televizní noviny... :)

1. poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,
2. přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,
3. vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení (vidíte v této formulaci nějakou objektivitu? Já ne. Vidím pouze napsáno: mystifikovat vás budeme selektivně, aby každý slyšel, co slyšet chce... V jednom pořadu budeme tvrdit, že současná politická krize je dílem Boží prozřetelnosti, v druhém zase budeme tvrdit, že si za ni občané mohou sami tím, že nezvolili ty "pravé" strany. Jak je to doopravdy, to se dozvíte v nočním vysílání od 2:45 do 2:48... - pozn ŠOK), kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti,
4. rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin,
5. výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

(1) Provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.

(2) Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.

(3) Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
(Vy v této formulaci vidíte objektivitu? Já v ní vidím posvěcení šíření propagandy těch, kteří mají moc... Zásada objektivity není totéž, co objektivita sama. Zajímalo by mě, jak se s tímto úkolem (vzhledem k reálnému postavení odpůrců vstupu v české společnosti) vypořádají televize v případě referenda o vstupu ČR do EU... - pozn. ŠOK)

(4) Provozovatel vysílání ze zákona je povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.

Vynikající stránka o pražském metru, na které jsou zveřejněny například dosud neviděné fotky z odtahu zatopené soupravy je zde, konstatuje Filip Rožánek.

Graham Greene je jedním z nejpopulárnějších britských spisovatelů 20. století. Je autorem románů, povídek, her, básní, esejů, životopisných knih a autobiografických textů. Vydání jeho knih měla obrovské náklady, jeho romány byly přeloženy do skoro všech evropských jazyků a jejich jména jsou všeobecně známá. Všechny jeho knihy byly v Británii nedávno znovu vydány v nakladatelství Vintage a filmových adaptací Greenových děl je dodnes velké množství -- v roce 1999 byla například zfilmována kniha The End of the Affair (česky má název Hranice lásky; v knižní formě Konec dobrodružství). Navzdory své popularitě -- anebo snad kvůli ní - je Greene na britských univerzitách a u profesionálních literárních kritiků považován za autora, který nezasluhuje pozornosti. Současné anglosaské knihy o něm jsou spíše skandalizačními biografiemi a to málo monografií, které je mu věnováno, jsou spíše rozbory jeho popularity než chválou jeho nadání.

Opravdu jsme chtěli mít ve funkci hlavy státu... Zemana? Ano, je krásný, nemá problémy s alkoholismem, s novináři jedná vstřícně, a svými výroky nikdy nezpůsobil mezinárodní ostudu.

Už dlouho jsem se víc nezasmál. Snad jen, když jsem si uvědomil, že dalším kandidátem se stal filosoficky moudrý, nadstranický, proevropský a nearogantní Klaus...

Jako jedinou výhodu Klausova (nebo, konečně, i Zemanova) případného zvolení jsem viděl to, že se opět stane důležitým a exponovaným a jeho přezíravými výroky se zase budu bavit při sledování televizních novin denně... Teď už jen čekám, kdy bude na prezidenta nominován bezúhonný Železný...

Trochu smutná bilance. Přeji Čechům lepšího prezidenta, než kterého si chtěli zvolit...

Jak probíhaly volby všech "prvorepublikových" prezidentů, ukazuje výňatek z přepisu jednání tehdejších Parlamentů Československé republiky. Emoce i patos, chladné kalkulace i klamné naděje vkládali občané první republiky do volby svých "tatíčků" vždy. Je to takový národní zvyk. Atmosféra babiččina alba, porculánového hrníčku s růžičkou a prasklých pendlovek je svou naivitou až úsměvná - stejně jako seriál Evy Hüttnerové. Začtěte se proto, prosím, do minulosti, abyste pochopili budoucnost.

V češtině termín "řízení lidských zdrojů" (ŘLZ) působí nepřirozeně, ačkoliv by tomu časem mělo být v porovnání s neosobní "personalistikou" a bývalými "kádrovými odděleními" naopak.

Byrokratické struktury krajského zřízení a státem vnucovaná právní subjektivita škol a zařízení jdou proti duchu jeho mezinárodních konceptů. Ty předpokládají úzkou spolupráci se zaměstnancem jako individualitou, nové definování kvalifikace při využívání širších a pružnějších způsobilostí (kompetencí) lidí.

Jsem-li z hlediska náboženství intaktní člověk, jenž z nějakého důvodu pocítil potřebu duchovního života v rámci náboženské instituce, pak stojím před rozhodováním, kterým směrem se mají mé snahy ubírat. Výběr je veliký. Existovala, existuje a zřejmě bude existovat řada duchovních proudů a z nich vzniknuvších náboženství. Některá náboženství zanikla a jsou historií, jiná přetrvávají a další nová vznikají. Vezměme v úvahu jenom známá náboženství písemných kultur, jak je podle historicko-geografického členění uvádí J. Waardenburg :

Prednášku nazvanú Od zväzu štátov k federácii -- myšlienky o finalite európskej integrácie predniesol 12. mája 2000 a spustila dodnes aktuálnu sériu príspevkov a diskusií o tom, čo by malo byť na konci integračného procesu, ktorým sa uberajú krajiny združené v Európskej únii. Momentálne sa touto témou zaoberá Konvent o budúcom usporiadaní Európskej únie. Počas diskusie sa vykryštalizovalo päť odlišných prístupov alebo modelov: federácia, multi-rýchlostná integrácia, flexibilná integrácia, variabilná geometria a Európa a la carte.

