Středa 12. března je v některých kalendářích veden jako významný den, "Den vstupu ČR do NATO". To znamená datum, kdy jsem si jako národ hodně pojistili svou bezpečnost a teoreticky se zbavili případného útisku.

V tento den navštíví Ostravu čínský velvyslanec, tj. představitel velmoci, která nejhrubšími metodami utiskuje malý šestimilionový národ na střeše světa (nemluvě o svých vlastních občanech, pozn. JČ).

Původně jsem si myslel, že ostravský magistrát nevyvěsil tibetskou vlajku 10.3. (Den okupace Tibetu - holt tam NATO nedosáhlo) z nedostatku informací či prostě nové osazenstvo radnice nezajímají podobná gesta.

Člověk má právo být i ve čtyřiceti letech naivní. Symbol solidarity (když už nic jiného neděláme) nezavlál, protože byl již dlouho předtím připraven "symbol" jiný - návštěva z Číny.

Ve 12.30 budou soudruzi obědvat v Imperiálu, ve 14.00 se bude konat oficiální přivítání na magistrátě a v 15.00 na VŠB.

V 16.00 se na vysokoškolské půdě můžete poučit jak na to - know how.

Na jazyk a pod prsty na klávesnici se mi dere spousta komentářů, ale každý máme ten "práh bolesti" jinde, závěr nechť si udělá každý sám.

Zítra budeme s vlajkou čekat od 13.30 pana vyslance před hlavním vchodem do magistrátu, trochu poklábosíme, zavzpomínáme na staré "dobré" časy a rozejdeme se - každý máme "svého" dost.

Lidové noviny poslední dobou občas přinášejí zajímavé názory, které se vymykají nemyslivému mainstreamu českého většinového mediálního přístupu ke světu. Tak v úterý varovaly ústy komentátora Williama Pfaffa, který píše pro americký většinou provládní list New York Times, že současná (nábožensky fundamentalistická) zahraniční politika George W. Bushe zřejmě povede ke globálnímu oslabení vlivu Spojených států. Bushovi se totiž svým agresivním postojem podařilo vytvořit proti sobě téměř úplnou celosvětovou opozici. Otázkou podle Pfaffa je, zda bude současné Bushovo zahraničněpoliticko-vojenské snažení úspěšné. Jestli americký vojenský útok proti Iráku skončí dobře, "Washington zamýšlí rozdělit Evropu", využívat spojenectví s postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy a proměnit je v americkou základnu pro šíření vlivu USA na Blízký východ a do Střední Asie. Dodejme, že bude zajímavé, zda to budou občané středo a východoevropských zemí skutečně tolerovat.

Pokud však podle Pfaffa americká vláda "tuto hazardní válku prohraje", bude provádět sobeckou, zahořklou zahraniční politiku, zaměřenou proti mezinárodním spojenectvím. Už teď si americká vláda proti sobě vytvořila dosti jednotnou celosvětovou opozici. Bush vlastně posílil OSN, protože většina zemí dnes považuje Spojené národy za jedinou instituci, která může zastavit americkou moc. Opozice proti USA bude využívat dnešních obrovských možností internetu k mobilizaci veřejnosti (i uvnitř USA) - to se mimochodem, dodejme, už stalo, při organizaci obrovských protiválečných demonstrací, které se po světě konaly v sobotu 15. února - a veřejné mínění bude omezovat politiku USA. Dojde možná také k tomu, že USA přijdou o absolutní volnost při určování mezinárodní politiky. "Washington nyní zjišťuje, (...) že vytvořil soudržnou mezinárodní opozici, která dříve neexistovala." Tak se někdejší vůdčí role Washingtonu na mezinárodní scéně spíš snížila, uzavírá americký komentátor v Lidových novinách.

Protivy se nakonec střetávají a velmi důležitý je vždy zákon nezamýšleného efektu, žargónem CIA tzv. "blowback". Strategické argumenty Williama Pfaffa v tomto smyslu stojí za úvahu, i když i Pfaffův článek svým způsobem působí jako interní analýza napsaná pro americké ministerstvo zahraničních věcí, zkoumá, zdá se, stejně jako většina současného amerického tisku, skutečnost z hlediska "je to dobré pro nás, Američany" (resp. americkou vládu) namísto toho, aby na svět pohlížel z nezávislého úhlu pohledu.

Zůstává záhadou, jak se zdivočelým slovanským kmenům, bytujícími v širých stepích mezi Vislou a Bugem podařilo přepravit k úpatí Řípu, vrcholku v porovnání s jinými horstvy zcela bezvýznamnému a básníky mylně opěvovanému jako panenské nebo mateřské ňadro. Čedičová kupa se původně nazývala pro černou barvu kamene a jeho neobyčejnou hmotnost "Ďáblova řiť".

