Tony Blair v sobotu konstatoval, že není nutné, aby zbrojní inspektoři OSN našli v Iráku "kouřící revolver", tedy důkazy o tom, že Saddám Husajn shromažďuje zbraně hromadného ničení. K vojenskému zásahu proti Iráku může podle jeho názoru dojít i bez získání takových důkazů. Pro válku stačí jen to, že Saddám Husajn dostatečně aktivně nespolupracoval se zbrojními inspektory OSN. Totéž podle zpráv rozhlasu BBC zopakoval Tony Blair znovu v britské televizi v neděli ráno v pořadu Breakfast with Frost. Tentýž postoj vyjádřil i americký ministr zahraničních věcí Colin Powell, který pobývá na Světovém ekonomickém fóru v Davosu a čelí tam značným protestům vůči postoji Spojených států k válce proti Iráku.

Zdroje v Downing Street konstatovaly, že sice nyní dojde ke "krátké přestávce" v přípravě války, zatímco zbrojní inspektoři dostanou možnost hledat zbraně v Iráku po dobu několika dalších týdnů, důvodem pro útok proti Iráku se však stane neochota Saddáma Husajna spolupracovat aktivně s týmy zbrojních inspektorů.

Britská vláda je nyní srozuměna s tím, že zbrojní inspektoři OSN nenalezli žádné konkrétnější důkazy o tom, že by Saddám Husajn vyvíjel zbraně hromadného ničení.

V pátek hovořil Tony Blair telefonicky půl hodiny s Georgem Bushem a americký prezident v rozhovoru souhlasil, že poskytne zbrojním inspektorům další čas.

Podle průzkumu veřejného mínění, který provedl týdeník Sunday Times, zastává 68 procent britských občanů názor, že je Blair nepřesvědčil, že by Irák zosobňoval takovou mezinárodní hrozbu, aby to ospravedlňovalo vojenské akce.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde)

Prezidentská volba skončila prohrou všech. Nezvítězili ani Václav Klaus, ani Miloš Zeman, ale ani "truckandidátka" Moserová. Pro Václava Klause nakonec ve třetím kole hlasovalo 95 poslanců a 32 senátorů - celkem tedy dostal 127 hlasů, Jaroslava Moserová získala 65 hlasů od 26 poslanců a 39 senátorů. Vítěz potřeboval dostat nadpoloviční většinu hlasů všech přítomných 281 volitelů, tedy 141 hlasů. Hlasování se neúčastnilo 23 poslanců.

Miloš Zeman prohrál už v prvním kole; do druhého kola postoupili Václav Klaus a Jaroslava Moserová, informoval po poledni Štěpán Kotrba z jednacího sálu. Zemanovo fiasko způsobila rozhádanost a nedisciplinovanost sociálně demokratických poslanců, především odpor Špidlovy skupiny, která raději volila Klause než Zemana.

Pohrdlivě se vyjádřil o volbě a roli prezidenta místopředseda vlády Rychetský, který v kuloárech tvrdil, že každý vedoucí odboru ministerstva pro místní rozvoj má větší pravomoci nežli prezident, a proto vlastně prezidenta ani není třeba... Kalkuloval přitom ale jako se samozřejmostí s faktem, že ústavní soudce může "klidně" zvolit dvojice "prezidentských náhradníků" Špidla - Zaorálek.

V prvním kole páteční volby obdržel Klaus ve sněmovně 89 hlasů, v Senátu 32 hlasů, Moserová ve Sněmovně 25 hlasů, v Senátu 43 hlasů, Zeman ve Sněmovně 78 hlasů a v Senátu 5 hlasů, proto do další volby nepostoupil.

Podle interních informací Britských listů hlasovalo ve sněmovně pro Zemana při první volbě nejméně 30 komunistů; podle dalších předběžných informací, které samozřejmě není možno nijak ověřit, dostali komunisté a ČSSD doporučení, aby v Senátě hlasovali pro Moserovou a znemožnili tak postup Václava Klause.

Ještě před zahájením třetího kola volby se v kuloárech proslýchalo, že Klausovi chce dát svůj hlas možná 20 až 30 sociálních demokratů.

Klaus mohl počítat s 84 hlasy všech poslanců a senátorů ODS. Více než 40 hlasů, jež dostal navíc, mu patrně dodali sociální demokraté, ale zřejmě i někteří nestraníci z řad senátorů a možná i někteří komunisté, unionisté či lidovci.

