Vážený soudruhu předsedo,

obdržel jsem Tvou odpověď na svůj otevřený dopis. Po jejím opakovaném přečtení se nemohu ubránit tomu, co bývá jadrně pojmenováváno jeden o voze a druhý o koze. Oba víme, jak nesnadné je vyrovnat se s vážnými problémy, které jsem ve svém otevřeném dopise uvedl, a že tu nestačí odkazovat na jednání, která mohla i měla důsledně některé z nich řešit, obsahově i personálně, ale skončila bez efektu. Je to o přílišné toleranci k takovému jednání a k vystupování některých funkcionářů, které znamená účelovou vstřícnost k pravicové politice ČSSD či osobní prezentaci a prosazování osobních zájmů na úkor společně demokraticky přijímaných závěrů.

Neměli bychom, v tom Tvé odpovědi nerozumím, ono podstatné, oč mi šlo a jde, nahrazovat zástupným přemýšlením o tom, jak si organizuješ práci sekretariátu předsedy. Je to Tvá kompetence. Také můj letitý odmítavý postoj k prodeji budovy ÚV dobře znáš, i to, že jsem měl výhrady k dílčím postupům ekonomického servisu. Rozhodně by se nám lépe vedla diskuse o podstatě problémů a bylo by zcela zřejmé, o co komu jde, kdyby byl můj dopis plně zveřejněn (například v Haló novinách). Takto mi nezbývá, než znovu vysvětlovat a potvrzovat vyřčené a napsané.

Jestliže se Tě snad dotýká, že se některé mé obavy dostávají do tisku, pak mám za to, že můj otevřený dopis svým obsahem mohl a může straně v očích veřejnosti jen prospět. Kdo si jej přečte, a ty ohlasy mám, může to docela dobře posoudit. To, co v něm bylo kritické, je zcela transparentně v zájmu důsledného naplňování programu strany a v zájmu posílení důvěry veřejnosti k naší straně. A to je přece zásadní rozdíl v porovnání s nezdrženlivými mediálními prezentacemi některých funkcionářů, kteří na úkor programu strany a v rozporu s kolektivními rozhodnutími opakovaně prosazovali a prezentují do médií bez jakýchkoli zábran přednostně své osobní přístupy a zájmy navzdory společným závěrům a často i zcela bez toho, aby alespoň zmínili, že existuje odlišné většinové mínění a konkrétní, demokraticky přijaté stanovisko volených orgánů.

Vážený soudruhu předsedo, po jednání s předsedou okresního výboru a krajské rady si velmi cením jejich postoje. Z kandidátky, jak to kdosi pohotově v médiích doporučoval či předjímal, odstupovat nehodlám. Do voleb, jak jsem slíbil, jdu s plným nasazením. Ubezpečuji Tě, a touto formou i ty, kdo to tolik nesledují, že volební kampaň jsem už dávno zahájil. Nebudu zahálet ani o víkendu, kdy vystoupím v pořadu Otázky Václava Moravce a následně se přesunu do Blanska, kde se aktivně zúčastním oslav MDŽ.

K Tvému pozvání do Prahy na 4. března Ti chci upřímně sdělit, abych nezavdal příčinu k možným spekulacím, následující. V prvním dopise jsem předeslal důvody, které nepominuly. Podstata toho, oč mi v něm šlo, byla svým rozměrem velmi určitá, a to jinak než to vyznělo z velmi násilných zkratek nebo účelových komentářů, které byly zveřejněny. Tvá odpověď je bohužel ve stejných intencích.

Nesmírně si vážím naprosté většiny účastníků pražského setkání a srdečně je do Paláce kultury zdravím. Myslím i na všechny soudružky, které na pražském aktivu oslaví svůj svátek. Všechny přítomné ujišťuji, že ctím program, který budu ve volební kampani spolu s nimi prosazovat i důsledně naplňovat. Po zralé úvaze, ale i proto, aby má přítomnost v Paláci kultury nebyla důvodem k diskusím mimo program jednání a neodváděla média od hlavních témat této akce, jsem došel k závěru, že bude ku prospěchu věci, když setrvám ve svém rozhodnutí nepřijet. Chci tě závěrem jen znovu ubezpečit, že jihomoravská kandidátka jde do voleb naplno. Mimo mnohé jiné příležitosti se o tom budeš moci přesvědčit také na celokrajském vrcholném aktivu v Brně 29. května.

Miroslav Grebeníček