8. 1. 2008
Ekonomický rozvoj na úkor chudýchMantrou současnosti je ekonomický růst a ztržnění všeho možného. To že jiné aspekty života ustupují zcela do pozadí, je evidentní fakt a na Britských listech k tomu bylo v posledním roce mnohokrát publikováno a jsou o tom i empirická data. Nicméně je fakt, že např. volný čas, čas strávený s rodinou apod. již jako zdroj růstu je v zásadě vyčerpán, lidé se dělí na přepracované a nezaměstnané. A tak se nabízí další cesta ke zbohatnutí a růstu -- chudší, nemocní a méně schopní občané. Ti totiž v sociálním státu požívají, z mnoha důvodů, jistých podpor nebo sociálních vymožeností. Ty samozřejmě stojí jisté peníze, které by mohly být slovy našich finančních analytiků použity efektivněji. Pohrdlivé úsměvy a demonstrované sociální ohledy vždy, když se mluví o rodinách s dětmi, zdravotně postižených a dalších sociálních skupinách, to jen naznačují. To je samozřejmě pravda, podpory těchto lidí jsou neefektivní z pohledu trhu a ekonomického rozvoje. |
Zdůvodnění je jednoduché -- stejně to zneužívají, tak o co jde. A tak pod hlavičkou zneužití a zefektivnění všeho jsou tyto věci rušeny, odebírány a zaváděny nové vymoženosti, jako jsou třeba platby u lékaře. Jistě -- vysoko a středně příjmoví to bez problémů zaplatí, byť racionalita takovýchto opatření je asi taková, jako kdyby za každý nákup jídla byla stanovena přirážka v obchodě, aby snad lidé moc nejedli, když jsou stejně moc tlustí. Že jim systém často vůbec nenabízí reálně uplatnění, že jim nabízené mzdy jsou směšné po odečtení dopravních nákladů, to nikdo neřeší. Každý přece může být bohatý a kdo není, může si za to sám. . Tím se ovšem otevírá geniální cesta, jak zbohatnout a rozvinout ekonomiku. 20 procent podnětných si vytvoří systém, který jim vyhovuje, a zbytek lidí bude prohlášen kritérii trhu za nepodnětné. On vždycky někdo z nich se uplatní, a to bude bráno jako důkaz, že to funguje a že to není žádná past, že přece kdo chtěl, tak se uplatnil. O ničem se nebude diskutovat, každý se prosadí individuálně a o to jde. A těch dvacet procent podnětných pak z nich trhem vymáčkne, co se dá. . Tuhle absenci diskuse a řešení věcí mimo jiné považuji za nejhorší deficit. Trh na jedné straně třídí lidi, a na druhé straně, když pak mají různí lidé různé problémy, tak se na ně vykašle a jejich priority už nebere v úvahu, vše je zařízeno jen pro podnětné. Nějaké neefektivní činnosti, jako je výchova dětí, koníčky, kultura, společné zážitky, nepracovní aktivity, vše je rezervováno jen pro movité. A jseš li chudý, pracuj a snaž se, abys byl bohatý. Jinak nás nezajímáš a co děláš mimo práci, to taky ne. . No a to už je jen krůček k tomu, aby se tihle lidé zcela sociálně vyloučili a postupně přestali ve společnosti obtěžovat. Stejně jsou nepodnětní, tak co. Přece ti, co z jejich středu uspěli, dokázali, že to jde, a ten zbytek tím dokázal, že se na všechno vykašlali. . Pak zbývá třeba zavést komerční zdravotní pojištění, roztřídit lidi podle zdravotního rizika, a ty nemocné a nepodnětné nechat spokojeně odejít z tohoto světa. Případně jim poskytovat postupně stále horší a horší služby a prostředí, až se tímto spartánským způsobem zcela přirozeně vytřídí. To nám přinese nejvyšší růst, a ani to nebude tak okaté, jako shazování dětí ze skály. Bohužel, pokud ze systému odstraníme sociální hledisko, jako se to děje v současné době, nic jiného nás nečeká. A to že budou mít chudí relativně levnější jídlo díky ekonomickému růstu, jim skutečně nepomůže. . Ale je otázka, jestli se tenhle přístup dá obhajovat. Asi dá, pokud nám jen a výhradně o bohatství. Škoda že současné české společnosti nejde i o věci jiné, lépe řečeno těm, kteří jí vládnou. Ale když ono dělat věci jen pro tržně podnětné je tak snadné ........ |