Mezi prvním a druhým kolem proběhly i úvahy některých členů ODS o zlákání Moserové: zvažovala se pro ni nabídka na post velvyslankyně v USA v případě jejího odstoupení ve prospěch Václava Klause.

Další volba se má uskutečnit do 3. března. Jaroslava Moserová už prý kandidovat nebude, avšak v zákulisí se spekuluje (a není to spekulace až tak nezajímavá), že by se právě ona mohla stát společnou kandidátkou vládní koalice a možná i komunistů do třetího kola prezidentských voleb.

Některé volitele - včetně těch komunistických - přilákal její kultivovaný, moudrý projev, absence neuralgického lobbingu při její kandidatuře i deklarovaná politická neutralita. "My známe její názory a respektujeme je...," nechal se slyšet jeden z nich.

Podle prvních reakcí mluvčích poslaneckých frakcí se ale třetí kolo voleb uskuteční zřejmě až po sjedu ČSSD, na kterém si sociální demokraté budou muset zhodnotit úspěšnost dosavadního vedení strany i své taktiky v dvou proběhlých kolech. Tam volitelé ČSSD promarnili historickou příležitost "mít" jak svého prezidenta, tak předsedu vlády i předsedu parlamentu.

Indikátorem charakteru vnitrostranické diskuse v ČSSD bude už sobotní konference městské organizace ČSSD v Praze, kde s největší pravděpodobností bude fiasko sociální demokracie v prezidentském klání hlavním tématem. Konference by měla rozhodnout i o delegátech na sjezd strany v březnu.

K tématu přineseme rozsáhlou fotogalerii ihned poté, co ji zpracujeme.

Platí totéž třeba i pro Čechy? Lze oddělit českou národní zkušenost a povahu od čtyřiceti let zkušenosti s komunismem? Žida Klemeperera, poznamenává Hitchens, zachránilo zničení Drážďan -- těsně před ním dostal s manželkou předvolání, aby se dostavili do transportu. Zničení Drážďan ohněm (totéž znamená slovo holocaust) jim oběma zachránilo život. Klemperer se pak svobodně rozhodl žít ve východním Německu, přestože nedůvěřoval komunismu a věděl, že komunistická a nacistická ideologie jsou podobné. Kdo by dnes dělal taková rozhodnutí?

(Jiný článek na toto téma je zde).

První vlna 50 protiválečných aktivistů z Británie a dalších evropských zemí pocestuje o víkendu z Londýna do Bagdádu ve snaze zabránit americkým vojenským akcím proti Iráku. Tento první konvoj má vyjet z Londýna v sobotu; má prý být jedním z mnoha, organizátoři prý očekávají, že se k nim přidají tisíce lidí. Akci organizuje americký veterán z války v Perském zálivu Ken Nichols O'Keefe. Ten apeluje na to, aby se do Iráku vydalo 10 000 lidí a oznamuje, že zahájí hladovku do té doby, dokud se nepřihlásí alespoň tento počet. Jinak, varuje, totiž nezabráníme vzniku třetí světové války.

Dobrovolníci písemně informovali sídlo britského premiéra v Downing Street o tom, kdo přesně do Bagdádu jede a na kterých místech (u kterých nemocnic a čističek vody) se budou v Iráku zdržovat. Případné útoky na tato místa se uskuteční s plným vědomím amerických a britských úřadů, že může dojít k usmrcení britských a amerických občanů. Aktivisté si sami budou financovat cestu. Šedesátiletá Sue Darlingová ze Surrey potvrdila, že skupina stále ještě čeká na vízum do Iráku a přiznala, že neví, co mohou v Iráku očekávat.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.)

"Poznejte úhlavní nepřátele Ameriky," tak zní upoutávka, která se v těchto dnech vysílá v televizi BBC. Inzeruje se jí dokumentární seriál "Holidays in the Axis of Evil", "Dovolená v ose zla", který bude pojednávat o tom, jaká je turistika v zemích, které Spojené státy považují za nepřátelské. V pondělí 27. ledna v hlavním vysílacím čase v 21 hodin se bude na programu BBC 4 vysílat první část dvoudílného pořadu o životě v Iráku a v Severní Koreji.

