24. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 1. 2003

Diskuse o zničení Německa a o nacistické vině pokračuje

Známý americký komentátor britského původu Christopher Hitchens recenzuje zde v nenovějším čísle časopisu Atlantic Monthly knihu W.G. Sebalda On the Natural History of Destruction (O přirozené historii ničení) a znovu se tak vrací k nesmírně živé a v současnosti intenzivně diskutované otázce ničení Německa a německé, případně nacistické viny. Začíná citací z knihy Thomase Manna Doktor Faustus (1947), která zaznamenává drastické ničení Německa na jaře roku 1945. Píše pak o spisovateli Victoru Klempererovi, který -- stejně jako Thomas Mann - ve svém dvojsvazkovém deníku (Ponesu svědectví, 1998, 1999) vzdorně rozlišuje mezi velkou, civilizovanou německou kulturou a nacistickým šílenstvím.

Platí totéž třeba i pro Čechy? Lze oddělit českou národní zkušenost a povahu od čtyřiceti let zkušenosti s komunismem? Žida Klemeperera, poznamenává Hitchens, zachránilo zničení Drážďan -- těsně před ním dostal s manželkou předvolání, aby se dostavili do transportu. Zničení Drážďan ohněm (totéž znamená slovo holocaust) jim oběma zachránilo život. Klemperer se pak svobodně rozhodl žít ve východním Německu, přestože nedůvěřoval komunismu a věděl, že komunistická a nacistická ideologie jsou podobné. Kdo by dnes dělal taková rozhodnutí?

(Jiný článek na toto téma je zde).

Oba autoři, Klemperer i Mann, zdůrazňují velikost německé civilizace, píše Hitchens, ať už v architektuře, v malířství či ve filozofii. Pro Manna, žijícího tehdy v Kalifornii, muselo být nesmírně obtížné vyrovnat se s hrůzou, pociťovanou nad německou porážkou, vzhledem k tomu, že se naprosto děsil i německého vítězství.

Je to, že lidé jako Klemperer nakonec přežili, ospravedlnitelné masovým vražděním obyvatel Drážďan? Touto otázkou se zabývá W.G.Sebald (nar. 1944), historik, dlouhá léta žijící v Británii, který předčasně zemřel v prosinci 2001, v knize O přirozené historii ničení.

Sebald sice zdůrazňuje přímou morální souvislost mezi vypálením Dráž'dan a odpornými zločiny nacismu, přesto však jemným způsobem zpochybňuje oficiální i neoficiální interpretaci těchto událostí, konstatuje recenzent. Pováleční Němci se rozdělovali mezi ty, kdo hněvivě odmítali jakoukoliv odpovědnost za nacistická zvěrstva, a mezi ty, kteří tuto odpovědnost přijímali. Willy Brandt, který bojoval v uniformě proti Hitlerovi navrhl, že i když sice není možno Němce zatěžovat břemenem kolektivní viny, nicméně existuje všeobecná či kolektivní odpovědnost.

Často šlo -- a to je dobře mít na mysli i při uvažování o českých paralelách -- o čirou náhodu, kdy se kdo narodil. To konstatoval v osmdesátých letech kancléř Helmut Kohl, když řekl, že on sám se naštěstí narodil na to, aby nesl vinu za nacismus, příliš pozdě.

V souvislosti s tím měla v Německu obrovský úspěch děsivá kniha historika Antony Beevora Pád Berlína 1945 (v BL recenze viz zde, viz též zde), která poprvé otevřeně hovoří o tom, že vojáci sovětské armády v roce 1945 systematicky znásilňovali všechny ženy, které jim přišly do cesty. Vydání Beevorovy knihy v Německu vyvolalo vlnu potlačovaných vzpomínek a hanby, která naplnila sdělovací prostředky -- jednou dívkou, kterou zmlátili a znásilnili Stalinovi vojáci, byla i Hannelore Kohl, nyní už zemřelá manželka bývalého německého kancléře. Stejně jako většina německých žen si v poválečném období uvědomila, že málokoho bude historie jejich znásilnění dojímat.

Sebald se ve své knize zabývá tím, "proč němečtí autoři nevylíčíli zničení německých měst tak, jak ho zažily miliony lidí".

I Hitchens, který se narodil v roce 1949, vyrůstal ještě v krajině zjizvené nacistickým bombardováním. Jenže, jak zdůrazňuje, pro něho a jeho spolužáky to bylo věcí hrdosti. Jaképak asi muselo být vzpomínání na válku pro Němce? A "proč by měli mí němečtí současníci v sobě potlačovat diskusi o zničení velkých měst a kostelů a památníků v jejich zemi, nemluvě o vyvraždění bezpočtu civilistů?" ptá se. V Británii žije mnoho lidí, kteří mají pocit, že toto vraždění bylo zbytečné, a když byla před deseti lety v Londýně postavena organizátoru náletů na Německo, britskému veliteli Harrisovi, socha, vyvolalo to silné protesty v tisku i na ulicích. Hitchensovi ovšem na Sebaldově knize vadí, že jaksi lituje o trochu víc smrti posádky letadel Luftwaffe než obětí náletů na anglické město Norwich, kde dlouhá léta žil.

