Před několika dny byla v pořadu ČT "Nedej se!" stručně představena historie záměru zástavby parku v Edenu mohutným komplexem "obchodně kulturního centra" firmy Carrefour. Závěr pořadu byl poměrně optimistický. Investor se však nadále snaží za přičinlivé pomoci vedení radnice v Praze 10 i tamního úřednictva tento projekt prosadit, i přes rozsudek Vrchního soudu v Praze. Je zajímavé, že se v minulých letech měnili starostové, jejich podpora velmi spornému a vytrvale prosazovanému projektu je však opravdu kontinuální. Řada nezákonností a zjevný rozpor s veřejným zájmem i prostým rozumem nikoho nezajímá.

Velmi podobné je to s projektem centra "Vysočanská brána" na Balabence (firma Skanska). Zase na úkor parku, za podpory úřednictva i místních politických špiček. Lidé protestují, brání se, úřednictvo posluhuje investorovi a park u rušné křižovatky to má zpečetěné. Na Praze 9 nyní přichází navíc na řadu sporná výstavba na náměstí OSN, provázená opravdu vykutáleným obchodováním radnice s pozemky. Administrativní budovy u rušné křižovatky mají stát opět na úkor parku. Člověka to za chvíli začne nudit, jak se historie opět a stále znova opakuje ve stejném schématu - jen jména aktérů se střídají.

Praha 4 se může pochlubit i přes protesty občanů a právní vady prosazenou budovou Reiffeisen na Budějovickém náměstí. Jde o ošklivou a nevhodnou stavbu v nedostatečné odstupové vzdálenosti od bytového domu. Kousek dál, v Poláčkově ulici se zase Skanska za vydatné podpory radnice snaží vynutit si výstavbu administrativní budovy, jež bude stínit základní škole. V běžných kulturních poměrech by to bylo považováno za nepřijatelné. Zde se však hledají společnými silami možnosti, jak záměr prosadit. Je zbytečné dodávat, že i zde je zatím zeleň. Firma Hochtief právě zahajuje aktivity k prosazení dalšího komerčně administrativního paláce na roku Budějovické třídy a Vyskočilovy ulice v Praze 4.

Kousek dál, na Pankrácké pláni je to zase totéž - jen tentokrát ne na úkor zeleně. Záměrem je vybudovat zde skupinu výškových budov a komerčních staveb.

V historickém centru se vyznamenala opět Reiffeisen - ohyzdné akvárium proti Ullmannově novorenesanční budově České techniky na Karlově náměstí je opravdovou vizitkou kulturnosti stavebníka i radnice v Praze 2 a vedení celého města. Proti tomuto je Tančící dům sympatickým závanem svěží invence a sporný hotel Four Seasons na nábřeží vedle Křižovnického kláštera se jeví jako docela přijatelné zlo. Kéž by nebylo horších!

Ale hrnou se další pohromy: na náměstí Republiky zbude z Josefských kasáren pouze komerčně přebudovaná pohledová kulisa, za kterou má být vybudován mohutný objekt se 4 patry pod zem, dvěma věžemi a s neuvěřitelnou celkovou podlahovou plochou málo pod 125.000 m2. Opět je to radnice na Praze 1, kdo toto veledílo prosazuje. Dokonce záměrně zmařila projednání a schválení regulačního plánu, aby žádné závazné regulační podmínky investora neomezovaly. Drze navíc tvrdí, že víc jak 900 parkovacích stání v samém centru je přínosným řešením. Přitom i dítěti je dnes jasné, že auta je třeba z ulic centra vytlačovat, nikoli je tam lákat! A Rada hl. m. Prahy právě v zájmu této stavby novelizovala závazné obecné technické požadavky na výstavbu v Praze tak, aby bylo možno na výjimku ještě dále zhoršovat již tak nedobré osvětlení a proslunění bytů v sousedních domech (kdo by se zajímal o tuto neuvěřitelnost, ptejte se po zápisu ze schůze Rady z 18.12. 2001, výsledkem je nařízení č. 26/2001 Sb.HMP. Velmi poučné čtení!). Po této novelizaci teprve byla stavba odsouhlasena. Pokud čtete územní rozhodnutí ze září 2002, je to zoufalý výkřik úřednictva (té jeho lepší části) nad vlastní nemohoucnosti tváří v tvář zjevné obludnosti a nad dokonalým selháním mechanismů za ochranu veřejných zájmů.

Čtenář obeznámený s děním v Praze mi zajisté vytkne, že jsem nezmínil megalomanské centrum, jež má vzniknout na Chodově, sporný palác na Těšnově, to, jak nás povodně usvědčily z omylu při zástavbě Rohanského ostrova administrativními paláci a zmíní určitě řadu dalších případů. Bude mít pravdu. Jenže toto má být stručný článek, nikoli nudný výčet stále stejného, vždy znova dokola. Všechny tyto případy mají jedno společné: selhání (často nadmíru ochotné selhání) pražského úřednictva pod pevným politickým vedením volených reprezentantů Pražanů, měnících se ochotně v nadšené agenty stavebních a developerských firem, kšeftující při tom navíc bezohledně s obecním majetkem.

Co říci na závěr? Snad jen toto: š k ů d c e obecného dobrého v o l i t n e b u d u !

V Praze dne 31.10. 2002

Petr Kužvart

environmentální právník a občan Prahy