Volební program nese název ťNěco pro všechnyŤ. Je dostupný na www.gruene.de. Úvodu dominují proklamativní nadpisy jako Svoboda potřebuje společné užívání a spravedlnost, Ekologie dělá rozdíly či Německo je zelenější. Ve zbytku textu zelení líčí, jakých úspěchů ve (spolu)vládnutí dosáhli (dohoda o jaderném útlumu, závazky na ochranu klimatu, pokroky v mírových procesech a zahraniční politice). Označují se za hybnou reformní sílu a zmiňují obavy ze ztráty zaměstnání a stárnutí populace, nutnost zachovat sociální vymoženost při současné potřebě modernizovat sociální stát, před volbami 2005 přes palubu a odmítli s nimi vést společnou kampaň. V dalších pasážích probírají zelení témata jako trh práce, energetická politika (Proč dát ruce pryč od atomu a ropy, Jak být ještě více zelenými občany), věnují se vzdělávání, sociální spravedlnosti, otázce občanských práv a úloze EU v globalizovaném světě. V žádném z těchto oddílů není nic, co by už neřekli oni sami, nebo jiné strany.

Proč volit zelené je v programu vysvětleno hned na konci první části. No přece proto, že jsou od začátku společenskou a politickou inovací Spolkové republiky. "Pomáhali jsme ji formovat z opozice a jsme pyšní na to, co jsme v letech vládnutí dokázali. V plánu máme ještě hodně." Výsledek je znám -- 18. září si zelení mírně pohoršili (z 8,6 z roku 2002 na 8,1 %), ovšem 10. října se CDU/CSU dohodly na vytvoření tzv. velké koalice. A zelení si balili kufry. Ale i kdyby se "velcí" takto nedohodli a zelení se do vlády dostali, byl by to vstup bez lesku, v jakém se (znovu) ujali moci po všeobecném hlasování v roce 2002.

Od roku 1998 do roku 2005 stačili zelení vyklidit všech šest vládních přítomností na zemské úrovni. Z této politické mapy zmizeli po prohraných volbách 22. května 2005 v Severním Porýní-Vestfálsku. Zbylo krátké účinkování ve federálním ministerském týmu. ťPro zelené znamenala účast ve vládě značné ústupky z původních fundamentálních pozic. Válka v Kosovu v roce 1999 či řada kompromisů se sociálními demokraty v hospodářských a sociálních otázkách se zcela jistě nacházely mimo představivost tvůrců volebního programu,Ť konstatuje dlouholetý analytik Svazu německého stavebního průmyslu a předseda Sdružení českých podniků v Německu Josef Hladik, který žije v SRN od roku 1968.

Voliči jim to, soudě podle zisku hlasů loni na podzim, odpustili. "Byli to vždy levicově orientovaní lidé, převyšující průměr, pokud jde o vzdělání a příjmy. Charismatičtí lídři v řadách zelených v minulosti tento potenciál mobilizovali," upozorňuje Hladik. Jenže hned po volbách oznámila do té doby hlavní hvězda zelených, ministr zahraničí Joschka Fischer, že nemíní kandidovat ani do čela frakce ve Spolkovém sněmu, ani na jiný post. Strana, která měla v čele pár osobností, poté nebylo dlouho nic a následovala anonymní členská základna, má rázem problém -- nejsou známé tváře. Zobecněla navíc agenda, na níž zelení stavěli. Původní zelená témata už jsou součástí terminologie a praxe koaličních stran.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom