Z jiného soudku je zmlácení a zadržení Kateřiny Jacques policistou na Prvního máje. Primitivní jednání veřejného činitele v uniformě za nečinného přihlížení jeho kolegů svědčí o velmi špatné psychické i fyzické průpravě zúčastněných policistů. Politická motivace policejního útoku pak není dána jen tím, že šlo o napadení účastnice protinacistické manifestace: každý, kdo chtěl vidět, musel už podle jejího oblečení zaznamenat, že patří k Zeleným. Absurditu tomuto činu přidává fakt, že napadená je ředitelkou sekce lidských práv na Úřadu vlády České republiky.

NÁSILÍ V POLITICE nebylo nikdy málo. Politické dějiny lidstva jsou psány krví. I když je někdy násilí nutnou obranou jedince či společnosti, až příliš často slouží jen k prosazování vlastních sobeckých zájmů či jako ventil pro agresivní emoce. Není náhoda, že se americký psycholog William James ptal, čím se Alexandr Makedonský liší od masového vraha? Co - kromě pomíjivého trvání říše - přinesly jeho války lidem?

Mnoho násilí bylo i v českých politických dějinách. To ale neznamená, že by historie mohla být omluvou pro surovost v současnosti. A nejde pouze o barbarský čin jako takový, ale i o některé chápající komentáře na naší politické scéně. Ty postrádají tolerantnost k názorům jiných lidí, která je možná nejcennější devizou demokracie. Přitom slovní a obrazová nenávist je téměř běžnou součástí naší poněkud pokleslé politické kultury. A nejde pouze o to, co se říká či ukazuje - ale i o to, co se zamlčuje či bagatelizuje.

Zásluhou lidí, jako byl Theodor Adorno z Frankfurtského institutu pro společenský výzkum, pracuje již od 40. let politická psychologie s obrazem autoritářské osobnosti. Pro tu je příznačná agresivita, netolerantnost, pořádkumilovnost, stereotypnost v myšlení, dogmatismus, uzavřená mysl, hodnocení v černo-bílých kontrastních barvách atd. Takoví lidé pak v politice - ať již jsou oděni do role státníků, novinářů či kazatelů - bezohledně hájí svůj jediný pravověrný názor na boha, demokracii nebo dělnickou třídu. V souvislosti s autoritářskými osobnostmi v demokratickém režimu se zcela právem mluví o protofašimu.

NEJDE O ŽÁDNÉ ZVELIČOVÁNÍ. Neúcta k názorům i postojům jiných lidí je zdrojem konfliktů, které narušují smír ve společnosti. Pokud jde o komunisty, pak navíc platí, že úcta k lidským právům se pozná podle chování k poraženým. V případě policejní brutality vůči Kateřině Jacques jde o nesmyslný projev netolerantní skupinové agresivity - násilí se v přeneseném smyslu dopouštěli i přihlížející policisté. A toto násilí varuje, že něco shnilého je ve státě českém.

Článek vyšel ve čtvrtek v týdeníku Ekonom