Úterní Právo věnovalo skoro dvě celé strany novinového formátu havárii autobusu na Českokrumlovsku, při níž zahynulo 19 lidí. Vyšetřovatelé tohoto listu dospěli k závěru, že k žádným závadám na autobusu nedošlo a zůstává hypotéza, že nehodu tedy asi zavinil řidič, tím, "že jel příliš rychle nebo řídil nepozorně a v kritické chvíli pak už autobus řítící se do protisměru nezvládl. "Pokud [znalec] technickou závadu vyloučí, bude šoférovi neprodleně sděleno obvinění z trestného činu obecného ohrožení," sdělil listu Právo mluvčí jihočeské police.

Je docela úsměvné si myslet, že trestní stíhání řidiče povede k zvýšení bezpečnosti autobusového provozu. Jistě, je nutno zdůraznit, že dosud nejsou známy všechny okolnosti nehody, avšak Právo zároveň píše, že "dolík u Nažidel [kde došlo k havárii] je prvním kritickým úsekem trasy E 55 ve směru od hraničního přechodu Dolní Dvořiště. Lidí už při dopravních nehodách zahynulo na této silnici nepočítaně." List pokračuje:

"Asi pětikilometrový úsek od Dolního Dvořiště tvoří rekonstruovaná, široká a velmi přehledná silnice, svádějící k rychlé jízdě. Ta se ale před zmíněným dolíkem náhle po mírné levotočivé zatáčce dosti prudce zužuje. To zde označuje dopravní značka (sic!!) Pak následuje dvanáctiprocentní klesání lesem.Právě v tomto (nebezpečném) místě došlo k nehodě."

Nebylo by tedy rozumné namísto případného trestního stíhání řidiče silnici rekonstruovat tak, aby tam neumírali lidé? Anebo alespoň - dokud to z finančních důvodů nejde - tam umístit nikoliv jen značku, ale vážná varování: něco v tom smyslu: "Jeďte opatrně, zahynulo tu v nehodě 19 lidí." (Ano, opičím se po Británii, na britských silnicích takové varování občas bývá.) Jde o životy lidí, ne?

Dne 10. března 2003 byl ministryni školství Petře Buzkové a Vládě ČR odeslán otevřený dopis Počítejte s námi! Více než 1300 vysokoškolských pedagogů, profesorů, docentů a asistentů, v něm informuje o mzdové a personální krizi českých vysokých škol a vyjadřuje odhodlání přistoupit k radikálním protestním akcím. Na internetových stránkách ZDE i nadále přibývají desítky podpisů denně.

Organizátoři budou rozšiřující se seznamy signatářů průběžně zasílat Vládě ČR a očekávají především podporu dalších akademických senátů českých vysokých škol. Iniciátoři petice se během tohoto týdne obrátí i na reprezentanty jednotlivých parlamentních stran a budou požadovat jasné vyjádření k problematice kolabujícího vzdělávacího systému. Začátkem dubna se na akademické půdě v Praze uskuteční aktiv signatářů otevřeného dopisu Počítejte s námi!, kde bude konzultován další postup protestního hnutí.

Není seriózní od Britských listů prostě citovat Balvína a nezkoumat situaci dál, než dojdou k určitému závěru. Jinak to není novinářská práce. Britské listy často kritizují přesně to, co učinily v tomto případě.

Nechci hájit Českou televizi, zejména proto, že to, co vysílala kolem 17. hodiny dne 11. září 2001 bylo velmi nízké kvality.

Avšak jsem svědkem toho, že přesně 12 minut poté, co začala CNN vysílat záběry z útoku na WTC mi zatelefonoval reportér David Vandrovec s tím, že chce zorganizovat kulatý stůl, který se měl vysílat. Vím, že to bylo přesně dvanáct minut poté, co začala CNN vysílat tyto záběry, protože jsem si to zapsal pro svou knihu (Česká média zevnitř).

Společnost Termizo, která v Liberci provozuje spalovnu odpadů začala vyhrožovat žalobou sdružení Arnika. V dopise Termizo Arniku vyzývá ke smírnému řešení. To spalovnáři spatřují v tom, že se Arnika veřejně omluví za svoji kritiku a popře souvislost mezi naměřeným znečištěním v okolí spalovny s jejím provozem. Arnika naopak vidí smír v tom, že si Termizo pořídí kvalitní filtrační zařízení, přestane znečišťovat své okolí toxickými emisemi a nebude prodávat kontaminovaný odpad jako stavební materiál.