V rozhovoru o filmu konstatoval reportér Ben Anderson, který se celkem vydal do Severní Koreje, do Iráku, do Íránu, do Sýrie, do Libye a na Kubu s turistickou mapou a se skrytou kamerou, že jeho cílem bylo zjistit, zda má těchto šest "teroristických" států něco společného. Tvůrci filmu totiž původně zjistili, že jedinou společnou věcí, které tyto státy sdílejí, je, že do všech z nich je možno jet na dovolenou na turistické vízum.

Nejhůře se vedlo britským novinářům v Iráku, ale ve většině zemí se ukázalo, že by jejich obyvatelé dali nevímco za to, aby jejich diktátoři byli svrženi. Celkově byla turistika v "ose zla" velmi deprimujícím zážitkem. Reportér BBC poukazuje v internetovém rozhovoru mj. i na to, že na jihu Iráku, kolem, města Basry, lidé v roce 1991 povstali na základě povzbuzování amerického prezidenta Bushe seniora proti Saddámovi, ale ten je pak nepodpořil, "protože si uvědomil, že to jsou šiité, že se spojí s Íránem a Amerika přijde o ropu" a Saddámova armáda tam pak - zatímco Američané nehnuli ani prstem - povraždila 30 000 lidí.

(Podrobnosti viz zde a zde.)

Z iráckých dokumentů, které získala společnost BBC, zdá se, vyplývá, že se Saddám Husajn připravuje užít chemických zbraní proti západním vojákům v případě, že by napadly Irák, informuje list Independent. V dokumentech, napsaných arabsky, se píše, že dostaly elitní jednotky irácké armády nové obleky, chránící před chemickými zbraněmi, a zásoby atropinu, které chrání vojáky před škodlivými účinky chemických zbraní. Tyto dokumenty zprostředovala pořadu BBC Radio 4 "Today" opoziční Irácká národní koalice.

(Podrobnosti v angličtině viz zde.')

O minulém víkendu se konaly velké demonstrace proti plánované válce proti Iráku v Tokiu, v Islamabádu, v Damašku, v Moskvě, ve Washingtonu a v San Francisku. Názory demonstrantů sdílejí tisíce dalších lidí, kteří se demonstrací neúčastnili. Už delší dobu je známo, že většina obyvatel v arabském a v muslimském světě se ostře staví proti americké intervenci v Iráku. Tito lidé argumentují, že se obávají, že by válka vedla ke zvýšení regionální nestability a k zintenzivnění arabsko-izraelského konfliktu.

Odpor proti plánované válce vyvolal v poslední době v západní Evropě pozoruhodné výsledky v průzkumech veřejného mínění. 75 procent Němců například zastává názor, že je prezident Bush větším nebezpečím než irácký prezident Saddám Husajn. V Německu i ve Francii konstatuje 75 procent občanů, že jsou proti válce proti Iráku, bez ohledu na to, zda to třeba schválí Rada bezpečnosti OSN. Ve Španělsku a v Itálii je proti válce proti Iráku 60 procent obyvatelstva. V Británii je proti válce proti Iráku 47 procent občanů. 80 procent Britů zastává názor, že nutnou podmínkou pro jakoukoliv vojenskou akci proti Iráku musí být zjištění konkrétních důkazů, že Irák odmítá plniv odzbrojovaci požadavky OSN a OSN musí rozhodnout, že o nutnosti vojenské intervence proti Iráku.

Pozoruhodná je změna názoru lidí ve Spojených státech. Ještě loni na podzim si mnoho Američanů stěžovalo, že se staví proti válce proti Iráku, ale že jejich názory vláda, Kongres a mainstreamové sdělovací prostředky ignorují.

Od té doby došlo k podstatným změnám. Průzkum listu Washington Post a televize ABC ukázal, že se sedmdesát procent Američanů domnívá, že by měli zbrojní inspektoři OSN dostat pro svou práci více času. Otázkou je, zda budou mít tyto názory lidí nějaký vliv.

Francie, Německo a Řecko se v současné době snaží oddálit začátek války alespoň o několik týdnů. Čína a Rusko požadují, aby zbrojní inspekce v Iráku pokračovaly dál bez časového omezení. Turecko odmítá poskytnout Spojeným státům přístup na své území pro větší vojenské operace. Ankara svolala tento týden summit zemí na Blízkém východě, jehož cílem by mělo být navrhnout mírové řešení krize.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde).

