Chyběla koncovka

Situaci v divadle bezpečnostní síly vyřídily po technické stránce úspěšně. Použití plynu s okamžitým účinkem bylo originální, účinné a ruské velení se přitom neohlíželo na kvikot pseudohumanistů, kteří v tom mohou vidět použití chemických zbraní. Bylo použito chemické zbraně z oblasti tzv. neletálních zbraní. Policejní složky na celé planetě mají s tzv. policejními plyny zkušenosti a jsou využívány ve vývoji a plánování použití neletálních (nezabíjejících) zbraní.

Ale jak se ukázalo v divadle, název v sobě nese parodii. Neletální zbraně nejsou nezabíjející, ale zbraně, které "nemusejí" zabíjet, pokud se souhra okolností nespikne proti zasaženému člověku. V případě rukojmích se asi podepsalo na selhání organismu rukojmí mimořádné vypětí. Rukojmí byla stresem trvajícím přes padesát hodin velice vyčerpána.

Především chyběla koncovka. Vojenští (policejní) lékaři s proškoleným personálem měli být na místě, aby ihned minimalizovali účinky bojového neletálního plynu na rukojmích. První pomoc zůstala v rukou civilní záchranné služby. Je kritizován zmatek, neefektivita přistavování sanitních vozů, do sanitek byli odnášeni i mrtví lidé a tím byl blokován odvoz dosud žijících, a ti prohrávali boj s časem v improvizované autobusové dopravě do nemocnic.

321 zasažených bylo rozstrkáno prý do 13 různých nemocničních zařízení. Neexistovala tedy koordinace speciálně poučeným týmem. Po té co byli omámení teroristé postříleni jako vzteklí psi, mohl přijít humánní koncert vojensky organizované protichemicky zaměřené první pomoci. Bylo zanedbáno týlové zdravotní zajištění.

Úspěšné operaci, při které se nezdráhali Rusové použít bojového neletálního plynu, tak sedí na pomníku škraloup zbytečných obětí.

Kontraproduktivost a neefektivnost terorismu

Moskevské divadelní představení čečenského komanda je podnětné z hlediska teorie terorismu. Jedná o typický příklad neefektivity a kontraefektnosti teroristické činnosti.

Teroristé se uzavírají v pevnosti - divadlu, klasicky zaminují přístupové cesty a připraví části budovy k destrukci, ale aby bylo zaminování účinné chybí automatický destrukční systém.

Vše je založeno na aktuálním rozhodování teroristů. Za teroristy nakonec rozhodovací pravomoc převezmou kontejnery bojového neletálního plynu. Budova je pevností a zároveň pastí. Teroristé jsou majiteli notorického handicapu: nemohou být aktivní.

Policejní složky mohou kolem nich dynamicky jednat, připravovat varianty úderu, mají na své straně všechny prostředky nenadálé akce. Tu ztratili teroristé několik desítek sekund po obsazení moskevského divadla. Pro teroristy to obecně představuje neřešitelný problém.Pro teoretiky terorismu to je jasný a stále se opakující signál: je to soumrak viditelného únosového terorismu. Budoucnost je v bleskových úderech bez dialogu, v potlačení lidského faktoru při konfrontaci s cílem úderu.

Teroristé požadovali, aby se z čečenského území v co nejkratší lhůtě stáhla ruská vojska. Od prvního okamžiku nebylo na obzoru kompromisní východisko. Byl to teatrální akt v teatrální budově. Byla to hra, ve které byl efekt vším. Efekt ale neznamená efektivitu. Terorismus neřeší příčiny, je pouze další v řadě konfrontací.

Terorismus je kontraproduktivní, je v něm nulová přidaná hodnota. Teroristé se stávají paradoxně sluhy svých obětí. Poskytují záminku pro posilování aparátu nepřítele. Je to terorismus, který nejvíce diskreditoval čečenské osvobozovací hnutí.

Terorismus nedokáže zvrátit administrativní a politické tendence státu. Pouze je krátkodobě v omezeném rozsahu rozkolísá. Tím administrativu automaticky posílí, protože teroristická akce znamená vytvoření reálného modelu katastrofické situace, která je analyzována, a jsou na základě toho přijata další opatření. Terorismus může proto paradoxně vést ke zodolnění systému, jenž terorista napadá.

