Příspěvek komunistů k boji za svobodu a úctu k lidským hodnotám byl několikráte uznán jak význačnými jedinci, tak různými mezinárodními organizacemi.

Tato rezoluce zároveň ukazuje nedostatek respektu vůči těm, kteří obhajovali a stále hájí práva a nároky pracujících v odborovém hnutí a bez kterých by byl pokrok na poli práv pracujících nemyslitelný. Nemůžeme ani zapomenout, ani popřít fakt, že to byly právě tolik odsuzované komunistické režimy, které daly místo sociálním a hospodářským právům v agendách mnohých států a vlád, ale i organizací po celém světě, a doplnily tak ostatními státy obhajovaná a propagovaná občanská a politická práva.

Dámy a pánové, tato rezoluce svým způsobem usiluje o postavení komunistických režimů na stejnou úroveň s nacismem a jeho horory. Toto srovnání je nepřijatelné. Srovnání komunismu s nacismem představuje silné zkreslení dějin. Komunisté na celém světě se nacismu postavili a vždy pro něj představovali opoziční sílu. Přispěli tak možná více, než kterékoliv jiné společensko-politické uskupení, k jeho porážce.

Na druhou stranu však tato rezoluce, která propaguje mezinárodní odsouzení zločinů komunismu, opomíjí některá důležitá fakta. I když pan zpravodaj ve svém historickém zdůvodnění udává příklady obětí komunistických režimů, je jednostranný a opomíjí například pronásledování komunistů v jiných částech světa, opomíjí masové vraždy komunistů, kteří přišli o život v důsledku svého politického přesvědčení, opomíjí lidi, kteří byli mučeni na základě svého přesvědčení o rovnosti, důstojnosti a svobodě, kteří byli mučeni proto, že byli komunisty. Pan zpravodaj zapomněl zmínit a odsoudit - v rámci jeho snah o mezinárodní odsouzení zločinů -- miliony pronásledovaných a mrtvých v Latinské Americe a Asii, či ty, kteří byli pronásledováni či souzeni v období mccarthismu ve Spojených státech, a tisíce lidí, kteří stále umírají v nesmyslných válkách.

Dámy a pánové, zdaleka neobhajuji zločiny a násilnosti, které se staly v době stalinistického režimu, a jsem si vědoma ztrát na lidských životech, důstojnosti a porušování lidských práv, nicméně rezoluce, kterou nám pan zpravodaj předložil, neodsuzuje původce těchto zločinů, ale usiluje o stigmatizaci komunistické ideologie jako takové. Nemůžeme se nechat svést touto více méně politickou deklarací a nebezpečným pokusem o přepsání dějin. Z těchto důvodů vás vyzývám, abyste tuto rezoluci odmítli. Neohlížejme se pouze zpět, ale dovolme mladým lidem, aby pokračovali ve snahách o lepší budoucnost pro všechny!

Děkuji vám.

Kateřina Konečná byla po většinu volebního období 2002-2006 nezávislou poslankyní zvolenou na kandidátce KSČM do Parlamentu ČR. Do KSČM vstoupila v roce 2006.