V souvislosti s vaším posledním výrokem jsou zarážející i vaše předchozí prohlášení. Mám tím na mysli německé heslo, jež jste citoval, "Es kommt der Tag" (přijde den), a které neblaze proslulo jako pokřik sudetoněmeckých henleinovců usilujících ve třicátých letech 20. století o rozbití Československa. Podobným příkladem je výrok vašeho přítele Mgr. Marka Dalíka, v kterém se co do nepopularity srovnává s německým válečným zločincem a tajemníkem Adolfa Hitlera Martinem Bormanem.

Váš názor z posledního pátku je však nejhloupější. Jako historik vím, že takovéto hodnocení českého národa je úplně nepravdivé. Ostatně, který národ můžeme takto zjednodušeně oznámkovat? Prezident republiky se ve svém novoročním projevu zmínil o osudovosti osmiček v našich novodobých dějinách. Na usvědčení nepravdivosti vašeho výroku by stačilo stručné připomenutí statečnosti a odvážnosti našich předků v každém takovémto osmičkovém roce. Nebo Vám nic neříká odvaha českých legionářů z první světové války? Statečně a příkladně provedená mobilizace československé armády v roce 1938, která chtěla -- třeba sama s podporou obyčejných Čechů a Slováků - bojovat proti Hitlerovi a nakonec nebojovala jen v důsledků politického rozhodnutí tehdejšího prezidenta a vlády? Znáte alespoň některé z tisíců osudů odvážných domácích či zahraničních odbojářů, kteří se postavili proti nacistické tyranii? Odkud čerpáte odvahu poplivat hrdinské činy českého národa? Nerozumím Vám.

Jelikož zastáváte odpovědný úřad předsedy vlády ČR -- tedy země, v které jsou Češi absolutní majoritou -- nelze vaše hloupé výroky jakkoliv omluvit či přejít. Na to, že za spoustu politiků se musím stydět jsem si již -- bohužel -- zvykl. Na neprofesionální, nevlastenecké a hloupé štěky předsedy vlády mé země si však již zvykat nehodlám.

Žádám Vás tedy, abyste se za výrok, který byl v pátek 4. ledna 2008 otištěn v Hospodářských novinách omluvil.

Na závěr snad jen noticku. V deváté třídě Základní školy učím dějepis. Snažím se své žáky přivést k hrdosti na naše národní dějiny. Dávám jím za příklad Jana Husa, Jiřího z Poděbrad, Františka Palackého nebo Tomáše G. Masaryka. Myslím si, že je důležité, aby v dnešní sjednocené Evropě nezapomněli odkud pochází, neboť, jak řekl klasik, jen národ s bohatou minulostí může mít také bohatou a sebevědomou budoucnost. Velice Vám děkuji, pane Topolánku, že jste nejen mě, ale všem učitelům dějepisu, jejich poslání svým vlastním příkladem tak ulehčil!