Během první světové války, v roce 1915, došlo v Turecku k rozsáhlým masakrům tamější velké, významné a hospodářsky prosperující arménské katolické menšiny. Je pravda, že během války se arménské bojůvky postavily na stranu ruských vojsk, která vtrhla do Turecka. Reakcí turecké vlády bylo zahájit genocidu proti svému arménskému obyvatelstvu. Při ní zřejmě zahynuly statisíce příslušníků arménské menšiny v Turecku. Někteří odhadují počet mrtvých až na milion. Byla to první genocida v genocidním dvacátém století.

Vraždění bylo zdokumentováno zejména podrobnými depešemi amerických diplomatů v Ankaře; fotografické záznamy pořídil s nasazením vlastního života jeden německý fotograf.

Turecko dodnes celou genocidu absolutně popírá. Existují však o ní nesporné důkazy, zejména právě v amerických vládních archivech, jde o zprávy a dokumenty vypracované v roce 1915 americkými diplomaty v Turecku. Existuje také množství dobových svědectví pamětníků; některé z nich televizní film BBC interviewoval.

V posledních letech vlády prezidenta Clintona se téměř podařilo arménské diaspoře ve Spojených státech přimět americký Kongres, aby hlasováním přijal rezoluci, která by odsoudila genocidu Arménů v roce 1915 a potvrdila, že existují dokumenty, že k ní skutečně došlo. Americký Kongres se přikláněl k schválení této rezoluce, ale na poslední chvíli vyvinula turecká vláda silný tlak na prezidenta Clintona, který v roce 2000 přesvědčil předsedu amerického Kongresu, aby byla rezoluce odmítnuta. Američané totiž potřebují Turecko jako strategického vojenského partnera, a tak jdou lidskoprávní ohledy stranou. Nynější americký prezident George W. Bush Arménům také slíbil, před tím, než byl zvolen do úřadu, že jeho vláda tureckou genocidu Arménů v roce 1915 odsoudí. Nestalo se tak: Bush potřebuje Turecko jako spojence pro svou plánovanou válku proti Saddámu Husajnovi. Priorita strategických cílů USA před lidskoprávními normami však zpochybňuje samotnou plánovanou válku proti Iráku. Citujeme ze závěru dokumentárního filmu televize BBC, který se vysílal v neděli večer:

(turecká velvyslankyně v USA Solmaz Unaydinová:) Podle mého osobního názoru to způsobila vynikající předvídavost pana prezidenta Clintona, to, že dokázal ocenít, jak důležité je pro Spojené státy Turecko v celém regionu, a že si uvědomil, jakou hodnotu připisují Spojené státy našemu přátelství a spolupráci jako spojenci v NATO.

(poslanec amerického Kongresu:) No, Turecko nejrůznějším způsobem vyhrožovalo. Tvrdilo, že budou američtí vojáci v Turecku v ohrožení. Turecká vláda vždycky předstírá, že ona to myslí dobře, ale že hrozí, že se v této otázce vzbouří obyvatelstvo. Jinými slovy: turecká vláda nebude mít problém, pokud by byla tato rezoluce schválena, ale dojde k pouličním demonstracím a američtí turisté a američtí vojáci už nebudou v Turecku v bezpečí. Podle mého názoru je to absolutní nesmysl. Je to turecká vláda, která nechce uznat tuto genocidu.

(reportér:) Ale s novým americkým prezidentem měli dostat Arméni novou šanci. George W. Bush učinil před svým zvolením v předvolební kampani příslib: "Arméni se stali terčem genocidy," konstatoval Bush. "Budu-li zvolen prezidentem, zajistím, aby náš národ řádně uznal tragické utrpení arménského národa." (Záběry na Bushův písemný příslib v tomto smyslu.) To ovšem Bush sliboval, než se dostal k moci a než zahájil přípravy na válku proti Saddámu Husajnovi. George Bush nutně potřebuje pomoc nové turecké vlády. Amerika chce zahájit pozemní invazi do Iráku z Turecka. V prosinci 2002 charakterizoval Bush tureckého premiéra při jeho návštěvě v Bílém domě Turecko jako "strategického spojence" a "přítele Spojených států". Dodal, že chtějí Spojené státy s Tureckem spolupracovat na "udržování míru".

(arménský katolický kněz:) Na jedné straně hovoří Američané o lidských právech, že podporují lidská práva, na druhé straně však odmítají z politických důvodů uznat tuto genocidu.

(bývalá turecká poslankyně Tayyibe Guleková:) Chytřejší země a chytřejší lidé v těchto zemích si uvědomují, že spolupráce s Tureckem a dosažení stability a rovnováhy v tomto regionu je důležité pro společné dobro nás všech. Bohužel, jiní lidé mají úzkoprsé zájmy a neuvědomují si to.

(americký poslanec:) Západ tradičně povzbuzoval Armény a pak je vždycky nechal v úzkých, když Arméni potřebovali pomoc. Takže není důvodu, proč by neměli Arméni mít pocit, že jsou zrazeni. Byli zrazeni.