Teolog kněz Halík se na závěr tématu o bezdomovcích na ČT2 vyjádřil, že člověku je vlastně až trapně, když žije (volně cituji) ve svém čistém a zabezpečeném světě, zatímco někteří lidé nemají ani kde bydlet. Je zřejmé, že kulturní vyspělost společnosti lze rozpoznat podle její schopnosti účinně pomáhat potřebným. V tomto ohledu našla Česká televize v Jakubu Železném dobrého pomocníka.

Jsem mj. opravdu velmi rád, že Jakub Železný připomenul, že bychom nemuseli z veřejnoprávních médií slyšet pouze líbivé a sebevědomé názory známých celebrit místo různorodého spektra živých názorů moudrých a skutečně zajímavých elit.

Celebrita není elita

Mezi celebritou a elitou existuje propastný rozdíl. Celebritu vytvářejí média, média slouží celebritě a celebrity média potřebují. Média a celebrity tak vytvářejí společný tým, který parazituje na společnosti. Oproti tomu skutečné elity jsou nezávislé na médiích, obvykle žijí mimo média a média neslouží elitám, ale společnosti, úkolem těchto slušných médií je zprostředkovávat názory elit. Elity společnosti slouží. V okamžiku, kdy se elita stane závislou na médiích přestává zákonitě být elitou a stává se celebritou. Úkolem veřejnoprávních médií je tedy hledat skutečné elity. Tyto elity se nebudou dovedně drát na "světla ramp", nebudou se po každé větě usmívat, jako to výborně umí například supercelebrita Hana Zaňáková.

Potřebné hledání často nepříjemných témat nebo nesnesitelná lehkost bytí?

Špatná veřejnoprávní televize bude soupeřit s komerčními v lehkosti a přitažlivosti právě prožívaného času -- v zábavě. Lidé se budou chtít (podvědomě?) bavit a budou se (podvědomě?) dívat na lehká líbivá příjemná témata. Pak se jim (podvědomě) vyšle do mozku kvantum reklamních sloganů a lidé již účinně proměnění v nákupní stroje (vědomě?) odevzdají hodnotu své práce za zboží, které v mnoha případech nepotřebují. Ano, i takto lze ve zkratce vidět funkci komerčních médií.

Tedy špatná veřejnoprávní televize bude neustále porovnávat, zda má větší či menší sledovanost. Ale taková její role není a být nemůže. ČT je veřejnoprávní a nikoliv komerční servis. Bohužel se nedaří udržet v pozornosti jeho prvořadý a ideální význam a smysl. ČT není financována občany bezdůvodně.

Smyslem ČT je občanovi a společnosti sloužit. Toto je třeba ČT znovu a znovu připomínat. Ale jaká je tedy její hlavní služba?

Stát jako komplexní servis předplacených služeb, Česká televize jako hlavní médium či platforma pro kontrolu a nápravu systémových chyb

Moderní společnost je složitý celek. Gaussova křivka ( ZDE, ZDE, ZDE, ZDE ) přesně popisuje rozdělení psychologických vlastností jednotlivců. Podle jisté míry na jednom konci křivky existují extrémní jedinci. Možná extrémně pracovití. Extrémní pracovitost (cílevědomá všehoschopnost?) podpořená dalšími zde raději nejmenovanými extrémními vlastnostmi však zákonitě vede k vytvoření extrémního sebevědomí -- nadutého člověka, člověka narcise. Bohužel se může stát, že lidem z tohoto konce Gaussovy křivky chybí některé důležité lidské vlastnosti -- například empatie - a nemám nyní na mysli pouze intelektuální znalost problematiky, její rozumové pochopení.

Nicméně tito extrémní lidé z jednoho konce Gaussovy křivky mezi námi existují, tito lidé se postupně skrze přesné společenské mechanismy (podobně jako ve fyzice) dostanou na určitá společenská místa a tam plní svoji (chtělo by se říci "karmickou") roli. Tedy roli, která přesně odpovídá jejich povaze. Nemusí se nám to líbit, ale jak jsem zmínil, je to proces podobně zákonitý, jako když 100 metrů ve sprintu vyhraje nejrychlejší a nikoliv nejpříjemnější sportovec.