Dnes od rána se bude - už podruhé - volit nový český prezident. Ze sněmovny "prosakují" už týden různé "zaručené" zprávy, které odrážejí nervozitu před druhým kolem prezidentských voleb. Lobbují už snad všichni, spekulují i hradní uklízečky... Některé scénáře se ale vymykají z tužeb a snů laiků-romantiků i cílů lobbistů a svou sofistikovaností připomínají spíše Stirlitzovy zpravdajské operace ze Semjonovova románu Sedmnáct zastavení jara. Pro laika mnohdy fantastické konstrukce však mají mnohdy racionální jádro v parlamentní aritmetice i šovinistické ješitnosti "soupeřících" klanů. Jednou z konspiračních teorií je i scénář hry "Indiánský Klín": senátorka Moserová, zlákaná "zemanovskými" sociálními demokraty přes "spřátelené" senátory z klubu otevřené demokracie jako "odstiňovací" kandidátka pro část pravicových voličů, díky níž neprojde do druhého kola ze Senátu Václav Klaus a tím se protiklausovské skupině v ODS a Kasalově skupině v KDU-ČSL umožní přesvědčit zbytek klubu ve prospěch volby Miloše Zemana... Ne, nemylte se, neřekl jsem klubů či frakcí, řekl jsem zcela záměrně klanů. Protože prezidentské ad-hoc "koalice" nejsou utvářeny na principu těch "demokraty" tolikrát vysmívaných "stranických sekretariátů", ale na principu regionálních, resortních či privátních souručenství, jdoucích stejně jako projednávání mysliveckého zákona napříč celým parlamentem. U mysliveckého zákona se alespoň vědělo, kdo je liška, kdo hajný a kdo zajíc. Minimálně někteří měli lovecký lístek a někteří chodili do parku trénovat maratón...

V případě volby prezidenta i zajíci ztrácejí soudnost, tak jako Vladimír Špidla. Doba hájení není a tak jsou zcestné představy některých jeho příznivců v nejužším vedení ČSSD, že "špidlovci" oplatí "zemanovcům" stejnou mincí a budou volit "dva křížky" jen proto, aby do třetí (a pravděpodobně už poslední nepřímé) volby či do přímé volby nastoupil proti Václavu Klausovi sám velký - Vladimír Špidla osobně. "Jen ten může porazit Klause v přímé volbě," tvrdí zdroj Britských listů detailně obeznámený s vyjednáváním Špidlovy skupiny.

A my dodáváme - onen zdroj ač s podivem, není blázen. Blázen je ovšem ten, kdo uvěří v realizovatelnost podobné "bojové" strategie, která by s naprostou určitostí rozbila křehký konsensus v ČSSD a způsobila by opět dlouhodobé a nesmiřitelné nepřátelství frakcí v této straně, které už jednou nastalo a trvalo skoro osm let. Říká se přece, že když dva se perou, třetí se směje - a smích třetího není ani v existenčním zájmu předsedy ČSSD. Přesto, že svému předchůdci mnohdy nemůže přijít na jméno, neriskoval by vlastní kůži. Existenci podobných úvah, šířících se Sněmovní ulicí, ale potvrdila redakci Britských listů i místopředsedkyně ČSSD Jitka Kupčová, která je zároveň zpochybnila jako předčasné, nepravděpodobné a nelogické. S tím se dá souhlasit. Moudrý předseda strany přece straníky spojuje, jen blázen by je rozděloval...

Autor, psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana, rozebírá se znalostmi insidera vnitrostranickou situaci v ČSSD.

Sdružení bývalých studentských aktivistů a jejich přátel z listopadové "revoluce", kteří u příležitosti 10. výročí událostí roku '89 sepsali výzvu "Děkujeme, odejděte!" zaslali v těchto dnech otevřený dopis senátorům a poslancům. Apelují na ně před druhým kolem prezidentské volby a varují je před "tou nejpokleslejší stránkou a charakterem české politiky: Milošem Zemanem, kandidátem ČSSD a Václavem Klausem, kandidátem ODS".

V otevřeném dopise bilancují pozici svou i pozici "opravdových" politiků za poslední 4 roky. "Naše země prožila po pádu komunismu období euforie, optimismu, deprese i "blbé nálady". Za poslední čtyři roky ale společnost totálně vystřízlivěla z politiky. Ani Dřevíčská výzva, ani Impuls'99, ano, ani občanská výzva "Děkujeme, odejděte!" nepřiměla hlavní aktéry opozičního paktu, jímž degradovali politiku na technologii moci, k sebereflexi...", přiznávají signatáři dopisu.

