Ve Francii, kde má poznávání muslimské kultury dlouhou tradici, má kritika reálných projevů islámu jistý kontext. Díky němu tu nehrozí nebezpečí, že kritické výhrady pouze prohloubí nezdravou jednostrannost a posílí ignoranci. U nás v Čechách je tomu ovšem jinak. Nemáme vlastní zkušenosti s muslimy a naše domácí islamologie dokáže sotva čelit černobílému vidění mnoha našich vševědoucích publicistů. Jinak řečeno, nadávat muslimům a stavět islám na pranýř je u nás doma docela jednoduché.

Vzdor tomuto riziku pokládám za užitečné upozornit na francouzskou knižní polemiku o islámu a podrobně ji přiblížit. Z hlediska budoucnosti Evropy se mi to zdá důležité. Aby však tento text nesváděl jen k dalšímu obviňování islámu a muslimům, což si nepřeji, doporučuji čtenářům přečíst si o tomto náboženství a kultuře něco více (kupříkladu knihu Islám - ideál a skutečnost, kterou nedávno dodalo na trh pražské nakladatelství Baset). Kvůli pochopení, že islám je fenomén komplexní a že muslimský svět není zdaleka tak jednoznačný, jak jsme v pokušení nezřídka soudit.

Disciplinární komise UEFA, evropské fotbalové organizace, pohnala ve středu Fotbalovou asociaci Anglie a Slovenska k disciplinárnímu řízení ohledně nevhodného chování fanoušků během fotbalového zápasu Anglie - Slovensko, který se konal v Bratislavě dne 12. října. Případ bude projednávat disciplinární komise UEFA dne 21. listopadu. Anglická fotbalová asociace se bude zodpovídat z chování svých fanoušků v ČR a na Slovensku, slovenská Fotbalová asociace z verbálních rasistických útoků slovenských fotbalových fanoušků, zaměřených proti černošským hráčům anglického fotbalového týmu.

Pokud bude anglická Fotbalová asociace shledána vinnou, bude pokutována. To by bylo, poznamenává list Guardian, pro ni značně trapné, vzhledem k tomu, že tvrdila, že násilné střety mezi slovenskými a anglickými fanoušky prý vyvolalo rasistické skandování slovenských fotbalových diváků.

Avšak anglická Fotbalová asociace se domnívá, že provinění anglických fanoušků je prý relativně malé a že slovenská Fotbalová asociace čelí daleko tvrdší pokutě za šokující rasistické útoky - a že není vyloučeno, že Slováci budou potrestáni tím, že jejich příští kvalifikační zápas pro Euro 2004 se bude muset hrát za zavřenými dveřmi.

(Podrobnosti v angličtině jsou např.zde.)

Nedávno vyšlo najevo, že nejprestižnější britské univerzity pohrozily, že se "odstátní" a prohlásí se za univerzity soukromé, pokud jim vláda nedovolí, aby od studentů vyžadovaly daleko vyšší školné.

"Odmítl jsem se účastnit kulturního provozu, založeného na soustavě falešných axiomat, nic neznamenajících pojmů, pseudoproblémů ... a tím se zřekl společné řeči. Nyní, když tato doba pominula, jen zírám. Poslouchám ty, kteří [kritizovali mou nečinnost], jak teď pronášejí pravdy, které já zastávám deset nebo dvacet let. A zmaten zjišťuju, jak těm pravdám propůjčují výraznost a realitu, kterou jim já propůjčit nemůžu. Zůstávám divákem. A tak zbývá jenom poznamenat - ale bez ironie! - že ta nejpitomější zaklínadla ze začátku padesátých let, ta nejperverznější anatémata sovětské publicistiky nad těmi, kdo nešli v jednom šiku se svým lidem, se dočkala groteskního potvrzení.

(...)

...uzavřený systém se nerozpadl následkem toho, že neobstál při konfrontacích s lepšími alternativami, ale protože se rozdrolil zevnitř. A právě v tomto procesu se objevil zvláštní jev: Iniciativní otázky mohl nastolovat jen ten, kdo se k nim prodíral prostřednictvím oné společné řeči. Objevoval dávno objevené - ale hodnota jeho pseudoobjevu byla v tom, že tak činil jako homo politicus, to znamená: v pravou chvíli. A to mohl udělat jedině proto, že byl v tom uzavřeném, drolícím se systému zabydlen."

Josef Vohryzek, O diváctví, Listy, 15. srpna 1968.

Jinými slovy, jak jsem nedávno napsal v článku o Kunderově rané poezii,

Je to stejné všude na světě, bez ohledu na režim. Ti, kteří přijdou s něčím skutečně novým a dramaticky odlišným od všeho, co dosud existovalo, se drtivou většinou setkávají s neporozuměním a umírají v zapomenutí a v bídě. Až po nich pak obyčejně přijde druhá generace "novátorů", kteří podají veřejnosti to, co jí zapomenutí géniové nedokázali srozumitelně sdělit, v rozmělněné a v předžvýkané formě. Tito příslušníci "druhé generace" jsou pak nekriticky oslavováni jako skuteční novátoři. Má-li být nová věc přijata, nesmí být natolik nová, aby byla konvenčnímu vidění neviditelná.

To, konec konců platí o každé situaci. Pokud není zkušenost těch, kteří rozhodují, internalizována na základě jejich vlastních zážitků, je možno hovořit jazyky andělskými i ďábelskými o skutečnostech, které vnější svět považuje za dávno akceptované banality; lidem, kteří to nezažili na vlastní kůži, budou "novoty z venku" vždycky připadat nepřesvědčivé, podivné a výstřední.