Pokud se stal svět po 11. září citlivějším k teroristickým úderům, a tato tendence je teroristy využívána (viz Bali nebo moskevské divadlo), znamená to do budoucna neperspektivnost tohoto trendu komunikace slabého (čti: méně vyzbrojeného) se silným. Terorismus totiž vede k racionalizaci lidského chování a ke zvyšování společenské odolnosti vůči této hrozbě.

Jedinou reálnou šancí je propagandistický terorismus. Systematické očerňování nepřítele. Je to velmi účinný systém, ale chce to informačně a technicky nadupané "vychcandíry" na úrovni, ne "balíky" a "kozičky" v moskevském divadle. Teror budoucnosti je v informační rovině.

Dánský pat

Rusové 27. října pohrozili bojkotem listopadového summitu EU-Rusko v Kodani, pokud se v Dánsku uskuteční "kongres" o Čečensku, který se má konat v pondělí a v úterý ( 28. a 29. října) v Kodani. Kolem stovky čečenských, ruských, evropských a amerických bytostí bude dumat nad možnostmi mírového řešení v ropném Čečensku.

Mezi delegáty má být také Achmed Zakajev, mírotvorný vyslanec čečenského "vzdoroprezidenta" A. Maschadova. Pro agenturu Reuters (podle ruského serveru politik.ru) měl Zakajev prohlásit na teroristický blázinec v moskevském divadle, že tato akce ještě ničím není proti tomu, kdyby obsadili teroristé atomovou elektrárnu. "Nemůžeme garantovat, že něco podobného se něco takového nestane."

Co řekl, vyznělo spíše jako přání... V informačním světě se toulá i protipólné prohlášení tohoto muže: "Od začátku jsme říkali, že to nejsou naše metody. Nemůžeme se snižovat na úroveň našich odpůrců a útočit na nevinné lidi," uvedl Zakajev v narážce na to, že ruské jednotky v Čečensku porušují lidská práva. Pokud je prokazatelné, že velitel čečenských separatistů Aslan Maschadov věděl o připravované akci předem, pod dojmem takových zpráv a moskevského teroristického představení a ruské plynové závěrečné opony bude dánské čečnoidní posezení poněkud nadbytečné...

Řešení čečenské situace je pouze politické. Po vojenské stránce je v patové situaci, protože určité partyzánské bojůvky v kavkazské oblasti mohou být vždy, neboť terén je pro ně zde výhodný a islámských fanatických rekrutů také na evroasijském pomezí se najde více, než méně.

Bude třeba najít oboustranně přijatelný souhlas s čečenskou autonomií, ale k tomu dánské a podobně summity neposlouží. Je to příliš delikátní vnitřní problém, protože pro velmi unavené Čečence to znamená také najít způsob jak odstavit tzv. polní velitele, jejichž představy jsou maximalistické a nesmiřitelné s kompromisy.

Cucflek pro Rusy

R. Makarov se v druhém nočním komentáři z 28. října (Ich prosto otravili) domnívá, že Rusko se nevyhne seriózní mezinárodní diskusi na téma legitimnosti použití nervově - paralytických plynů.

Právě proto, že Rusové jako první ve větším měřítku použili plyn v bojových podmínkách a následkem smrti pro civilní obyvatelstvo (syndrom ošklivého kačátka), by mnozí politici a vojáci dali nejraději Rusům láskyplného cucfleka.

Otevírá se tím totiž na veřejnosti precedens používání chemických zbraní. Policejní plyny jsou známy jako účinné neletální zbraně (slzný plyn je jen základní voňavou verzí obušku), a nelze je, po mediálně tak viditelném uplatnění v moskevském divadle, vyloučit ani z blízké hry při dobývání Iráku, k němuž se chystá Pentagon.

Světová mediální premiéra je již za námi, takže obdobné zásahy různými plyny budou již jen opakováním známého. Plyny se zkrátka po sobotě stávají součástí boje. Jsme na nejlepší cestě k legalizaci chemických zbraní jako takových.

Rusové ale nejsou skutečnými premianty, protože chemických prostředků pro znehybnění lidí bylo použito údajně v posledních konfliktech vícekrát, včetně Afghánistánu - při vykuřování Alkajdíků a Talibánců ze skalních nor. Rusové ale mají primát v doslova divadelním představení plynů a jejich obětí.

