Když se podíváme, jak Romové po staletí žili, je to vlastně samozřejmě. Většinová společnost byla pro ně něco jako lovecký revír a ten, kdo chytře obelhal "gádžu" byl svými vnímán podobně jako lovec, který vymyslel chytrou past na medvěda. Je nesmysl odsuzovat je za to. Oni si většinou tento způsob života nevybrali a byla to pro ně jediná možnost, jak přežít.

Po mém soudu z toho vyplývají nejméně dvě věci:

Je třeba zastavit proces, ve kterém jsou Romové zaháněni do ghet - a tady je nutno honem říci, že tam nejsou zaháněni nějakým úřadem nebo rasistickou ideologií. Jsou tam zaháněni zvrácenou hospodářskou politikou, proti které jsou více bezbranní než ostatní. Tento proces, jestli nebude včas zastaven, může skončit jedině tak, že budou nuceni žít stejně, jako jejich pradědeček.

A jak to souvisí s údajným českým rasizmem, o kterém byla v BL několikrát řeč? I když nebudeme při hodnocení romských stížností brát zřetel na jev, který jsem naznačil na začátku, vyplývá z nich, že jsou obětmi útoků jednotlivců - a tyto útoky se rozhodně nesnažím zastřít nebo zamluvit. Romové tedy nejsou šikanováni státními orgány, takže naprosto není důvod, aby žádali o politický asyl.

Jejich problémy souvisí s celkovou bezpečnostní situací, která u nás patrně není horší než v Anglii. Otázkou tedy je, proč je řada odpovědných v Anglii přesvědčena, že v Čechách je rasizmus. I kdybychom předpokládali, že je to u nich arogance a podvědomá snaha jednat jako kolonizátoři, spojená s bytostným protivýchodním rasizmem - nebo, aby to neznělo tak příkře řekněme, že jsou naplněni předsudky - z nějakých informací přece musejí vycházet. Řekl bych, že zde zase hrají významnou úlohu zmínění superhumanisté. Když se jejich představy o multikulturní společnosti ukazují nerealizovatelné, špiní své spoluobčany podle starého Husákova hesla: "My jsme dobří, národ je třeba vyměnit".

Poznámka JČ: 1. Proč ale máte vůbec, pane Hruško, potřebu při svém konstatování, kdo krade, rozlišovat zloděje podle barvy kůže? Proč je to pro vás důležité, zda kradou bílí či barevní? Žiju v multikulturní (tedy rasově radikálně promíchané) britské společnosti a je tady také kriminalita, avšak v životě by mě nenapadlo zkoumat, zda má zloděj žlutou, černou či tmavou barvu kůže - zloděj je prostě zloděj, co to má co společného s jeho etnicitou?

To, že konstatujete, že "někteří Romové kradou", znamená, že nepřípustně a neférově přisuzujete určité etnické skupině lidí určité záporné vlastnosti. Proč neférově? Protože v tom etniku existují určité i lidé, kteří nekradou a vy šíříte generalizující předsudky na základě principu kolektivní viny, které nespravedlivě postihují i ty lidi - podle jejich barvy kůže - kteří nikdy neukradli ani pětník. A že takoví Romové jsou, mohu svědčit například z Británie - všichni čeští a slovenští Romové, s nimiž jsem se zde setkal, byli nesmírně slušní lidé. Můžete jistě namítnout, že do zahraničí odcházejí žádat o azyl jen ti podnikavější a civilizovanější; nic to nemění na argumentu, že je neférové je bez individuálních důkazů označovat za zloděje. To je skutečně podstatou rasismu.