Spisovatel Heinrich Böll napsal v dopise svým synům, že budou vždycky schopni poznat, co je Němec zač, podle toho, zda označuje duben 1945 za porážku anebo za osvobození.

Tutéž otázku nyní znovu otevřela -- jiným způsobem -- kniha historika Jörga Friedricha Der Brand (Oheň). Friedrich obvinil Winstona Churchilla z úmyslné politiky leteckého terorismu proti civilistům. Pravicový bulvární list Das Bild označil Churchilla za válečného zločince, otiskoval ukázky z Friedrichovy knihy na pokračování a požadoval uznání německého utrpení.

V Sebaldově knížce nalezneme dopisy od německých čtenářů, které tento autor obdržel, když poprvé začal psát na toto téma, a tak zjišťujeme, že v Německu stále ještě existuje směsice arogance a sebelítosti, smíšená s antisemitismem. Sebald nepopírá, že Hitler plánoval zničení mnoha měst v jiných zemích. Většina lidí mimo Německo proto dosud nad znbičneím německých měst na konci druhé světové války prostě jen pokrčí rameny.

To ovšem, pokračuje Hitchens, nás nezbavuje určité odpovědnosti. Zničení Drážďan ohněm bylo tak děsivě totální, že mohlo Klemperera s manželkou (Klemperer byl zraněn) usmrtit. Většina historiků se dnes shoduje, že vybombardování Drážďan nemělo na výsledek války žádný vliv a že pravděpodobně k němu došlo kvůli Stalinovi, který se obával, že Američané a Britové uzavřou s Němci separátní mír. Dávno byla odtajněna britská vládní dokumentace, v níž radí Lord Cherwell Churchillovi, aby se bombardování soustředilo na dělnické obytné čtvrtě, aby tak usmrtilo co největší množství obětí. Je také dávno známo, že právě tyto čtvrti byly v protinacistických čtvrtích ve městech jako Hamburk ohniskem protinacistického odporu. Takže velká část německých antifašistů zahynula v ohňových bouřích, vyvolaných bombardováním RAF.

Nesporné také je, že se Henrymu Morgenthauovi téměř podařilo, aby byl přijat jeho plán na násilné vylidnění Německa a na proměnu těch, kteří přežili, v otroky či nesvobodné zemědělce. Z Rooseveltovy a Churchillovy dokumentace vyplývá, že na konferencích v Quebecu a v Hyde Parku v roce 1944 Churchill toto "pastorální" řešení německého problému přijal a začal s Rooseveltem rychle do armády zavádět jaderné zbraně. Díky Cordellu Hullovi a Henry Stimsonovi nebyl Morgenthaův plán realizován v západních zónách Německa, ale Sovětský svaz ve východním Německu zlikvidoval většinu jeho průmyslové kapacity. I rozdělení Německa bylo zřejmě důsledkem uplatňování latinského hesla Vae victis (Běda poraženým) po druhé světové válce.

Hitchens se domnívá, že právě zcela důstojné a demokratické sjednocení Německa v roce 1989 vede autory v poslední době k tomu, že se vracejí k utrpení německých civilistů v posledních týdnech druhé světové války.

Angličané byli nakonec asi dost šokováni tím, co způsobili. Britský televizní reportér John Simpson se zmiňuje ve své nedávné knize (recenze v BL viz zde) o svědectví jednoho Churchillova spolupracovníka o tom, jak "bombardér Harris" hrdě předvedl Churchillovi dokumentární film o tom, co britské bombardování způsobilo v Německu. Churchill se při sledování tohoto filmu rozplakal.

Sebald podle amerického recenzenta líčí, že v osmdesátých letech navštívil Sollyho Zuckermana, který byl za války jedním z Churchillových vojenských poradců pro otázky "kobercového bombardování". Po válce se jel Zuckerman podívat do Kolína nad Rýnem, jak výsledky bombardování vypadaly ve skutečnosti. Nebyl schopen to vyjádřit slovy. ("Jediné, co mu zůstalo v mysli, byl obraz zčernalé katedrály, zvedající se z kamenné pouště kolem, a vzpomínka na utržený prst, který nalezl na hromadě rumu.") Zuckerman měl o tom psát pro jeden britský časopis. Nepřiměl se nikdy k tomu, aby napsal jediné slovo.

Inteligentní Němci si vždycky uvědomovali, že Hitler si přál, aby bylo Německo takto zničeno. Dával přednost národu usmrcenému ohněm před národem poraženým. Potíž je, že došlo k obojímu. Avšak Němci dnes absolutně nepodléhají neonacismu. Dokonce se vzdali i německé marky ve prospěch poevropštěného Německa, míní Hitchens. Většina uprchlíků z nedávných válek na Balkánu nalezla útočiště v Německu. Němci dodnes nechtějí posílat vojska do zahraničí.

