8. 1. 2008
Proč je veřejná diskuse kandidátů na prezidenta v ČR zbytečnáA je otázkou, jaký přesně má smysl taková diskuse jinde, třeba v USAFunkce prezidenta republiky v ČR je především reprezentativní a čestná. (Některá prezidentu republiky ústavně vyhrazená jmenování -- jako předsedy vlády a některých dalších klíčových funkcionářů -- mohou ovšem sehrát v politickém životě státu závažnou roli.) Přitom o této funkci nerozhodují přímo samotní voliči, nýbrž společné hlasování obou komor našeho parlamentu. (Způsob volby je ústavně určen v § 58 Ústavy ČR.) Úřadující prezident ČR Václav Klaus je mezi voliči nadprůměrně populární, takže pro veřejnost žádnou předvolební prezentaci na veřejnosti -- třeba v televizní debatě -- nepotřebuje. Jeho protikandidát, Jan Švejnar, je v české veřejnosti nesrovnatelně méně znám, takže by naopak názorový "duel" s V. Klausem uvítal; i když by taková debata mohla mít jen nepřímý vliv na těch 281 ústavně určených "volitelů" (a V. Klaus s veřejnou diskusí se svým protikandidátem pochopitelně nepočítá; byla by pro něho kontraproduktivní). |
Má-li být teoreticky výchozí otázkou, který z obou kandidátů na český prezidentský stolec je "lepší", výchozím problémem automaticky jsou potenciálně nastavitelná kritéria takové volby. V čem a jak může být někdo srovnatelně "lepší" než ten druhý? Jaké specificky hodnoty musí mít prezident ČR? Určitě nejde jen o osobní vědomosti, kontakty, proslulost kandidáta. Charakter (a snad i jisté "charisma") chybět rozhodně nemůže. Větší míra popularity mezi obyvatelstvem se automaticky ve volebním sboru Poslanecké sněmovny a Senátu ČR zohledňovat nemusí. Tzv. "parlamentní" strany se dozajista nezachovají u takové volby zcela nezištně a nestranně. Jen některé strany předem deklarovaly, za kterého z obou kandidátů se postaví. Samotnou volbu nakonec mohou rozhodnout tentokrát -- podle situace -- ať už KDU-ČSL, anebo zase KSČM (ale i obě strany "společně"!); a to bez ohledu na to, kdo z obou kandidátů je něčím "lepší"... Zrovna dnes je kupodivu výročí první volby prezidenta v USA. 7. ledna 1789, tedy před 219 lety, byli voleni "volitelé" pro vlastní volbu. Museli to tehdy být výlučně běloši (mající také nějaký majetek). V dnešních Spojených státech si ještě před několika dny mnozí lidé dělali starosti, zda by mohl být příštím prezidentem někdo tmavé pleti. V rámci demokratických primárek ve státě Iowa právě takový kandidát s převahou vyhrál (B. Obama), dokonce bez ohledu na předem vyslovené obavy, zda má pro černošské obyvatelstvo USA senátor Obama dost tmavou pleť. Právě demokratičtí běloši výrazně naznačili, že aktuálně mají zcela jiné preference. Překvapením primárek v Iowě bylo nepřehlédnutelně špatné umístění i procentní zisk senátorky Clintonové. Kdekdo zainteresovaný přemýšlí, čím to asi bylo. Zda demokratičtí voliči prezentují potřebu "změny", a pakliže ano, jaké asi změny to mají být. Obama jako kdyby paušálně symbolizoval tu "změnu", zatímco Clintonová jen "pokračování" běžné politiky (dokonce málem "dynasticky", po osmi letech Billa Clintona). Přitom nelze vyloučit, že k Obamově převaze vydatně přispěli nezávislí voliči a ti, kteří se rozhodovali a šli volit až na poslední chvíli. (Také John Edwards takto výrazně získával hlasy.) To, že je Hillary Clintonová pro tuto kandidaturu ženou, zřejmě se do voličských preferencí nepromítlo. Bez ohledu na zatím celostátně nadmíru povzbudivé preference pro paní Clintonovou hned pár těch počátečních primárek, pokud aspoň v některých nezaboduje líp, by ji mohlo dostat rychle "z kola ven"; protože by to byly neblahé "signály" pro další průběh kampaně, především mezi samotnými demokraty. Potřebují mít výrazného kandidáta, který by se úspěšně mohl postavit republikánskému kandidátu v celonárodních volbách. A u republikánů pořád ještě zůstává nezodpovězenou otázka, zda už po primárkách v Iowě dostali od voličů někteří z jejich kandidátů "padáka". Zatím se stále zdá, že Romneymu moc nemusí vadit, že je mormon (což ale republikánským "evangelikálům" hodně vadí!); stále je otevřenou otázkou, do jaké míry se v průběhu dalších primárek prosadí zatím vítězný Mike Huckabee (nábožensky aktivní pastor-baptista). Mezi republikány zabodoval v Iowě také ještě velmi známý McCain. Rudolph Giuliani také má stále nepřehlédnutelné celostátně významné preference. Slyšel jsem živé vysílání, během něhož čelní republikánští kandidáti na prezidenta USA se vzájemně přeli o svých politických preferencích. Ve hře jsou taková témata, jako je zdravotnictví, přistěhovalectví, a zvláště styl politiky. Nejednou a nejeden z těchto šesti diskutujících kandidátů -- víceméně se shodujících s prezidentem Bushem, pokud jde o válku v Iráku -- během uplynulých měsíců své názory na tu či onu otázku měnil. (Zvláště citlivým vnitrostátně-politickým problémem je ilegální přistěhovalectví z Mexika. Jako kdyby USA hospodářsko-jazykově byly "33. státem" Spojených států mexických! Mexiko jich má 31 a samostatně vyčleněný "Federální okrsek".) Takové nebo podobné starosti kandidát na českého prezidenta nemá... Za dveřmi (či přede dveřmi, podle toho, z které strany to budeme nahlížet) mají v USA 8. ledna primárky ve státě New Hampshire (přibližně "njú hemp š-"). V ČR mnohem jednodušeji má dojít přímo k volbě prezidenta ČR již za měsíc... |