26. 7. 2006
Kosovo bude špatnou ispiracíV jednáních o budoucnost Kosova, která vedou pod tlakem Západu k osamostatnění této historické územní součásti Srbska nejde jen o to, že v Evropě vznikne státní útvar s velmi diskutabilními kořeny. Je samozřejmě na místě se ptát, zda případná "dohoda" z Vídně nebude poněkud podobná řešení, které zvolily jisté mocnosti v roce 1938 v Mnichově vůči tehdejšímu Československu. Problém Kosova má totiž rovněž jiné souvislosti, které se netýkají jen balkánského regionu, ale také jiných částí Evropy. |
Analytici se domnívají, že v případě odtržení Kosova od Srbska, bude vznik nového samostatného státu argumentem i pro jiné secesionistické snahy. Jak odepřít úsilí o nezávislost na dosavadních státních celcích např. Abcházii a Jižní Osetii v případě Gruzie, Náhornímu Karabachu v Azerbajdžánu, Podněstří v Moldávii, ale také třeba Katalánii a Baskicku ve Španělsku? A co separatistické snahy na Korsice? Jak se postavíme k přáním Kurdů, největšího národa bez vlastního státního útvaru? A nezesílí již dnes artikulované aspirace na vytvoření vlastního státu třeba v severní Itálii? A jak se zachovají stále sebevědomější maďarské menšiny na Slovensku nebo v Rumunsku? Západ se ve své protijugoslávské a protisrbské fóbii dostal do složité situace, a nechci teď rozvíjet její složité příčiny, kterou bude jen těžko řešit. Jednou věcí je rozbombardovat stát, který se reálně není schopen bránit, navíc zrazený a opuštěný tradičním spojencem Ruskem, v té době jelcinovským, druhou věcí je řešit důsledky. Je jen škoda, že americký prezident B. Clinton nezůstal u názoru, kterým reagoval na první návrh V. Havla na bombardování Srbska. Oponoval na něj slovy, že není jen Jugoslávie, ale také třeba Náhorní Karabach nebo Severní Irsko. Nejsou jasné důvody změny jeho názoru a vítězství jestřábí politiky ministryně zahraničí Albrightové. Co však známe, to jsou důsledky. Od některých politiků z bruselské centrály EU nyní již zaznělo, že srovnání situace Kosova a jiných secesionistických aspirací je liché. Není to jen představa politiků, kteří chtějí "osvíceně" rozhodovat o všem, ale také při jiných příležitostech ukazují, že jsou značnou měrou ve svém politickém inženýrství odtrženi od reálného života? A nevznikne nakonec situace, že těchto politiků se na jejich názor nikdo nebude ptát? Hloupé protisrbské jednání, politická arogance a dvojí metry dnes potenciálně smetávají těžce budovanou myšlenku vzájemné evropské bezpečnosti a spolupráce dokonale. Scénář známý z rozpadu česko-slovenského státu je zřejmě zcela výjimečný a pravděpodobně naopakovatelný. Je mnohem více příkladů v historii, kdy takovéto situace byly řešeny ozbrojeným konfliktem a válečnými tragédiemi. Neblahá politika vedená proti Jugosláviii od počátku devadesátých let minulého století jen zdánlivě bude završena přepokladatelným osamostatněním Kosova. |