2. Jiná věc je ale, že podstatou konfliktu mezi bělošskými Čechy a Romy je dlouhotrvající etnická nenávist. Ta skutečně způsobuje, že mnozí příslušníci obou komunit považují příslušníky opačné komunity za podlidi a dělají jím - tento postoj je z obou stran stejný - co mohou nejhoršího. Asociální chování od Romů i od skinheadů se tak stává politováníhodnou formou "protestu", zbraní proti opačné, nepřátelské etnické skupině. Touto zbraní se také stávají nejrůznější stereotypní obvinění jako že "Romové kradou", "gádžové jsou podvodníci a rasisti", atd. Jediným řešením je vybudovat mezi oběma znepřátelenými komunitami příátelské vztahy na individuální úrovni. Nemůžete nenávidět člověka, s nímž si tykáte a hrajete karty nebo chodíte na pivo. Česká bělošská komunita by měla v tomto případě vyvinout iniciativu jako první - je zralejší a - doufejme - i rozumnější. Podobná nenávist a podobné předsudky existují mezi Rusy a Čečenci, mezi Albánci a Srby, mezi bosenskými Srby a bosenskými muslimy, mezi severoirskými katolíky a protestanty. Je to pořád stejné, ale někdo musí učinit první, individuální krok. Zajímavým experimentem je vystoupit navzájem v televizi, Romové a bílí Češi, a každý se v diskusi vcítit do postavení opačné etnické skupiny.

3. Multikulturalismus neznamená, že v určité společnosti existují různé etnické skupiny od sebe neprodyšně uzavřeny, naopak dochází k jejich vzájemným kontaktům. Na rohu kupuju noviny u hokynáře Pákistánce, v druhé ulici fish and chips od Itala, středoevropský chleba v delikatesách od Němce. Nikdo se nepozastavuje nad tím, kdo odkud pochází, anebo jakou kdo má barvu kůže. Na univerzitě, kde učím, studují studenti ze 100 zemí světa; učitelský sbor je stejným způsobem etnicky rozrůzněn. Nedávno jsem poslouchal u kávy zajímavě hovořit o podstatě fyziky jednoho teoretického fyzika - Inda. Měl jsem se odtáhnout, protože měl tmavou kůži?

4. Problémem pro Romy v České republice a na Slovensku absolutně není jen to, že se stávají terčem individuálních útoků od skinheadů, i když i to by mělo stačit, aby jim civilizovaná země udělila azyl. Vžijte se totiž do kůže někoho, kdo si nemůže být nikdy jist, jestli mu a jeho rodině po setmění někdo nerozkope domovní dveře a nevhodí do bytu zápalnou bombu. Taky bych za takových okolností ze země okamžitě odjel. Problém v ČR je pro Romy však ještě jiný. Jsou okamžitě většinovou společností podle barvy kůže identifikovatelní jako "podřadná", "primitivní" rasa - i kdyby se tak nakrásně vůbec nechovali. Této identifikaci nemohou v ČR uniknout. Koneckonců drastický skupinový rasismus projevují i přispěvatelé na zdejších fórech - i když to není - doufejme - reprezentativní, je nebezpečné pro "barevného" žít ve společnosti, jejíž mnozí občané prosazují takovéto názory. Není divu, že si britští studenti tyto výroky, ač snad nereprezentativní, přesto však pozoruhodné, sbírají pro svou práci.

Kolega univerzitní učitel ruštiny pobýval v létě na letní škole v Plzni na koleji s mladými českými Romy, kteří tam studovali jazyky. Vysvětlovali mu, že právě tohle je v rasistické české společnosti pro ně obrovský problém. Nemohou vytáhnout paty z domova, aniž by se kvůli barvě své kůže nestávali terčem rasistických útoků. To se mimochodem dělo před několika lety v ČR i mé studentce, dceři české matky a pákistánského otce, kterou automaticky v Praze během studijního pobytu místní lidé nazývali "špinavou cikánkou". ("Špinavá cikánka" teď pracuje pro jednu čelnou glasgowskou počítačovou firmu.)

V Británii a v jiných západních zemích, na rozdíl od České republiky, nenese tmavá barva kůže žádné sociální konotace. Pákistánci a Indové jsou v Británii většinou podnikatelsky nesmírně úspěšní. Romy tedy v Británii na rozdíl od ČR nikdo automaticky a apriori nepovažuje za podřadné osoby či za zločince. Tento pocit je pro ně nesmírně osvobozující. I kdyby se nakrásně občas i v Británii stali terčem útoků skinheadů, úřady a policie zasáhnou na jejich obranu okamžitě a energicky. Rasové trestné činy se v Británii tvrdě stíhají - v České republice je svou podstatou skinheadská policie odmítá označovat za rasismus, viz například případ přepadeného syna romské redaktorky Českého rozhlasu, k němuž došlo v minulých dnech v Praze.