Také jaderné zbraně v taktickém rozsahu se stále více stávají v úvahách nedílnou součástí budoucího bojiště - straší tím ruská i americká strana. Paradoxně nabývají na vážnosti s růstem komputerizace a robotizace válčiště. Paradoxně také některé typy neletálních zbraní by mohly oddálit nebo nahradit užití jaderných zbraní v taktickém měřítku - zvláště při využití nejaderného elektromagnetického impulsu a prostředků narušujících provoz elektronických zařízení.

Sedm omylů

Moskevské teroristické divadelní představení znamenalo pro média komentátorské obžerství. Objevil se standardní negativismus. Pro ilustraci nejsmutnější případy schematizace:

1. Boj se separatistickým Čečenskem není tak úspěšný, jak Putinova vláda tvrdila. 2. Naprosto selhaly nejen vojenské prostředky řešení čečenské situace, ale i politické.

Ve skutečnosti: Fanatické skupiny jednají podle své extrémní verze výkladu situace, bez ohledu na reálnou situaci. Baskické a irské teroristické akce jsou toho příkladem. Není přímá úměra mezi politickým vývojem a jednáním extrémistů.

3. Situace je důkazem "nulové efektivity" ruských bezpečnostních složek.

Ve skutečnosti: Nelze zabránit malé skupině vojensky ani politicky v uskutečnění radikálního činu. Viz organizace akcí v rámci amerického 11. září. Lze jen ztěží zabránit postupné dopravě výbušnin, zbraní a příjezdu menších skupinek teroristů do místa soustředění.

4. Zoufalství, které Čečence přimělo ke středečnímu násilnému činu, lze docela dobře pochopit: chtěli poukázat na bezvýchodnou situaci, ve které se nachází jejich vlast a společnost.

Ve skutečnosti: Toho lze dokázat pečlivou dokumentací zločinů federálních (ruských) jednotek, bezpečnostních orgánů a případně zástupců proruské místní správy. Na druhé straně to znamená odstavit od moci ty, kteří spojují politicko - vojenský boj s kriminálním. Potom by ale zbývalo v Čečensku ale asi málo hrdinů. A byl by čas na konečný dialog...

Image si čečenští velitelé ničili sami: V druhé polovině devadesátých let, nejviditelněji od roku 1997, po smrti Dudajeva, lze sledovat masivní vnitřní kompetenční a kořistnické spory mezi čečenskými vůdci. Díky tomu se čečenské povstalecké území stalo nebezpečným státním útvarem také pro místní obyvatelstvo (zastrašování a likvidace nepohodlných a odpůrců) a pro cizince, jejichž unášení se stalo byznysem separatistů. 5. Cílem útočníků na newyorská dvojčata bylo zabít co nejvíc lidí a vyvolat co největší chaos a strach. Čečenským útočníkům v Moskvě však nešlo o stovky mrtvých. Pokusili se nepřípustným způsobem upozornit na tragédii vlastní země.

Ve skutečnosti: ozbrojenci v divadle byli od počátku v absolutně patové situaci, jako piloti amerických letadel 11. září, protože jejich požadavky byly maximalistické a jednosměrné. Aby se z čečenského území v co nejkratší lhůtě stáhla ruská vojska, do sedmi (a méně) dnů bylo z politického i vojenského hlediska nepřijatelné. Útok v USA měl upozornit na americký přístup vůči muslimskému světu. Útok v Moskvě byl též upozorněním. Pouze režie byla jiná.

Jednalo se o jednorázový úder, který mohl být po krátký čas desítek hodin řízen. Objekt byl též menší, než objekty útoku v New Yorku a Washingtonu. Velikost a typ objektu korespondoval se způsobem teroristické akce. V obou případech hrál plošný efekt ohrožení (a počtu obětí) významnou roli. Jinak mohla být Čečnoteroristy obsazena nějaká cukrárna s dvaceti lidmi...

6. V jednom komentáři jsem četl: "Na opatrném a moudrém postupu ruských úřadů nyní záleží, zda se obsazení divadla nepromění v krvavou katastrofu. Už jednou v podobné situaci ruská armáda selhala a přispěla ke smrti stovek lidí. To bylo v červnu 1995 po přepadení nemocnice v Buďonnovsku. Doufejme, že si z tohoto neštěstí vzali Rusové poučení."