Problém Německa je tentýž jako nedávný problém Srbska či současný problém Iráku, uzavírá americký autor. Srbové si většinou přáli svržení Miloševiče a mnozí z nich přivítali bombardování Jugoslávie, jenže nikdo si přitom nepřeje zničení vlastní země. Velmi podobný je postoj současných iráckých disidentů. Ti nechtějí, aby jejich země někoho vraždila, zároveň si ale nepřejí, aby byla jejich země ponížena a zničena. Německo to zažilo v extrémní míře a Sebald tento rozpor zaznamenává plasticky. Mělo by to vyvolat diskusi, uzavírá americký komentátor.

                 
Obsah vydání       24. 1. 2003
25. 1. 2003 Irák: zbrojní inspektoři OSN nenašli nic
25. 1. 2003 Blair: válka může začít bez důkazů proti Iráku
24. 1. 2003 Ze Zemanovy cesty na Hrad zbyly trosky...
24. 1. 2003 Diskuse o zničení Německa a o nacistické vině pokračuje
24. 1. 2003 První skupina "lidských štítů" se vydává do Iráku
25. 1. 2003 Dovolená v ose zla
24. 1. 2003 BBC: Irák připravuje proti americkým vojskům útok chemickými zbraněmi
24. 1. 2003 Světový odpor vůči Bushově válce proti Iráku sílí
24. 1. 2003 Brousí si Špidla zuby na přímou volbu? Štěpán  Kotrba
24. 1. 2003 Pohled zevnitř: Kdo prohrává s kým v ČSSD Ivan  David
24. 1. 2003 Diskuse nad budoucností Špálovy galerie a Nadace Český fond umění Roman  Franta
23. 1. 2003 Druhá po Libuši Zdeněk  Jemelík
24. 1. 2003 Děkujeme, odejděte:
Buďte pamětliví místa a hodiny
24. 1. 2003 McDonaldizace Saddáma aneb samozřejmý cíl František  Roček
24. 1. 2003 Po sto dňoch ako po sto rokoch Lubomír  Sedláčik
24. 1. 2003 Tamoxifen zabraňuje rakovině prsu
24. 1. 2003 Žádosti o pomoc postiženým povodněmi
24. 1. 2003 Slovenský rozvojový svet Radovan  Geist
24. 1. 2003 Neokonzervatívna neonormalizácia Martin  Muránsky
22. 1. 2003 Sloboda mýliť sa Martin  Muránsky
24. 1. 2003 Chaos totalos Jana  Matúšová
23. 1. 2003 Blairova vláda zavede v Anglii dodatečné univerzitní školné
21. 1. 2003 Vést či nevést válku proti Iráku? Miloš  Kaláb
23. 1. 2003 Jacques Derrida - symbol západního pseudointelektuálního diletantismu?
23. 1. 2003 "Až po vás, Václave"
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 1. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2002 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Hitler a historie nacismu RSS 2.0      Historie >
24. 1. 2003 Diskuse o zničení Německa a o nacistické vině pokračuje   
21. 1. 2003 Byla válka proti Hitlerovi vedena morálně?   
20. 1. 2003 Vznik NSDAP Peter  Greguš
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová
3. 12. 2002 BBC: Vyhnání Němců je tématem minulosti   
23. 10. 2002 Aktivistická česká publicistika za okupace aneb příběh záhadně zmizelého novináře Jaroslava  Čajová
9. 10. 2002 Před 64 lety probíhala okupace českého pohraničí Jaroslava  Čajová
9. 10. 2002 Zapomenuté pohraničí - zapomenuté osudy Jaroslava  Čajová, Josef Bartoš, J. Kouřil
25. 9. 2002 Al Gore taky spojil Bushe s Hitlerem   
18. 9. 2002 Hitler Eugen  Haičman
19. 8. 2002 Leni Riefenstahlová, Hitlerova propagandistka, se dožívá 100 let uprostřed kontroverze   
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský

Neonacismus a extremistická hnutí v současné Evropě RSS 2.0      Historie >
24. 1. 2003 Diskuse o zničení Německa a o nacistické vině pokračuje   
12. 1. 2003 Pochodňový pochod neonacistů a paradigma doby Štěpán  Kotrba
12. 1. 2003 Židovské město: fašisté neprošli Petr  Záras
19. 11. 2002 Bůh stvořil NATO   
11. 10. 2002 Chce vláda ČSSD poručit větru, dešti? Filip  Rožánek
18. 9. 2002 Hitler Eugen  Haičman
17. 5. 2002 Zpráva o nacionalistických, fašistických a rasistických aktivitách v ČR let 1999-2000   
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
29. 4. 2002 V Evropě se znovu šíří antisemitismus   
28. 4. 2002 Případ Jean-Marie Le Pen: mohl by se fašismus stejným způsobem prosadit v Británii?   
29. 3. 2002 Dopis Václavu Havlovi: Co se nám stane, jestliže nesmíme ani číst knihy svých nejúhlavnějších nepřátel? Kalle  Hägglund
28. 3. 2002 Spolek pro Media Observatory: "Michal Zítko zřejmě půjde do vězení"   
26. 2. 2002 Demonstrace Pravé alternativy: Je to ta pravá alternativa pro českou politiku? Štěpán  Kotrba
12. 2. 2002 Mein Kampf: Kdepak ses tu vzal, Adolfe? Radek  Mokrý