Proti gustu žádný dišputát. Znojemští občané rozhodli, že je pro ně Vladimír Železný důvěryhodnou osobou, která je bude efektivně, nezištně a poctivě zastupovat. Trestní stíhání ani prohraná arbitráž pro ně neznamená nic.

Marně ale bycha honit: zbytečné by asi bylo také vyčítat občanům znojemského okresu politickou naivitu či politickou nezkušenost. Lidé mají takovou politiku, jaké zástupce si zvolí. Železný dosud nebyl v žádné ze tří kauz postaven před soud. Tak je nutno respektovat presumpci neviny: dosud nebyl odsouzen, může být zvolen do parlamentu.

Zdálo se mi neuvěřitelné, že je možné, aby voliči hlasovali pro někoho, kdo je trestně stíhán. Nejsem si z Británie vědom žádného takového případu (velmi obtížně se jako kandidáti ve volbách prosazují lidé bez integrity: žádná strana je nepostaví, protože nebude riskovat, že prohraje). Tak jsem se v Dolní sněmovně včera informoval, zda vůbec smí v britských volbách kandidovat někdo, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání. Odpověď zněla, že smí. Podle paragrafu 1 britského volebního zákona z roku 1981 (Representation of the People Act) je z parlamentní kandidatury vyloučena jen ta osoba, kterou soud už shledal vinnou z trestného činu a byla odsouzena do vězení na 1 rok či na delší období. Než je člověk odsouzen, platí pro něho presumpce neviny, tak kandidovat může. Totéž platí i pro Vladimíra Železného, s tím rozdílem, že by se člověk s jeho pověstí v parlamentě v Británii těžko uplatnil.

Jedinou - vzdálenou - podobnost s aférou, jíž je nynější zvolení Vladimíra Železného do Senátu, má v Británii epizoda ze všeobecných voleb z května 1997. V anglickém volebním okrsku Tatton totiž tehdy znovu kandidoval za Konzervativní stranu už v parlamentě zasedající konzervativní poslanec a bývalý člen britského vládního týmu Neil Hamilton, jemuž parlament a novináři tou dobou dokázali, že bral za interpelace, přednesené v Dolní sněmovně, od podnikatelů korupční honoráře v hotovosti. I když to bylo prokázáno, Neil Hamilton odmítl stáhnout svou kandidaturu a z kandidátky ho neodvolala ani tehdy ještě vládnoucí Konzervativní strana.

A tak se stalo, že na apel třetí britské politické strany Liberálních demokratů se postavil v okrsku Tatton v květnových všeobecných volbách v roce 1997 jako Hamiltonův protikandidát známý válečný reportér televize BBC Martin Bell, všeobecný symbol slušnosti a integrity. Bell kvůli své kandidatuře opustil své lukrativní zaměstnání v televizi BBC a kandidoval proti Hamiltonovi jako nezávislý kandidát na morální, protipodvodnické platformě. Vyhrál tehdy proti Hamiltonovi na celé čáře v silně konzervativním volebním okrsku obrovským počtem hlasů - Hamilton, dosavadní konzervativní poslanec v tomto okrsku, absolutně propadl. Martin Bell - ve svém typickém bělostném saku (které předtm používal při své práci válečného reportéra v Bosně jako talismanu proti kulkám - nepříliš úspěšně, protože jednou byl při živé reportáži v televizních zprávách před kamerou zasažen střelbou) pak vystupoval během celého dalšího parlamentního funkčního období v Dolní sněmovně jako nezávislý poslanec proti všem případům parlamentní korupce.

Je to trochu jiný příběh než příběh kandidatury Vladimíra Železného na Znojemsku. Tam se proti trestně stíhanému podnikateli nejen nepostavil žádný morální kandidát, ale naopak ODS svého kandidáta stáhla, aby Železný spíše vyhrál. Josef Sedlák, kandidát za ODS, který ze znojemského okresu ve prospěch Železného ze senátních voleb zmizel, zjevně není žádný Martin Bell.

Avšak pročpak asi usiloval Železný tak intenzivně o senátorské křeslo? Zlé jazyky od počátku poukazovaly na to, že je to pro něho zřejmě jedinou možností, jak se vyhnout odsouzení za trestné činy, kvůli nimž je stíhán - získá totiž prý nyní poslaneckou imunitu.

Někteří pozorovatelé včetně krajského zastupitele a člena oblastní rady ODS Libora Kosoura či právníka Tomáše Sokola (který hájil před soudem syna Vladimíra Železného) před volbami tvrdili, že to je nesmysl - imunitu prý nemůže Železný zvolením do Senátu získat.

A ejhle! Jednou byl Železný zvolen a už je - jako mávnutím kouzelného proutku - situace docela jiná. To konstatoval hned v sobotu 26. 10. místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Senát bude muset být podle jeho slov požádán, aby vyslovil souhlas s dalším stíháním Vladimíra Železného. Přece jenom, zdá se, získá Železný po svém zvolení imunitu.

Nakonec to není nic tak zvláštního - v politice se v různých zemích děje leccos. Jak mě upozornil odborník v britské Dolní sněmovně, když jsem se s ním radil o případu Železný, v Itálii mají přece nyní dokonce premiéra, Silvia Berlusconiho, který je trestně stíhán, a přesto i nadále - bez problémů - zastává premiérský úřad. Proč by to nešlo i v České republice? Dočkáme se možná i času, že Vladimír Železný bude sedět na Pražském hradě a odtamtud bude pak vděčný národ sledovat jeho Volejte řediteli.

A kdo si stěžuje, že naivní Moraváci neměli skočit Železnému na lep, měl tam jít k volbám, anebo aspoň tamější lidi přesvědčovat, aby hlasovali. Účast v senátních volbách byla všeobecně nízká, a to se vždycky do parlamentu dostávají extremisté či podivné osoby. Voleb na Znojemsku se účastnilo jen 37,45 procent voličů a i když to bylo víc než jinde, je to pořád ještě zoufale málo. Jak by tam volby do Senátu asi dopadly, kdyby se k volebním urnám bývalo obtěžovalo šedesát procent lidí? Ti všichni, kteří se neúčastnili, nechť si přičtou jako vlastní vinu, že se česká politika, jak se zdá, začíná poněkud přibližovat italsko-jihoamerické praxi.