Následující úvaha není odborným pojednáním. Nevychází z žádného politologického nebo religionistického rozboru. Poněkud svévolně zachází s historickým kontextem, neboť je postavena na analogiích (lze ovšem myslet jinak?). Spíše než čímkoliv jiným je pokusem rozšířit náš "horizont možného", nadhodit s vědomou ledabylostí a diletantstvím otázky a ukazatele, které možná nikam nevedou. Stejně tak ale není vyloučeno, že se náhodou do něčeho podstatného trefí.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Již nastával večer. Jak to již bylo předem s Ježíšem dohodnuto, učedníci připravili vše k velikonočnímu hodu v domě jednoho souvěrce na Horním městě, v němž v čas vyměřený měsíce ábíb, tedy měsíce klasů, měli společně vzdát hold Hospodinovi, aby takto v souladu s dávnými ustanoveními z knih Mojžíšových poděkovali za to, že byl lid židovský kdysi dávno vyveden bez úhony ze země egyptské. Hospodin, Bůh zástupů, si podle Mojžíšova textu přál, aby si Izrael každý rok připomínal, že Židé kdysi žili v Egyptě jako ne zrovna vítaní hosté, jako lidé bez svého vlastního a skutečného domova, kteří právě dík Hospodinovu spolehlivému přispění mohli posléze po strastiplném očistném putování najít pro sebe svůj pravý a nezadatelný domov v té zemi zaslíbené, v níž pak bylo dáno žít synům, kteří již nepoznali osidel egyptského područí. Už dávno se zapomnělo, jak přemnozí během pouštního putování reptali a k návratu do Egypta byli nakloněni, neboť je lákalo přece jen poměrně slušné zaopatření hmotné v oné navenek nesvobodě před nejasnými vyhlídkami na svobodu příští, jejíž materiální zázemí bylo zatím nanejvýš nejisté.

Dnes začali poslanci zasedat až ve dvě a hned nám zvolili nového televizního radního a nové (v jenom případě staronové) radní ČTK. Volba televizní byla jasnější nad slunce. Vyhrál člen ČSSD Jan Prokeš - a to tak, že na celé čáře. Dostal devadesát dva hlasy. Kdyby byli přítomni všichni, kteří přítomni být měli, dostal by hlasů i víc... 111. Lidovci totiž měli svého protikandidáta, a tak byli křesťansky solidární. Bývalý kulturní manažer, investiční poradce zahraniční firmy a bývalý obchodní ředitel Premiéry alespoň -- jako jediný -- bude vědět, kudy tečou peníze do veřejnoprávní instituce a z ní. To je dobrá zpráva pro koncesionáře, špatná pro stávající uživatele penězovodů ČT. Prokeš rozumí i informatice, a tudíž se dá očekávat jeho intenzivní zájem o digitální televizi a penězovody budoucí...

V pátek 2. dubna si položil v diskusi Radka Kubička, Václava Žáka a Jana Čulíka Český rozhlas 6 otázku, zda se bulvarizují česká média. Zde je přepis této diskuse:

Dramatické údaje o zbraních, které přinášeli uprchlíci z Iráku a které potom Bushově vládě poskytla Američany financovaná emigrantská organizace "Irácký národní kongres", byly použity k odůvodnění útoku na Irák. Jednalo se zejména o zprávy od čtyř uprchlíků. O jejich správnosti nyní začal pochybovat americký ministr zahraničních věcí Colin Powell.

Vážený pane šéfredaktore,

když se mi dnes ráno dostal do ruky výtisk Lidových novin, musela jsem se nad titulkem vašeho článku ("Jak jsem náhodou nezemřel v letadle společnosti ČSA", ZDE) pousmát, míní Jitka Voltrová. Shodou okolností jsem totiž před týdnem seděla v letadle ČSA do Dubaje, když po hodině letu pilot ohlásil závadu na letadle a oznámil, že se vracíme na Ruzyň. Ubohý pasažér tápe. Personál vypadá klidně, ale informace o porouchané hydraulice laickému cestujícímu situaci příliš nepřiblíží (možná, že v tu chvíli bylo lepší nevědět, že hydraulika ovládá vysouvání podvozku a podobně). Zachovala jsem klid a snažila se zjistit, co s námi provedou po přistání. V odpovědích stewardů a letušek pusto prázdno. Bát jsem se začala, až když jsem uviděla blikající hasičská auta na přistávací ploše.

Vážený pane,

tak jsem tak zběžně přečetla něco o Vašem nedělním letu. Chci jen říci, že smutně pozoruji, jak se "míjíte", míní Jitka Podráská Tj. vy mluvíte o chybách personálu a nějak doufáte (ovšem marně - mám stejné zkušenosti), že oni pochopí, oč Vám jde. Ale kdepak: oni stále dokola vysvětlují, že neporušili předpisy, a jak by to asi tak měli dělat jinak a buďte rád(i), že se nic nestalo atd.

Vážený pane Čulíku,

po přečtení Vašeho článku v Lidových novinách ZDE jsem se rozhodl Vám v příloze mailu zaslat naší, takřka neuvěřitelnou anabázi s ČSA, píše Tomáš Čumpelík.

Podotýkám, že stížnost jsem odeslal už 12. března faxem i mailem a když jsem jí po čtrnácti dnech telefonicky urgoval, bylo mi řeceno, že oddělení péče o zákazníky má dvě kanceláře, je nemožné ji najít a tudíž na ni ani odpovědět. Poslal jsem ji tedy znova a opět dodnes není odezva žádná.

Doufám, že jsem Vás dlouho nezdržel.

Vážený pane šéfredaktore,

po přečtení Vašich článků, publikovaných ve Vašich Britských listech ZDE a dnešních Lidových novinách ZDE, jsem se rozhodl na tyto reagovat, přihlásil se Radek Zábranský. Především bych Vám chtěl pogratulovat, že jste se doposud s takovou situaci, jako je nouzové přistání, nesetkal. Proto lze pochopit Vaší poněkud silnější a ne zcela adekvátní reakci na celou záležitost. Jistě, první taková příhoda (a že své zkušenosti bohužel vím, že nejen první) může pro člověka, který ji zaživá, znamenat šok, přesto si však nemyslím, že by Vaše články musely obsahovat tolik nepřesnosti a zavádějících informací. Dovolte, abych některé okomentoval.

Pane Čulíku,

obracím se na Vás ohledně Vašeho článku v Lidových novinách ZDE.

Prosím, můžete upřesnit, jaká to byla náhoda, díky které jste zrovna Vy nezemřel, nebo jak to myslíte, ptá se Jana Müllerová.

Ranní letadlo společnosti ČSA z Prahy do Amsterodamu startovalo tuto neděli v půl osmé. Asi deset minut po startu se náhle nepříjemně propadlo o pár metrů, jako by došlo k turbulenci - obloha však byla bez mráčku. Zároveň prudce odbočilo doleva.

Vyšlo v Lidových novinách dne 6. 4.2004.

Vážená paní Dvořáková,

jak víte, byl jsem v neděli 4.4. ráno jedním z cestujících v letadle ČSA, směřujícím do Amsterdamu, které se muselo pro výpadek motoru vrátit na ruzyňské letiště.

Považuji tento incident za velmi vážný. Byl bych vám proto velmi vděčen, abyste vysvětlila čtenářům Britských listů, jak je možné, že údajná závada na elektroinstalaci motoru nebyla objevena při technické kontrole letadla před jeho odletem.

Zároveň vás žádám, aby ČSA Britským listům zpřístupnila ve veřejném zájmu v plném znění vaši interní zprávu o vyšetřování, proč došlo k tomuto incidentu. Budeme ji v našem deníku publikovat.

S pozdravem

Jan Čulík

šéfredaktor

Britské listy

Vážený pane Čulíku,

Píšete cosi o 12 problémech ČSA od Nového roku. Pravda je, že mediální hysterie okolo "incidentu" ČSA je za poslední 3 měsíce více než zdařilá. Je úplně jedno, jestli těch příhod bylo deset, dvacet či třicet, prostě se do nich vešlo i např. prasklina v kokpitu, několik přerušených letů s ohledem na signalizaci poruchy, problém s klapkami (a zase následnou signalizaci) atd... vlastně nic, čím by se ČSA řadily na úroveň rizikových aerolinií, kde je údržba na povážlivé úrovni. To, na co se upozorňuje u ČSA v posledních týdnech, to jsou běžné provozní poruchy, které potkávají další a další stroje létající po světě, jen se o nich nepíše (případně jen ve specializovaných let. časopisech, oběžnících atd.).

K článku Jana Čulíka o zkušenosti s nedělním nouzovým přistáním letadla ČSA ZDE jsme dostali reakce některých leteckých profesionálů. Vzhledem k tomu, že mají zaměstnanci ČSA zakázáno hovořit s médii (ta smějí mluvit jen s tiskovou mluvčí), zveřejňujeme tyto důležité připomínky anonymně.

Vážený pane redaktore,

létám v posádce jistě letecké společnosti a proto bych rád polemizoval na vaším článkem z 4. 4. t. r.

K článku Jana Čulíka o zkušenosti s nedělním nouzovým přistáním letadla ČSA ZDE jsme dostali reakce některých leteckých profesionálů. Vzhledem k tomu, že mají zaměstnanci ČSA zakázáno hovořit s médii (ta smějí mluvit jen s tiskovou mluvčí), zveřejňujeme tyto důležité připomínky anonymně. (V tomto případě jsou názory pracovníka aerolinií zveřejněny normálním písmem, citace z původního článku Jana Čulíka jsou uvedeny v rámečku, další reakce Jana Čulíka na názory pracovníka aerolinií jsou publikovány kurzívou.)

Nejprve bych Vám poděkoval, že jste nám - palubnímu personálu - poskytl cenné postřehy cestujícího.

