Odpoledne kontinuálně "pokračovalo" na ČT1. Opět hlavně o Senátu, jak jinak. Špona oželela hlavního hosta, od počátku byli přítomni tři: Richard Falbr (ČSSD), Jan Koukal (ODS) a Michael Žantovský (ODA). Tedy všichni s nějakou zkušeností z horní komory Parlamentu. I když jeden jako druhý v nejlepších letech, dohromady připomínali "abiturientský" večírek vysloužilců.

Tento dojem malinko narušil jen senátor Falbr, když zdůvodňoval, proč nechce za prezidenta Zemana ani Klause. U prvního z uvedených nehodlá poslouchat z Hradu bonmoty, u druhého mu vadí prznění češtiny. Důvody skutečně mimořádně závažné! Sám sebe tím ovšem diskvalifikoval, protože jeho občasné pokusy o bonmoty (např. v rozhovoru zmiňovaná schůze ODA ve výtahu) zdaleka nedosahují Zemanových kvalit.

Stejně jako v sobotu Jakub Železný a později v neděli Štěpánka Duchková na Primě, nemohla ani Jana Bobošíková v pravé poledne v Sedmičce vynechat akci čečenských teroristů v moskevském divadle. Jako oslí můstek si k tomu vybrala telegram českého premiéra v němž gratuloval ruskému prezidentovi k "brilantnímu zákroku". Dotaz: "Co Vy na to?"

Oba přítomní, vicepremiér Petr Mareš i místopředseda KSČM Miroslav Ransdorf nebyli nijak zbrklí. Nespěchali a neodpověděli úplně jednoznačně, takže jsme se nedozvěděli, zda akt Vladimíra Špidly měl vyjádřit elévsky neskrývaný obdiv k říznému státníkovi, nebo zda jen zkušený stranický vůdce blahosklonně pochválil svého zahraničního kolegu za dobrý výkon. (V každém případě postup zvláštního komanda budí respekt, stupeň brilance však ukáže čas.)

Jinak diskuse plynula vcelku v pokojných vodách. Ransdorf popřál Železnému ke zvolení, Mareš relativizoval výrok Svatopluka Karáska: "Nevěřil jsem, že se to dá koupit." Trochu shody a něco podružných rozdílů se vyskytlo v rámci témat: budoucí prezident, nedělní (nepřetržitý) prodej v hypermarketech, míra zvýšení platů učitelů (lékařů) a financování rozšíření EU (diskriminace našich zemědělců).

Asi největší část časového bochníku si ukrojil rozpočtový schodek. K tomu Mareš vyjádřil přesvědčení, že všichni poslanci US-DEU, tedy i Hana Marvanová, budou hlasovat jako jeden muž (pro deficit). Tentýž se potom ještě musel vyjádřit ke své touze získat "reprezentativní separé". Byl však podroben pouze rutinní zpovědi, bez trápení.

Prima ve "Volebním slově" poskytla prostor vybranému vzorku (třem dvojicím finalistů) kandidátů do Senátu. Miroslav Škaloud z ODS jej z důvodu náhlé indispozice nemohl celý využít, Václav Krása z US-DEU tak dostal větší šanci obhájit svůj volební slogan: "Více krásy do Senátu." Dále se po celou vymezenou dobu účastnili: Václava Domšová (nezávislá), František Bartoš (KDU-ČSL), Pavel Pavel (ODS) a Pavel Rychetský (ČSSD).

U obou posledně jmenovaných byla, alespoň podle mého mínění, patrná rozdílná dosavadní zkušenost v politice. Senátor Rychetský schopností vyjádřit i nevyjádřitelné přeci jen verbálně trochu zastínil svého soupeře, který ostruhy zatím získával pouze na komunální úrovni. Uvidíme, jestli Rychetského výřečnost voliči v druhém kole ocení více, než umění jeho soka pohnout sochami na Velikonočním ostrově.

Pavlu Pavlovi však může možná prospět i způsob, jakým dosavadní senátor obhajoval postoj ČSSD k přímé volbě prezidenta. Jeho formulace vůči moderátorce byly téměř neúnosně osobní. V této souvislosti je ovšem třeba spravedlivě zmínit, že projev Duchkové bývá, zejména ve vypjatých situacích, mírně řečeno, nevyrovnaný. Ani ona často nedokáže ptát se bez emocí. I tentokrát její věcně správné repliky byly doprovázeny nepříjemně zabarveným témbrem. Její projev v těch chvílích měl daleko k nezaujatosti.