Proměny politických stran jsou v postsocialistickém prostoru poměrně běžným jevem. Jednou z technik této změny jsou tzv. pomlčkové strany. Zpravidla se jedná o snahu nalézt "přes pomlčku" politickou tradici, evropský kontext či prostě větší sílu. Pomlčka symbolizuje úpravu programu a rozšíření volební základny. Toto úsilí má trojí smysl:

Snahu nalézt evropský kontext. Slovenská strana Směr dodatkem "- sociální demokracie" vyjádřila změnu svého programu a našla evropský přístav v Socialistické internacionále. Také HZDS se pomoci předpony "Lidová strana -" pokouší o nalezení evropské rodiny, do níž by se mohla zařadit.

Snahu změnit program či vnímání sebe sama. Využití pomlčky v případě KSS-SDL naznačilo postupnou změnu programové identity - ze strany komunistů se postupně stala Strana demokratické levice. V Česku měla pomlčka u KDU-ČSL méně radikální význam: byla především projevem snahy lidovců odlišit se od ČSL jako strany Národní fronty. Na Slovensku se vládní strana SDKU před několika dny změnila na SDKU-DS, čímž se snaží navázat na tradici Demokratické strany, se kterou se sloučila.

Rozšíření volební základny. Tradičně pomlčkové strany vznikají v případě sloučení politických subjektů, které se takto snaží sečíst či dokonce znásobit své volební potenciály.

SNK Evropští demokraté představují onen třetí případ vytváření pomlčkových stran, byť zatím její otcové ve zkratce pomlčku neužívají. Programově má SNK ED podle svých zakladatelů být "moderní proevropskou politickou stranou pravého středu", tedy tím, čím chtěli být i její předchůdci. SNK ED počítá s tím, že sloučením dvou subjektů vyvolá synergický efekt, který bude znamenat ne součet přízně voličů, ale znásobení jejich podpory. Takovýto kalkul se může opírat o dvě analogie.

Předně je zde zkušenost se Čtyřkoalicí, spojenectvím KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance. Tam skutečně došlo k nárůstu volebních preferencí nad úroveň prostého součtu prestiže těchto čtyř stran - tato koalice výrazně zvítězila v letech 1998 a 2000 v senátorských volbách. Pak se rozpadla. Dlužno ale dodat, že sílu čerpala především z odporu části pravice k tzv. opoziční smlouvě mezi ČSSD a ODS.

Druhou nadějí nové strany by mohla být zkušenost SNK a ED z eurovoleb v roce 2004. Tehdy toto uskupení obsadilo třetí příčku a předběhlo všechny vládní strany. Problémem ale je, že se eurovoleb účastnilo jen 28,3 % voličů, zatímco poslance v posledních volbách do Poslanecké sněmovny volilo 58,0 %. Ač se to nezdá, eurovolby a volby do Sněmovny mají jiné zákonitosti.

Přesto by ale strana SNK ED mohla být důležitá. Její vůdcové pocházejí z ODS, mají stejný profil jako umírající Unie svobody-DEU, které žádná pomlčka nepomohla. Přesto se představitelé SNK ED mohou domnívat, že po US-DEU převezmou volební základnu složenou z pravicových voličů, kteří z toho či onoho důvodu nemají rádi ODS. I když SNK ED zahájila kampaň protilevicovou rétorikou, nejvíce ohrožuje občanské demokraty. Ne že by jim mohla zabránit dostat se do Sněmovny. Může ale ukrojit část jejich elektorátu, který pak ODS bude chybět při závěrečném poměřování s ČSSD, kdo je nejsilnější - a kdo tedy dostane právo prvního pokusu sestavit vládu.

To samozřejmě SNK ED nevadí. Její vůdcové mají vlastní ambice. A když to nebude oněch 11 %, snad se nějaký ten mandát najde. Pokud ne, stačí i 1,5 procenta. Pak vzniká nárok na státní příspěvek. A s ním se dá přežít do dalších voleb či dokonce podnikat. Nelze přece zapomenout, že v roce 2002, kdy se konaly poslední volby do Sněmovny, byl celkový státní příspěvek za hlasy a mandáty pro všechny strany téměř 927 milionů korun. Kvůli tomu stojí za to založit novou stranu.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom