Atak televizního vysílání skupiny Ztohoven odkazuje k fenoménu kulturní sabotáže (Culture jamming), jejímž hlavním posláním je vyjádření nesouhlasu s masovou komerční kulturou, privatizací veřejného prostoru reklamou, státní propagandou, automobilismem a dalšími společenskými fenomény spojenými především s negativními stránkami procesu ekonomické globalizace. Kulturní sabotáž může mít formu protestního divadla hraného na ulici, sabotování televizního, či rádiového vysílání, přetváření billboardové a jiné vizuální reklamy, propagace Dne bez nakupování, či Týdne bez televize. Umělečtí aktivisté, vycházející z revolučně-uměleckého konceptu hnutí Dada, v mnoha případech sami sebe za umělce nepovažují, neboť ve svých aktivitách usilují o společenskou revoltu osvobozenou od estetických kritérií a obecného společenského souhlasu. Důležitým aspektem této revolty je odpor a útok na mocenské Status qou, tedy zaujmutí vědomé protiestablishmentové pozice. A slovo útok netřeba chápat nikterak militantně, neboť samotná touha po tvůrčí nezávislosti a umělecké svobodě může být tím největším projevem revolty a důvodem pro perzekuci umělců-aktivistů, jak nejlépe dokládá předlistopadová tradice českého undergroundu. V případě aktaku skupiny Ztohoven na vysílání pořadu České televize Panorama je třeba rozlišovat mezi rovinou legality a legitimity – zákonosti a oprávněnosti. Především se musíme ptát, je-li jejich čin skutečně motivován snahou o upozornění „na možnou záměnu mediálního obrazu světa za svět jako takový, reálný. [] Je vše, co je nám médii, novinami, televizí, internetem za pravdu předkládáno opravdu pravdou? Tuto myšlenku má náš projekt uvést, připomenout. Věříme, že i svobodný prostor veřejnoprávní televize takovouto akci a tedy i své vlastní zpochybnění snese, bude apelem pro budoucnost a připomínkou médiím pravdu dále presentovat. Díky za svobodná média, svobodný prostor pro společnost“ , nebo jedná-li se o netradiční formu reklamy, propagandy, či jinou formu masové manipulace.

Vysílací frekvence televizního i rádiového vysílání jsou podle deklarace OSN veřejné , tedy za určitých podmínek přístupné všem, kdo o to projeví zájem. Jelikož dlouhodobá zkušenost organizace Adbusters, jejíž zakladatel Kalle Lasn se zaměřuje především na atak televizního vysílání, ukazuje, že vysílací frekvence jsou v rukou určitých zájmových skupin, jež do vysílání nepustí obsahy a formy, které by šli proti jejím zájmům, je nelegální nabourání se do virtuálního prostoru jednou z legitimních cest možného odvysílání radikálních audiovizuálních informací a převedením deklarace OSN z teorie do praxe. V tomto případě je zřejmé, že skupina Ztohoven chtěla ve své sabotáži upozornit na možnou mediální manipulaci ze strany televizního média a z tohoto pohledu je akce společensky oprávněná, i když legitimita činu byla zpochybněna převzetím institucionalizované umělecké ceny a finančního obnosu od energetického kolosu ČEZ. Nelze však předpokládat, že by provedená akce byla vedena kalkulem o udělení jakékoliv oficiální ceny, což ovšem nemění nic na tom, že status uměleckého aktivismu skupiny Ztohoven byl do určité míry zpochybněn.

Umělecký aktivismu je společenskou revoltou v mnoha případech porušující zákony daného území. Porušujeme-li vědomě zákon, ať z pozice uměleckého aktivisty, či bankovního bandity, musíme počítat s případnými následky. Za hranicí zákona se ocitli i poetičtí teroristé ze skupiny Ztohoven a ačkoliv je „nejlepší poetický terorismus proti zákonu, nesmíš se nechat chytit.“ Anonymita a zřeknutí se světské slávy by skupinu Ztohoven uchránila před soudním řízením a možná by případnou diskusi posunula více od otázky o povaze umění k problému mediální manipulace, avšak podepsání se pod vlastní dílo je aktem svobodné vůle a cestou, v níž osoba umělce může své započaté dílo nadále rozvíjet a zdokonalovat, interpretovat a obhajovat. Hození boty do dobře promazaného mediální stroje však zůstane pravděpodobně pouze symbolickým gestem, jež o iluzorní pravdě audiovizuální hyperreality přesvědčí pouze přesvědčené. Otázku legitimnosti a legálnosti monitorování veřejného prostoru společností Sitour, jež pro Českou televizi pořizuje záběry pro pořad Panorama, však ve světě, kde lidé neváhají pro pár minut mediální slávy darovat oku kamer své intimní soukromí, až na pár individualit nikdo neřeší.

Autor studuje humanitní environmentalistiku na fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity Brno