I extrémní jedinci společnosti slouží, chybou však je, když jim kooperující většina nevytvoří jasné mantinely

Zloději i nejrůznější narcisové mají právo na život ve společnosti. Ovšem společnost musí mít skutečné elity, jež naleznou nejen sebevědomí, ale i rozhodnost zloděje i narcisy omezit, vykázat jim takový prostor, kde nebudou dál škodit. Pokud narcisové a zloději budou schopnější ve falešné rétorice a přetvářce, pak nebude společnosti pomoci. Povinností všech skutečných elit (!) je nejprve faleš a přetvářku odhalit - pojmenovat. Teprve následně lze najít účinné (opravné) mechanismy, které činnost nepřátel dobrého vývoje celku zamezí. Dnes to jsou zejména nepřátelé dětí a rodiny, zato však přátelé falešného šetření, tj. šetření na nepravém místě -- např. snižovaní veřejných výdajů na podporu rodiny, zrušení pomoci rodině při úmrtí apod.

Podstatou existence lidského života na Zemi je rodina

Z pohledu rodiny žijeme ve velmi špatné době, populace velmi rychle stárne. ZDE Politici toto téma neřeší. Veřejná média se o ně zajímají okrajově. Psycholog by v chování médií a politiků jasně rozpoznal rysy nevědomého vytěsňování tématu, tedy nejlépe i vytěsnění z veřejného diskursu. To, co nechceme slyšet, raději ve svém podvědomí marginalizujeme.

Fakt, že vymíráme, nelze zakrýt, i když v současné době jej maskuje výkonná zdravotní péče účinně zvyšující věk dožití, dále stále se zvyšující imigrace a konečně zejména fakt, že ve věku vhodném pro založení rodiny je právě nyní nejsilnější novodobá generace -- dnes již opěvované Husákovy děti.

Je důležité pochopit, že zanedlouho (již za pět deset let), až tato extrémně silná populační vlna pomine, klesne roční počet narozených dětí z nynějších 105 tisíc v lepším případě na 70 tisíc, pravděpodobně však ještě více -- na 60 tisíc. A další generace tento trend zopakuje. Okolo roku 2050 se bude "u nás" rodit jen 30 až 40 tisíc dětí ročně. A to je více než 5 krát méně než za onoho Husáka. Má smysl za této prognózy ještě vůbec řešit reformu financí? Ve jménu koho? Nebo snad ve jménu čeho? -- Snad trvalého růstu ekonomiky? Nepřipomíná Vám to spíše příběh o oné zemi, kde zítra již znamená včera?

Prezident Klaus zařadil v novoročním projevu RODINU mezi postižené, bezdomovce a další vyloučené ze společnosti

Z pohledu ekonoma nemůže důchodovou krizi vyřešit sebedokonalejší finanční reforma (proč nám to ekonomové jasně neřeknou?), ale pouze navrácení čili znovuvytvoření dobrých podmínek pro rodinu. Znamená to přestat kupovat obrněnce a letadla (jak se všichni tváří, že je to odpovědné a důležité) a místo toho vytvořit řadu systémových opatření a tezí pro skutečnou podporu rodiny (následuje pouze nedokonalý příklad tezí):

* výchova dětí je náročná práce -- stejně jako činnost bankéře, učitele nebo lékaře
* rodič, muž nebo žena, může preferovat zkrácený pracovní úvazek, vytvoření lepších legislativních podmínek pro zkrácené pracovní úvazky
* vytvoření dostupného obecního bydlení pro méně movité mladé rodiny za dostupný nájem
* ve školství návrat k ideálu - 15-20 žáků ve třídě

Nikdo jiný než děti, které se narodí dnes a zítra, finančně sebezabezpečenějším a třeba i za sedmi pilíři důchodové reformy se kryjícím budoucím důchodcům -- totiž nám (!) -- chleba nenapeče. Sebevětší peníze a sebelepší důchodové pojištění krávu nepodojí, dům nepostaví. Fakt, že děti a rodina mají v dnešním "nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili" (Václav Klaus, novoroční projev 1. ledna 2008 ZDE ) velmi špatné místo, si však paradoxně přesně (podvědomě?) uvědomuje i prezident Klaus, čtěte pozorně:

Jaké místo ve společnosti má dnes rodina

"Nezapomínejme ani na specifické problémy dalších našich spoluobčanů -- rodin s dětmi, zdravotně postižených, lidí bez domova a sociálně vyloučených, romské populace a dalších. Nesmíme se bát o jejich problémech otevřeně mluvit a motivovat jak nás samotné, tak i ty, kteří se v těchto situacích nacházejí, s tím něco udělat." -- I toto řekl prezident Klaus ve svém projevu.

Podle Václava Klause tedy žijeme ve velmi zvláštní době. Je to doba pro naši společnost "asi nejlepší", a přesto je její základní jednotka -- rodina -- samotným prezidentem uvedena hned vedle invalidů a bezdomovců.