Jungmannovo svědectví o práci Literárních novin/Literárních listů a Listů od jejich vzniku v roce 1952, kdy byly založeny jako stalinský nástroj kontroly nad kulturou a literaturou, až do druhé poloviny šedesátých let, kdy se absolutně vymkly politické kontrole komunistického režimu a byly nakonec v roce 1969 zakázány a jejich redaktoři existenčně zlikvidováni, je pozoruhodnou ilustrací výše citovaných tezí. Přitom není sporu o tom, že dlouhý proces osvobozování Literárek od komunistické ortodoxie vedl k vzniku jednoho z nejlepších, ne-li vůbec nejlepšího novinářského periodika v Čechách za celé dvacáté století, i když období jeho nejvyšší slávy trvalo sotva tři - čtyři roky a i když někteří mladí literární historici, kteří toto období nezažili a časopisu nedokázali porozumět, jeho význam dnes zkreslují a zpochybňují.

Šlo, jako obvykle, nikoliv o ideologii, ale nakonec o integritu, morálku a slušnost.

Ruský ministr zdravotnictví Jurij Ševčenko ve středu pod tlakem kritiků z domova i ze zahraničí oznámil, že plyn, jímž v sobotu napustily ruské speciální jednotky moskevské divadlo, které ovládli čečenští teroristé, se jmenoval fentanyl. Je to silné narkotikum, založené na opiu, jehož se používá při anestezii. V divadle zemřelo nejméně 119 civilistů. 245 osob je stále ještě v nemocnici, osm ve vážném zdravotním stavu.

Vyskytly se spekulace, že použitím plynu Rusko možná porušilo mezinárodní konvenci o chemických zbraních. Rusko přiznalo, jaký plyn použilo, poté, co se na něj obrátil se žádostí o vysvětlení Rogelio Pfirter, ředitel Organizace pro zákaz chemických zbraní.

Ruský ministr zdravotnictví uvedl, že plyn fentanyl, jehož se běžně užívá v lékařství, "nelze charakterizovat jako smrtící". Uvedl, že mnozí rukojmí zemřeli proto, že byli po třídenním zadržování v divadle ve špatném fyzickém stavu.

(Informace v angličtině jsou např. zde.)

Toto je reakce na tento článek.

Čtenář Zdeněk Horáček na zdejším Fóru napsal:

29. 10. 2002 22:39:21

Stejný hovado.......

Zdeněk Horáček

Jsem ze Znojemska a volil jsem pana Železného v dobré víře, že je to kandidát schopný zabránit neúměrnému vlivu bolševiků u nás. První, co udělal po svém zvolení byla žranice s přáteli, kam pozval svou kamarádku Martu Bayerovou. Je mi z něho na blití, protože se ukázal stejný hovado, jako ti ostatní.

29. 10. 2002 22:41:17

Zapomněl jsem napsat .......

Zdeněk Horáček

soudružka Bayerová je komunistickou poslankyní.

Co k tomu dodat? Kde žil pan Horáček po dobu posledních třinácti let? Skutečně ho přesvědčil svým chováním v České republice Vladimír Železný, že je to důvěryhodný kandidát?

Zdá se, že obava z komunistů může zastínit všechno. Jenže - nejsou v současnosti v ČR i jiné problémy než jen nebezpečí komunistů...?

Ondřej Neff v Neviditelném psu kritizuje všechny, kdo nyní v českých médiích nad vítězstvím Železného bědují. Železný zvítězil a oni ne, to se počítá, argumentuje. Je to skutečně jen tak jednoduché?

A je skutečně v civilizované společnosti chvályhodným měřítkem úspěchu (jen) podnikatelský úspěch, za každou cenu?

Mimochodem, myslím, že je správné, že na Znojemsku zvítězil Vladimír Železný. Je to užitečným poučením o tom, co si myslí normální lidi a že možná je zapotřebí jiných způsobů, jak s nimi rozumně komunikovat.

Názory lidí na Znojemsku jsou totiž zcela legitimní, stejně jako názory "pražských elit". Ti lidé mají v demokracii právo myslet si cokoliv. Jenže, zřejmě dochází při jejich vnímání světa k určitým komunikačním zkratům. Možná by bylo rozumné se zamýšlet nad tím, co je podstatou této neschopnosti vnímat realitu.

Vladimír Železný je v současnosti v ČR stíhán za tři trestné činy. Mezinárodní arbitráž ho odsoudila za podvod na obchodním partneru, firmě CME, jíž nedávno podstatnou část Železného dluhu (28,9 milionů dolarů) zaplatili Železného ochránci. Přesto však ho občané Znojemska, zřejmě v naději, že je Vladimír Železný snad uvede do "velkého (čti televizního!) světa", nyní zvolili hned v prvním kole do Senátu. Diskredituje to český Senát, že v něm zasedne osoba, proti níž jsou vedena hned tři trestní vyšetřování?

(Komentář Jana Čulíka, který se vysílal v úterý 29. 10. v 18. 10 na rozhlasové stanici ČRo 6 v pořadu Názory a argumenty.)

V pátek 1. listopadu 2002 bude mít Jan Čulík na Edinburgh University přednášku (s ukázkami) o některých nejnovějších českých filmech, nazvanou "Czech Film: A Regeneration". Koná se od 18.15 do 21 hodin na University of Edinburgh, Appleton Tower, Theatre 2, Crichton Street, Edinburgh.

Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy.

V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002.