Dále bych se rád vyjádřil k některým pasážím Vašeho článku:

neděle 8.40, letiště Ruzyně: Let ČSA z Ruzyně to Amsterodamu v neděli v 7.15, jímž se navracel šéfredaktor Britských listů do Británie, byl zrušen. Asi 15 minut po startu oznámila letuška vzrušeným hlasem, že letadlo postihla technická závada a že do deseti minut provede nouzové přistání. Požádala také, aby se v pilotní kabině přihlásili případní pracovníci jiných leteckých společností, kteří jsou snad na palubě. Instruovala cestující, aby zaujali tzv. "brace position" (s rukama na hlavě). Ujistila pasažéry, že sice došlo k mimořádné situaci, ale "palubní personál je pro takové situace vycvičen".

Letadlo se pak asi po dalších 10 minutách úspěšně vrátilo do Ruzyně. Cestujícím nebylo oznámeno, co bylo příčinou závady, ale zdá se, že selhal jeden motor. Nedlouho před dramatickým oznámením návratu na letiště totiž letadlo mírně pokleslo a jaksi odbočilo doleva. (ČSA posléze skutečně oficiálně potvrdila českým médiím, že šlo o problémy s jedním motorem, eufemisticky to nazvala "netypickým chováním motoru". Posléze vyšlo najevo, že šlo o závadu v elektroinstalaci letadla.) Bohužel, letecký personál cestujícím neoznámil, kde se bude přistávat, to jsem zjistil osobním dotazem u procházející letušky: ujistila mě, že nebudeme přistávat na poli - ostatním cestujícím to však nebylo sděleno, česky ani anglicky, takže zřejmě při návratu zažili perné chvíle, protože nevěděli, zda se skutečně nebude přistávat na poli.

Při vystupování z letadla jsem se zeptal letušky, zda mají taková nouzová přistání často. Sdělila mi, že létá už 6 let a dosud se jí nic takového nestalo. Pochválila ale piloty, že krizovou situaci zvládli.

neděle 17.00, Glasgow: Několik poznámek ze zpětného pohledu.

Těžko zatím určit, jak závažný byl tento incident. Nicméně udělali zaměstnanci Českých aerolinií během něho několik psychologických chyb, jimiž dost podstatně znepříjemnili život cestujícím na palubě tohoto letadla. Než ale budu kritizovat, rád bych vyjádřil poctu pilotům, kteří letadlo dopravili bezpečně zpět na ruzyňskou letištní plochu.

Vážená redakce, nevím, kdo je pan Ivan Vagera, ale soudě z jeho odpovědi ZDE na člálnek pana Radka Mokrého o Černobylu, nemohu se zbavit dojmu, že se jedná o reakci osoby spjaté s nefunkčním režimem v bývalé Československé socialistické republice. Doporučuji panu Vagerovi, aby navštívil website www.angelfire.com/extreme4/kiddofspeed (děsivá, dnešní fotoreportáž z oblasti kolem Černobylu). Doufám, že to poněkud změní jeho názor, píše Petr Rybář.

Není radno zlehčovat havárii v Černobylu, míní Jaroslav Sečkař v reakci na tyto články ZDE a ZDE a pokračuje: Byl jsem v té době ve Vimperku a měřili jsme u nejmenovaného voj. útvaru 2 x denně radioaktivitu, do záznamu jsem museli psát, že vše je v normě. Úroveň radiace dosahovala průměrně asi po dobu 1 týdne hodnoty 1,4 milirengenu za hodinu. Podotýkám, že vojenské normy té doby, (stavěné na válečný stav) při hodnotě takovéto radioaktivity zakazují připravovat stravu a jist se může jen z konzerv, ve stanu přetlakovaném přes filtr. Když jsem se přeměřil na konci směny "svitil jsem" něco kolem 1 milirentgenu/hod asi tak do výše kolen. Když to konečně trochu spláchl déšť, tak mi filtr vzduchu ve Škodě 105 S měnili kluci s protichem. jednotky - tak to bylo silné.

Po roku 86 jsem dělal ve zdravotnictví a kdokoliv s endokrinologie vám poví kolikrát stoupl počet štítných žláz po této katastrofě.

Zlehčovat to co se stalo mi připadá jako účelová manipulace.

Podotýkám, že nejsem odpůrcem této energie spíše naopak ,při naší spotřebě, je to nejlepší varianta z těch které známe.

V poslední době se opět mluví o energetické situaci státu a z toho vyplývající koncepci dalšího rozvoje energetiky. Znovu se objevují útoky proti atomové energii, proti rozšiřování důlní činnosti, proti zvyšování spotřeby energií. Obávám se že tito lidé jsou v takovém případě proti všem. Lidé se neradi vzdávají svého pohodlí. Snahy o snižování spotřeby energií nikam nevedou - leda tak zpátky do středověku.

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla od nynějška každoročně udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách ("ring-fenced awards in Central and East European Studies"). O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB naleznete ZDE. Žádosti o stipendium nutno podat do 4. května 2004.

Internetové stránky katedry slovanských studií (včetně bohemistiky) na Glasgow University jsou ZDE.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.