Ve skutečnosti: vzhledem k maximalistickým (a tedy nesplnitelným) požadavkům, zkušenosti s čečenskými skupinami a jejich oběťmi, nebyly signály k dosažení kompromisu. Použití plynu bylo asi jedinou možností jak zabránit destrukci objektu a výbuchu náloží na tělech sebevrahů, což by asi znamenalo až stoprocentní ztráty na životech rukojmí.

7. Odpovědnost za teroristický čin prý doléhá také na velké světové politiky. Nevyjádří-li totiž rozhodný nesouhlas s ruskou válkou v Čečensku, ponesou spoluodpovědnost nejen za to, co se děje nyní, nýbrž i za teroristické akce příští.

Ve skutečnosti: Čečensko je respektováno jako ruské území, protože má důležité znaky pro nezcizitelné území mocnosti: v Čečensku jsou bohatá ropná naleziště, území je strategickým prostorem mezi Kaspickým a Černým mořem. Pokud toto území nebude respektováno jako ruské, mohl by to být precedens ohrožující i celistvost jiných velkých států a mocností. Jiné řešení než široká autonomie v rámci Ruska je z mocenského hlediska neprůchodné.

Ať živý či mrtvý, hodí se

Smutně poučný byl také informační souboj mezi teroristy a ruskou vládou. Vládní opatření jsou stejná kdekoli na světě: Omezuje se přístup sdělovacích prostředků do bezprostředního okolí teroristů, filtrují se zprávy.

Podobně jako ve válce o Falklandy, nebo ve válce v Perském zálivu, bylo zpravodajství maximálně manipulováno vojáky, totéž je uplatňováno vůči teroristům. Ruské sdělovací prostředky si stěžovaly, že kvůli blokádě budovy nemohly o situaci řádně informovat. V médiích bylo uvedeno, že o omezení toku informací rozhodla Státní duma - zřejmě na základě zprávy, že teroristé mohou ve sdělovacích prostředcích sledovat pohyby policie. Hermetické uzavření okolí a nulové aktuální nefiltrované zprávy by měly být standardem, aby se omezil profit teroristů z akce.

Informační válka při teroristické akci má významný rozměr v zoufalství příbuzných rukojmí. Zprávy SMS a telefonáty rukojmí příbuzným prosily, aby lidé šli do ulic, ke Kremlu prosit za ukončení války v Čečensku, tedy i o jejich záchranu. Příbuzní a známí by byli ochotni ukončit přítomnost ruských vojsk v ten samý okamžik, aby zachránili své příbuzné. Košile bližší než čečenské území nebo kabát.

Vláda (kterákoliv) má jasno: ústupky teroristům jsou znamením slabosti a pobídkou k dalším teroristickým akcím kvůli čemukoliv. Patová situace: příbuzní jsou pro teroristy v politických akcí čečenského typu cenní i v případě, že rukojmí zemřou - je vinnou vlády, že ruské jednotky zůstávají v Čečensku, a tudíž syn (dcera) jsou mrtví.

Moskevské divadelní teroristické představení Rusko - Čečensko nemělo asi jinou alternativu než špatnou alternativu. Bylo možné jen regulovat počty mrtvých herců. Regulace proběhla plynem. A selháním bleskové zdravotní pomoci rukojmím.

Mohlo to být (i) horší...

Poznámka JČ: Nesouhlasím úplně s analýzou Františka Ročka, že šílená a brutální akce čečenských teroristů v moskevském divadle nebyla úspěšná. Byla úspěšná, protože zviditelnila celosvětově čečenskou válku, která se tak na několik dní dostala na titulní stránky všech světových novin - normálně se o ní nepíše a skoro nikdo se o ni ve světě nezajímá. Z tohoto hlediska bylo toto brutální cvičení pro věc čečenských povstalců nesmírně úspěšným celosvětovým PR. Lidé teď - na určitou dobu - všude vědí, kdo to jsou Čečenci. Dostali jsme se do takové etapy vývoje dějin, kdy se už neváhá, že se za takové zviditelnění platí - cizími - nevinnými lidskými životy.