Jak pomoci ottawským bezdomovcům

7. 1. 2008 / Miloš Kaláb

Po dobu mnoha let bylo bezdomovectví problémem nejen pro samotné lidi bez přístřeší, ale také pro městské politiky a úředníky, policisty a sociální pracovníky. Snaha řešit tento chronický problém bude pokračovat i v tomto roce, ale přístup k němu se změní. Až dosud byla pomoc příliš drahá a při tom neúčinná.

Podle odhadu z konce roku 2007 je v Ottawě kolem 900 lidí trvale bez přístřeší, což je dvakrát více, než kolik jich bylo před 7 roky. Tehdy byl alkohol hlavní opojnou látkou, kterou se otravovala většina bezdomovců, ale od té doby se na první místo dostal "crack cocain", především proto, že jeho vychytralí překupníci nabízejí malé a levnější "hity". To celou situaci změnilo k horšímu. Drogy se dnes prodávají nerušeně v některých městských čtvrtích a lidé pohybující se jako mátohy se vyskytují dokonce v širším vnitřním městě, kde různými způsoby žebrají a v noci spávají v různých zákoutích po celý rok bez ohledu na počasí. Pro pověst Ottawy je snad nejhorší jejich přítomnost na tržišti By Ward Market, kde je velké množství restaurací a barů a kam večer míří velká část turistů.

Až dosud měla s bezdomovci plné ruce práce policie, nemocnice, vězení i útulky, zejména když teplota klesla pod 20 stupňů pod nulou. Situace se zhoršuje, ale náklady se zvyšují, jak bezdomovců neustále přibývá. Při vlnách velice nízkých teplot projíždějí večer městem auta sociální služby a nabízejí bezdomovcům ubytování v útulcích Armády spásy, Misie, Pastýřů dobré naděje, a mnoha dalších dobročinných organizací. Mnozí bezdomovci takovou pomoc ale odmítají z různých důvodů, a to nejen proto, že se v útulcích nesmí ani kouřit ani pít alkohol. Někteří se obávají víc o svou osobní bezpečnost v útulcích než na ulici, kdežto jiným vadí to, jak jsou lidská těla na sebe v útulku namačkaná. Těmto lidem rozdává sociální služba teplé čepice a případně pokrývky, které ale většina bezdomovců neudrží do příští studené povětrnostní fronty. Podle různých studií přijde péče o jednoho bezdomovce ročně přibližně na sto tisíc dolarů z městských a jiných daní. Nový přístup má být jiný: bezdomovcům se přidělí po garsonce a poskytne se jim podpora co se týká zdraví tělesného i duševního, návyků a vzdělání. Jiné studie ukazují, že je tento přístup mnohem levnější - přibližně patnáct tisíc dolarů ročně na osobu - a to jsou náklady na ty bezdomovce, kteří se nevymaní z úplné podpory a nevypracují se k soběstačnosti. Takových případů je prý mnoho, kdy si bezdomovci začnou zlepšovat svou situaci. (Ve článku z ottawské radnice na toto téma není nijak vyčísleno, jak se dospělo k tak nízkým ročním nákladům jako je 15,000 dolarů).

Důvody pro změnu v přístupu k bezdomovcům jsou tak závažné, že byl nový systém zaveden ve 30 amerických a v dalších dvou kanadských městech - ve Vancouveru v Britské Kolumbii a v Red Deer v Albertě. V Ottawě se vytvořila skupina vedoucích občanů, která si vzala za úkol tento program rozběhnout i v tomto městě. Ve skupině je náčelník městské policie, významní obchodníci, starosta a městští poslanci, úředníci ubytovací a zdravotní služby, právníci a zástupci organizací United Way a Armády spásy ("United Way" je organizace která získává peníze pro dobročinné cíle mnoha menších organizací). Koncem dubna by měly být plány pro celou akci hotové a koncem roku by měla mít tato skupina zajištěné finacování, budovy, personál a jiné potřeby alespoň pro poloprovozní začátky. Je ale zapotřebí, aby se do akce zapojilo celé město, aby se jednak pomohlo bezdomovcům a současně aby se uvolnily prostředky blokované dosavadní neúčinností. Poslankyně Peggy Feltmatová vyslovila naději, že ode dneška za rok budou skutečně žít bezdomovci v garsonkách. To je příjemnou zprávou pro pana Russella Mawbyho, ředitele zodpovědného za ubytování, protože on s mnoha dalšími městskými politiky navrhoval takové řešení po dobu mnoha roků, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Hlavním argumentem, proč konečně dochází k přijetí tohoto modelu je jednak jeho hospodářská výhodnost ale současně neudržitelnost dosavadního stavu, který začal ohrožovat místní občany i turisty. Pan Mawby je spokojen, že chystaná akce upozorní na situaci bezdomovců v Kanadě a také na situaci lidí obývajících městské domy pro občany s nízkými příjmy, protože i ta volá po řešení. Lidé si začínají uvědomovat, že to, jak bydlí naši spoluobčané, není jen záležitostí špatného ubytování těch spoluobčanů, ale ovlivňuje situaci celé společnosti.

Pan Mawby upozornil na to, že chroničtí bezdomovci jsou jen malou částí obyvatel, kteří potřebují ubytování. Nyní je v Ottawě asi 9000 domácností - osamělých lidí, dvojic i rodin - které čekají na pomoc s ubytováním. Mnozí žijí u příbuzných, v útulcích nebo v bytech, které si nemohou dovolit, takže šetří na jiných nutnostech života jako je jídlo a oblečení. Město soustavně nedodržuje plány na výstavbu dalšího ubytování a tedy není naděje, že by se v tomto ohledu zlepšila situace lidí, kteří sice bydlí, ale bydlí špatně.

Jako v případě všech akcí, zůstává otázkou, kdo ji vlastně zaplatí a na to se ptá zejména starosta Ottawy, pan Larry O'Brien. Slibuje, že se postaví do čela úsilí o získání peněz od provinční a federální vlády, jakmile bude akce fungovat. Bohužel má pan starosta nízkou důvěru občanů poté, co se před městskými volbami holedbal, že jako starosta zaručí občanům, že daně po celou dobu jeho 4-letého funkčního období nevzrostou ani o haléř (hlásal: "Nula znamená nulu"). Lidé, kteří tomuto nesmyslnému slibu uvěřili a odmítnuli mnohem jiné zkušenější uchazeče o místo starosty, už poznali, jakou chybu udělali - skutečnost je taková, že daně vzrostou o 4.9%. Navíc zrušením smlouvy o výstavbu lehké kolejové dopravy vystavil pan starosta město soudnímu řízení o náhradu škody ve výši 277 milionů dolarů. Od té doby pan starosta slíbil mnoho jiných dobrých věcí. Nyní prohlásil, že problém bezdomovectví vyřešíme tím, že budeme brát z městských ulic jednoho člověka bez přístřeší po druhém, vodit je do garsonek, které budou patřit jen jim a budeme jim pomáhat ve všech těžkostech, které je vedly k tomu, že tito lidé trvale spávali v ulicích. Jako ottawský občan doufám, že bude úsilí o zlepšení situace úspěšné, protože kromě pana starosty na něm bude pracovat mnoho důvěryhodných lidí.

Vytisknout