Na senátory a poslance pak apelují na odpovědnost a vážnost rozhodnutí i symboliku prezidentské volby v českém kontextu.

"Není pravda, že česká společnost je ve své většině apatická, frustrovaná a morálně zdevastovaná -- jak to někdy vypadá při pohledu na lidem volené zástupce. Není pravda, že všichni politikové jsou stejní, protože bez politické reprezentace, kterou významná část společnosti odmítá svou neúčastí ve volbách, se obejít nelze", tvrdí aktivisté Děkujeme, odejděte.

"Myslete, prosím, na to, že se na vás díváme.", stojí v závěru apelativního dopisu, který podepsalo osm členů tohoto hnutí, známého nejvíce z období jeho zapojení do televizní krize v roce 2000. V roce 1999 - 2000 petici "Děkujeme, odejděte!" podepsalo více než 200 000 lidí a někteří poslanci se o jejich "pouličních" aktivitách vyjadřovali se značnými obavami. Sdružení "Děkujeme, odejděte!" dnes vede bývalý kandidát Lobkowiczovy "Cestu změny" do Parlamentu, Josef Brož.

Vědci konstatují, že nyní mají spolehlivé důkazy, že tamoxifen zabraňuje vzniku rakoviny plic u žen i ve vysoce rizikových případech.

Výzkum, který provedl mezinárodní tým v čele s profesorem Jackem Cuzikem z charitativní organizace Cancer Research UK zjistil, že taximoven snížil výskyt rakoviny plic o 38 procent u zdravých žen s vysokým rizikem této choroby. V případech, kdy bylo užito taximofenu po odstranění nádoru z prsu, poklesl výskyt nových nádorů o 46 procent. Zkoumalo se 40 000 žen. Nyní bude nutno minimalizovat vedlejší účinky tamoxifen, aby ho bylo možno využívat jako základního preventivního léku.

Tamoxifen však zabránil výskutu jen těch druhů rakoviny, které obsahují receptory pro hormon estrogen. Tamoxifen však zvyšoval pravděpodobnost vzniku trombóz a rakoviny poševních stěn.

Výsledky výzkumu vyšly v časopise The Lancet.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.)

Stále nové žádosti přicházejí Nadaci Charty 77 - Konto Bariéry od obětí povodní z řad handicapovaných. Těm, co velká voda vzala střechu nad hlavou, poskytuje nadace příspěvek na stavbu nového domu, těm, co povodeň dům poškodila, poskytuje příspěvek na obnovu bydlení. Konto Bariéry ale pomáhá i s vybavením domácností a financuje opravy kompezačních pomůcek, o což si nekteří žadatelé stále ještě píší.

Dejiny minulého storočia dokazujú, že uplatňovanie referenda nielen riešilo mnohé otázky, ale bolo aj zdrojom sociálnej demagógie a manipulácie "s vôľou ľudu". Stačí sa pozrieť do susedného Rakúska. Skrátka, medzi demokraciou a referendom neexistuje jednosmerná väzba. Záleží na kontexte.

Ak by bezprostredná vôľa ľudu bola totožná so záujmami žijúcich a ešte nežijúcich ľudí, susedských štátov a budúcnosti krajiny, potom nepotrebujeme strany, parlament, ani vládu. Ale práve tieto inštitúcie budeme potrebovať pri riešení petície za konanie referenda do NATO, pretože nejde o dve rovnocenné referendá.

V poslední době usilovaly anglické univerzity o svolení od Blairovy vlády, aby směly studentům samy účtovat tzv. dodatečné školné. Ve středu jim to ministr školství povolil, ovšem s nejrůznějšími podmínkami:

U nás v Kanadě je známá tato adresa pro protiválečné petice (v angličtině):
http://www.moveon.org/nowarworld/,

píše Miloš Kaláb a pokračuje:

Zúčastnil jsem se - dává to příležitost napsat vlastní zprávu "národním a světovým politikům". Právě jsem dostal dopis účastniků z demonstrace v Torontu a podle televizních zpráv se demonstrovalo i na kanadských prériích, kde se normálně přiliš často nedemonstruje...

