Ve čtvrtek byly v Iráku objeveny nedeklarované nábojnice pro jedovatý plyn. Samo toto zjištění nestačí k tomu, aby šel Západ do války proti Iráku. Avšak je to první potvrzení, že spolupráce Iráku s týmem Hanse Blixe nebyla stoprocentní. A v pátek konstatoval Saddám Husajn vzdorně, že za žádných okolností nehodlá odejít do exilu v Libyi nebo v Bělorusku.

Musíme si uvědomit, že válku v posledních týdnech přiblížil sám Irák. Debata v Británii a v Americe se zaměřuje především na to, co dělá Amerika a proč to dělá. Zapomíná se na to, že Saddám Husajn a Irák se vůči světu stále chová - navzdory vůli celého regionu i světa - vzdorně.

Existují dobré - i špatné - argumenty pro vojenskou intervenci i proti ní. A obě strany využívají i intelektuálně nepoctivých a slabých argumentů na podporu vlastní věci. Hrubý antiamerikanismus nepřesvědčuje, ani nepřesvědčují argumenty, že je prezident Bush blbec. Bez ohledu na Bushovy schopnosti je totiž obklopen celou řadou brilantních obhájců svých intuitivních názorů. Na druhé straně je nepřesvědčivé argumentovat, že je Saddám Husajn spojen s organizací al Qaeda namísto poukazu na to, že je Saddám Husajn nebezpečím sám o sobě.

Přesvědčivé argumenty pro válku jsou dva. Prvním je podstata režimu Saddáma Husajna a požadavek mnoha iráckých exulantů, aby byl svržen. Děsivé vyvražďování Kurdů plynem z osmdesátých let je dobře zdokumentováno. Málo lidí je si však vědomo i skutečnosti, že je jen velmi málo iráckých rodin, které přímo netrpěly,. buď v rámci masakrů, které doprovázely povstání z roku 1991, anebo v důsledku násilí, které běžně používá Saddámova tajná policie.

Bush a Blair měli zdůraznit hrůznost Saddámova režimu. Měli také poukázat na to, že tento spor není o ropu. Druhým motivem pro válku je totiž nebezpečí, jaké Saddám zosobňuje pro svět.

Svět stále ještě čeká na solidní, veřejné důkazy, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Teprve poté, až bude jejich existence potvrzena, bude muset rozhodnout OSN, zda podniknout rozhodné vojenské akce. Takové vojenské akce musejí mít multilaterální legitimitu.

Válka ovšem nebude znamenat nebezpečí jen pro britská a americká vojska, ale ohrozí i život mnoha iráckých civilistů. Hrozí také nebezpečí, že by se mohli stát terčem útoků i civilisté v Británii.

Avšak válka by mohla přinést obrovský prospěch. Minulý měsíc v Londýně se irácké opoziční skupiny sjednotily na platformě federálního demokratického státu. Tito lidé si zaslouží západní podporu. Většina Iráčanů by považovala svržení Saddáma Husajna za osvobození.

Někteří se obávají, že bude Saddám Husajn v Iráku nahrazen jiným diktátorem. Jenže Irák je v podstatě světská země. Před pučem v roce 1958 se vyvíjel směrem ke konstituční monarchii, měl svobodný tisk, svobodné volby a nejlepší školy a univerzity v regionu.