Ze své profesní kariéry vím, že takovéto lamentace byly i dříve, třeba za komunistů. Našli se vždycky idealisté, kteří na to poukazovali, bylo jim vždycky vysvětlováno, jak to jde a na kom to záleží, ti vytrvalí a dotěrní byli i postihováni. Přehrada mezi úrovní manažerů a konstruktérů trvá však nadále, každá strana si vypěstovala způsob pohrdání tou druhou. Zdola se míní, že manažeři jsou kariéristé a žvanilové, kteří uplatňují tu sovětské, tu japonské či americké metody řízení, jež jsou pro praktiky z výroby a konstrukce ve svých některých konkrétních aplikacích v českém prostředí směšné. Pohrdání manažerů konstruktéry se vyjadřuje reálně: výší platu. Ta je ve srovnání se světem také směšná.

Před časem jedna firma vyhlásila výběrové řízení na ustavení oddělení konstrukce špičkových výrobků z tohoto oboru. Do výběru se přihlásilo pár zájemců dobrodružné povahy, z nichž nebylo prý možné takové oddělení vytvořit, a ředitel musel nakonec pracovníky do oddělení jmenovat.

Nic nemohlo lépe vyjádřit informační přehradu mezi oběma úrovněmi. V jiném případě získalo vedení firmy zakázku na výrobek s velmi krátkou dodací lhůtou. Nejednalo se o novinku, podobný typ výrobku byl již v provozu jinde. Šlo o to, získat mezi konstruktéry skupinu lidí, kteří by byli ochotni mimo řádnou pracovní náplň tento úkol zvládnout, samozřejmě za zvýšenou odměnu.

Konstruktéři se poradili a vyslovili skromný požadavek asi poloviční odměny, obvyklé u světových konkurenčních firem. Vedení užaslo a věc šla do ztracena. O výši příjmů fotbalistů z klubu, který firma sponzoruje, se může konstruktérům jen zdát. Přitom od fotbalistů se žádá výkon na udržení v lize. Od konstruktérů světová úroveň výrobků. Čili jsme, jinak řečeno, pořád někde tam, kde končí známá televizní Inženýrská odysea...

Dosti lamentací. Způsoby propagace a náboru do technických oborů, provozované tu televizí, tu školami a úřady práce, se míjejí a budou míjet účinkem do té doby, než bude mládež a veřejnost kokrétně vědět, kolik konstruktéři a jiní technici "berou". Jinak budeme mít nadbytek archeologů, antropologů, právníků, ekonomů atd., ale technici vymřou.

Až se z výše uvedených akademiků stane tzv. akademický proletariát, (což může být tak za deset let), který si osvojí správné učení (pravičáci pozor!), nastane osmičkový rok, proti kterému byl rok 1968 "úplnej hadr". Leda že by si to manažeři uvědomili a včas s tím něco udělali. Mají na to tolik peněz, o jakých se stranickému papaláši, chudáku Antonínu Kapkovi (ten to měl tenkrát na starosti!) ani nesnilo. Pro různé šťouraly uvádím, že jsem spokojený důchodce a nikomu mic nezávidím,. ať si šetří kilobajty.