Vím, že nemáte moc volného času, přesto kopíruji níže seznam velice dobrých stránek ze známých amerických novin:

Democracy in Action

Let the Inspections Work, for more information:

MoveOn Bulletin Archives
http://peace.moveon.org/bulletin.php3

EPIC - the Education for Peace in Iraq Center
http://epic-usa.org/action/alertarchive.php

The National Priorities Project
http://www.nationalpriorities.org/iraq.pdf

Recent News Reports

The United States of America has gone mad
Spojené státy americké zešílely, The Times, Londýn
http://www.timesonline.co.uk/article/0,,482-543296,00.html

Happy Imbeciles At War
Šťastní imbecilové ve válce
http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=/gate/archive/2003/01/10/note s011003.DTL

Cost of War could reach $1.6 Trillion
Náklady na válku by mohly dosáhnout 1,6 biliónu dolarů, Washington Post
http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A24681-2003Jan7.html

Most Unconvinced on Iraq War - LA Times Poll
Ohledně nutnosti vést válku proti Iráku absolutně nepřesvědčeni - průzkum Los Angeles Times
http://www.moveon.org/latimesdecember172002.pdf

'No Smoking Gun' So Far, U.N. Told
Zatím žádný kouřící revolver, Washington Post
http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A35529-2003Jan9.html

 "Kellerova" petice - v českém jazyce

Nikoliv naším jménem
petice.ecn.cz

Avšak Mark Goldblatt argumentuje v časopise National Review (viz zde), že Derrida, zbožňovaný i některými českými literárními odborníky, vůbec žádným filozofem není, je to podvodník, jehož pochybné teorie jsou jen charakteristickým rysem povrchní západní humanitní pseudokultury:

V živě napsané glose se tento týden krátce zabýval týdeník Economist prezidentskými volbami v České republice. Nejprve shrnul Havlovy zásluhy a úspěchy: "Jeho země je nyní pevným členem NATO a příští rok by měla vstoupit do Evropské unie." Havel podle Economistu "přežil rozhádané, avšak mírové rozdělení Československa, kolaps českého hospodářství i vlastní nepevné zdraví." Někteří lidé prý Havlův význam srovnávají s "uctívaným otcem zakladatelem, Tomášem Masarykem".

Při opěvování Havlových úspěchů v zahraničí se Economist dostává do téměř orgasmických tónů: "Velký úspěch byl v zahraničí. Havlův vliv pomohl včlenit ČR do NATO a do EU. Havel byl vždy naprosto věrným spojencem Západu, vyslal (sic!) české vojáky do Kosova a do Afghánistánu a nebál se hrozby terorismu, když zorganizoval loni na podzim v Praze gradiózní summit NATO. Také Havel obdivuhodným způsobem hájí menšinu Romů, která je v ČR v obklíčení.

Avšak, poukazuje zároveň britský týdeník, doma nemá mnoho Čechů pro Havla zrovna nadšení. Vystupuje neohrabaně, často příliš odtrženě od života, příliš intelektuálsky, jeho projevy bývají mnohomluvné, lidem ve špinavých polorozpadlých průmyslových městech v severních Čechách Havel nemluví z duše. Chudí Češi jsou příliš zdeprimovaní na to, aby Havla poslouchali, bohatí Češi na to, aby ho poslouchali, nemají čas - jsou na to taky příliš chtiví peněz."

Největším nedostatkem Václava Havla je prý to, že za sebou nezanechal dědice. List pak docela věcně a přesně líčí první kolo volby nového prezidenta a poukazuje na to, že volba bude nyní mezi Klausem ("který pohrdá Havlem alespoň tolik, kolik pohrdá jeho idejemi") a "jiným bývalým premiérem", "žoviálním Milošem Zemanem". "To, že si Zeman rád zakouří, pokecá a dá si jeden nebo tři drinky, by bylo po českých hospodách jistě populární. Avšak na rozdíl od Havla by Zeman mohl ČR posléze ztrapňovat v zahraničí, " píše britský komentátor zřejmě při vzpomínce na Zemanovy výroky o Palestincích během cesty do Izraele, a uzavírá trochu irelevantně: "Není divu, že čeští anarchisté, kteří kdysi provokovali komunisty ruku v ruce s Havlem, nyní požadují návrat k monarchii."

Pozn. ŠOK: Jestli je i v ostatních podrobnostech o České republice britský komentátor Economistu tak zběhlý, jako v politologickém zatřídění místních "intelektuálů", bohémů a Havlových přátel z disentu, pořádajících royalistické happeningy v Praze, měl bych obavy o osud ekonomické rubriky tohoto jistě jinak seriózního média...

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.