Docela jinak evoluci domácí politické a soudní kultury vnímá -- příznačné, že český veřejný činitel zpravidla nemyslí, nýbrž vnímá -- prezident republiky. Jeho novoroční projev byl uhlazenou bezbarvostí velmi výmluvný. Mateřská strana hradního husity (kdož jiný to také mohl být?) přinesla naší vlasti nádhernou proměnu. Její kabinet dosáhl optima, neboť ze "studené občanské války" máme za dvanáct kouzelných měsíčků nejlepší zítřky, což patří k zázrakům postkonfliktní obnovy států vůbec. S touto společenskou hypotékou nezbývá než vážně doufat v budoucí...

Páně prezidentův smířlivý novoroční projev (à propos: co ve volebním roce čekat jiného?) skrytě, ale čitelně sliboval, uhlazoval, minimálně na hony obcházel konfrontaci s vlivnými voliteli hlavy státu... Apel zeleného senátora Štětiny na omluvu za jakousi smířlivost vůči nesvobodné minulosti může Klausovi jedině pomoci, neboť fanatismus komunistobijce zvoleného díky podpoře KSČM se stal odpudivým dokonce i mimo komunistickou stranu. Třebaže nejvyšší ústavní činitel vede s protivníky nejraději televizní monolog z Hradu, neochotu komunikovat s otevřeným dopisem člena horní komory možno tenkráte plně podpořit.

Svůj politický úvěr a nevyřízené účty si koneckonců čestný předseda, pan profesor po pravděpodobném znovuzvolení stranicky i nadstranicky vynahradí. Václav Klaus proslovil faktický volební projev v těsném dramaturgickém závěsu za Karlem Čtvrtým. Respektive po "sklepáckém" architektu Vávrovi, jenž moderoval exkurz do bohem požehnaného vladaření Otce vlasti. Zábavné je, že neznámé dítko, naděje národa svého, před několika dny ve stejném sdělovacím prostředku zatoužilo po spřátelení prezidenta s pohádkovým Krtečkem. Z časového aspektu se nezdá pravděpodobným, že pravdomluvné dítě upomínalo na tuze krátké kalhoty, jež si pořídil Václav Havel, blahé paměti. Tentýž nejmenovaný zdroj nicméně nepřímo potvrdil, že tradičně nejlépe oblékaný politik, "Král Václav, je nahý", jelikož podzemní obratlovec prý dobře hrabe. Pod sebe.