Prezidentská volba skončila prohrou všech. Nezvítězili ani Václav Klaus, ani Miloš Zeman, ale ani "truckandidátka" Moserová. Pro Václava Klause nakonec ve třetím kole hlasovalo 95 poslanců a 32 senátorů - celkem tedy dostal 127 hlasů, Jaroslava Moserová získala 65 hlasů od 26 poslanců a 39 senátorů. Vítěz potřeboval dostat nadpoloviční většinu hlasů všech přítomných 281 volitelů, tedy 141 hlasů. Hlasování se neúčastnilo 23 poslanců.

Miloš Zeman prohrál už v prvním kole; do druhého kola postoupili Václav Klaus a Jaroslava Moserová, informoval po poledni Štěpán Kotrba z jednacího sálu. Zemanovo fiasko způsobila rozhádanost a nedisciplinovanost sociálně demokratických poslanců, především odpor Špidlovy skupiny, která raději volila Klause než Zemana.

Pohrdlivě se vyjádřil o volbě a roli prezidenta místopředseda vlády Rychetský, který v kuloárech tvrdil, že každý vedoucí odboru ministerstva pro místní rozvoj má větší pravomoci nežli prezident, a proto vlastně prezidenta ani není třeba... Kalkuloval přitom ale jako se samozřejmostí s faktem, že ústavní soudce může "klidně" zvolit dvojice "prezidentských náhradníků" Špidla - Zaorálek.

V prvním kole páteční volby obdržel Klaus ve sněmovně 89 hlasů, v Senátu 32 hlasů, Moserová ve Sněmovně 25 hlasů, v Senátu 43 hlasů, Zeman ve Sněmovně 78 hlasů a v Senátu 5 hlasů, proto do další volby nepostoupil.

Podle interních informací Britských listů hlasovalo ve sněmovně pro Zemana při první volbě nejméně 30 komunistů; podle dalších předběžných informací, které samozřejmě není možno nijak ověřit, dostali komunisté a ČSSD doporučení, aby v Senátě hlasovali pro Moserovou a znemožnili tak postup Václava Klause.

Ještě před zahájením třetího kola volby se v kuloárech proslýchalo, že Klausovi chce dát svůj hlas možná 20 až 30 sociálních demokratů.

Klaus mohl počítat s 84 hlasy všech poslanců a senátorů ODS. Více než 40 hlasů, jež dostal navíc, mu patrně dodali sociální demokraté, ale zřejmě i někteří nestraníci z řad senátorů a možná i někteří komunisté, unionisté či lidovci.

Mezi prvním a druhým kolem proběhly i úvahy některých členů ODS o zlákání Moserové: zvažovala se pro ni nabídka na post velvyslankyně v USA v případě jejího odstoupení ve prospěch Václava Klause.

Další volba se má uskutečnit do 3. března. Jaroslava Moserová už prý kandidovat nebude, avšak v zákulisí se spekuluje (a není to spekulace až tak nezajímavá), že by se právě ona mohla stát společnou kandidátkou vládní koalice a možná i komunistů do třetího kola prezidentských voleb.

Některé volitele - včetně těch komunistických - přilákal její kultivovaný, moudrý projev, absence neuralgického lobbingu při její kandidatuře i deklarovaná politická neutralita. "My známe její názory a respektujeme je...," nechal se slyšet jeden z nich.

Podle prvních reakcí mluvčích poslaneckých frakcí se ale třetí kolo voleb uskuteční zřejmě až po sjedu ČSSD, na kterém si sociální demokraté budou muset zhodnotit úspěšnost dosavadního vedení strany i své taktiky v dvou proběhlých kolech. Tam volitelé ČSSD promarnili historickou příležitost "mít" jak svého prezidenta, tak předsedu vlády i předsedu parlamentu.

Indikátorem charakteru vnitrostranické diskuse v ČSSD bude už sobotní konference městské organizace ČSSD v Praze, kde s největší pravděpodobností bude fiasko sociální demokracie v prezidentském klání hlavním tématem. Konference by měla rozhodnout i o delegátech na sjezd strany v březnu.

K tématu přineseme rozsáhlou fotogalerii ihned poté, co ji zpracujeme.

Autor, psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana, rozebírá se znalostmi insidera vnitrostranickou situaci v ČSSD.

Platí totéž třeba i pro Čechy? Lze oddělit českou národní zkušenost a povahu od čtyřiceti let zkušenosti s komunismem? Žida Klemeperera, poznamenává Hitchens, zachránilo zničení Drážďan -- těsně před ním dostal s manželkou předvolání, aby se dostavili do transportu. Zničení Drážďan ohněm (totéž znamená slovo holocaust) jim oběma zachránilo život. Klemperer se pak svobodně rozhodl žít ve východním Německu, přestože nedůvěřoval komunismu a věděl, že komunistická a nacistická ideologie jsou podobné. Kdo by dnes dělal taková rozhodnutí?

(Jiný článek na toto téma je zde).

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.