Senátorka Moserová k sobě nikdy nepřitáhla výraznější zájem medií, je proto širší veřejnosti málo známá. Význam její politické strany upadl tak, že se nebezpečně přiblížil k nule. Její rozhodnutí postavit se v soupeření o hlasy poslanců a senátorů takovým výrazným vůdčím osobnostem, jakými jsou Václav Klaus a Miloš Zeman (řazeni dle abecedy), navíc podporovaným nejsilnějšími parlamentními stranami, by se dalo považovat až za drzost. Určitě v něm leckdo vidí nemístnou troufalost.

Ale měřeno volební aritmetikou je její postavení silnější, než se zdá. Senátorka Moserová může být zejména alternativou pro ty středové a pravicové poslance a senátory, kteří z jakýchkoli důvodů nechtějí volit Václava Klause, a mohla by mu odčerpat i část hlasů, které by mu jinak dali někteří ze sociálnědemokratických poslanců, zamýšlejících podrazit nohy Miloši Zemanovi. Zejména v Senátu má slušnou šanci, že by své soupeře mohla porazit. V dalších kolech by se pak utkala s Milošem Zemanem a měla by dokonce naději na úspěch proti němu, pokud by jí své hlasy odevzdali všichni dřívější voliči Václava Klause.

Senátorka Moserová na rozdíl od svých soupeřů není výrazný vůdčí typ, a nemůže se s nimi měřit co do hloubky vlivu na polistopadový vývoj naší země a osobními zásluhami o stát. Při nezaujatém hodnocení však s překvapením zjistíme, že zmíněné přednosti pánů Václava Klause a Miloše Zemana nejsou pro úspěšné zvládnutí role hlavy státu až tak moc důležité. Paní senátorka má mimo to také nezanedbatelné kvality: patří k nejvzdělanějším osobnostem české politiky, má naprosto nezávadnou politickou minulost a současně skvělou profesní dráhu a zkušenost z diplomatického působení. Proti svým soupeřům má nespornou přednost skromného vystupování, prostého jakýchkoliv stop po velikášství, narcismu, aroganci či vulgaritě. Netáhnou se sice za ní zástupy nadšených obdivovatelů, ale nemá proti sobě houfy neméně vášnivých nenávistníků. Nebude se ucházet o hlasy komunistů a ani by je nepotřebovala za předpokladu, že ji v druhém a třetím kole podpoří dřívější stoupenci Václava Klause. Stala by se tak věrohodnou představitelkou nekomunistické většiny národa. Protože ODA v podstatě úplně ztratila někdejší vliv, nebyla by při výkonu funkce ovlivněna pouty k silné "rodné" straně. Její zvolení by nevychýlilo raménka vah mocenské rovnováhy ve prospěch strany, z které přišla. Nic nenasvědčuje tomu, že by při výkonu funkce mohla protežovat kteroukoli jinou politickou stranu. Nejvíce by tak vyhovovala představě nadstranického presidenta. Zatímco Václav Klaus i Miloš Zeman by národ rozdělovali, Jaroslava Moserová by byla jeho většině z počátku celkem lhostejná, s šancí dobýt si širokou oblibu. Na rozdíl od jejích soupeřů by jí na cestě k srdcím občanů nestála nevole, vyvolaná předcházející politickou činností. Pokud by tedy poslanci a senátoři v pátek hlasovali podle těchto úvah a zvolili senátorku Moserovou první presidentkou České republiky, při nejmenším by nezpůsobili žádnou škodu.

Největším překvapením pátečních voleb, které by jistě vyvolalo nevídaný zájem světového tisku o naši jinak málo známou zemičku, by ovšem bylo galantní uvolnění cesty dámě oběma gentlemany a jejich rozhodnutí hledat uplatnění v jiné významné funkci, například v orgánech Evropské unie nebo v diplomacii.