John Robson, starší fejetonista novin "The Ottawa Citizen", zahájil před časem rozsáhlou prestižní akci - požádal jednotlivé představitele diplomatického sboru cizích zemí v Ottawě o jejich názory ohledně připravovaného útoku Spojených států na Irák. Pochopitelně jsou některé názory zajímavější než jiné ale není fyzicky únosné překládat názory všech diplomatů. Co tedy soudí Dr. Mohammed R. Al-Hussaini Al-Sharif, vyslanec Království Saúdské Arábie, které sousedí s Irákem?

Okolnosti jejího působení jsou asi dostatečně známé, takže jen na okraj. V Německu se tímto tématem zaobírá např. Pracovní skupina analýzy životního prostředí Fyzikálního ústavu University Oldenburg ZDE.

Autor odpovídá na čtenářské reakce na článek I anglosaské právo zůstává právem ZDE

Zverejnenie dokumentu americkej Národnej bezpečnostnej agentúry (NSA) o sledovaní a odpočúvaní diplomatov akreditovaných pri Bezpečnostnej rade (BR) OSN vyvolalo ostré protesty v celej OSN. Podľa mnohých diplomatov toto hrubé porušenie Charty OSN a Viedenského dohovoru o diplomatických stykoch ukazuje vzťah Bushovej vlády k medzinárodnému právu. Vyhrážanie sa škrtmi v rozvojovej pomoci, určenej nestálym členom BR , keď na nich prestali platiť sľuby obchodných výhod a záruk úverov, Bushov prístup len dokresľuje.

Špionážny škandál vypukol po zverejnení memoranda NSA v britskom týždenníku The Observer. Šéf NSA pre regionálne ciele Franz Koza v dokumente z 31. januára svojim nadriadeným oznamuje úspešné začatie odpočúvania a sledovanie elektronickej pošty delegácií členov BR. Ich cieľom nemá byť len získanie prehľadu o postojoch členov rady pred kľúčovým hlasovaním o americko-britsko-španielskom návrhu rezolúcie o vojne proti Iraku. Akcia má zabezpečiť aj maximum informácií o politickom zameraní a prípadných spojenectvách jednotlivých štátov. Agentúra, ktorá má v náplni práce práve elektronickú špionáž, sa však podľa správy mala zamerať i na rokovacie schopnosti jednotlivých diplomatov, ich zvyky a sklony.

Ostravští aktivisté iniciativy Nikoliv naším jménem proti zamýšlenému útoku na Irák a české účasti v něm a spoluautor stejnojmenné petice Jan Keller odeslali čelným státním a vládním představitelům 6000 podpisů, které občané sami zaslali či sesbírali na základě výzvy na stránkách www.mujweb.cz/www/irak.

Bolo pár minút po deviatej hodine. Agentúra Reuters vydala urgentnú správu, ktorej obsah bol jasný -- francúzsky prezident v živom televíznom vystúpení pred národom oznámil: "Francúzsko bude v Bezpečnostnej rade OSN za každých okolností vetovať návrh novej rezolúcie."

Dedič de Gaullovej európskej vízie si zavrel posledný únikový východ a namiesto krasorečnenia predniesol jasné politické stanovisko -- Európa je proti vojne. Vojnové plány počítajúce so Chiracovým alibizmom dostali K.O. Zmenu bagdadského režimu -- lebo o ňu v skutočnosti Bushovi ide -- tak môže americký prezident uskutočniť len bez posvätenia OSN, čiže protiprávne.

Najprv malá rekapitulácia. Vojnové dobrodružstvo, do ktorého sa Bush hrnie, sa začalo vyhlásením šéfa Bieleho domu o "osi zla". V minuloročnom prejave o stave únie označil takto Irán, Irak a KĽDR. Následne jeho viceprezident Dick Cheney začal skúmať terén a pred kongresmanmi deklaroval nutnosť zmeny režimu v Iraku. To bola prvá príčina, pod ktorou chceli Bush a Cheney tiahnuť na Bagdad. Prečo Bush? Lebo potreboval, aby sa zabudlo na bin Ládina. Naháňačka na Husajna mala za úlohu zakryť nesplnenie jeho sľubu Američanom, že Usamu chytí "živého alebo mŕtveho". Prečo Cheney? Nielenže je spolu s ministrom obrany Rumsfeldom prirodzene najagresívnejším jastrabom americkej administratívy, no ako bývalý šéf ropného koncernu Haliburton, má logicky aj najväčší záujem na zmene režimu v Bagdade.

Cíl mých otázek i pokusů o dopověď je tedy jasný. Proč tedy otázka války v Iráku tak ostře rozděluje současný svět. Kdy na jedné straně USA jako "strážci demokracie" a "lidských práv" tak tvrdě prosazují tuto válku a na druhé straně se jí státy jako Francie a Německo ne méně usilovně brání?

A neříkejte mi prosím, že politika je špinavá věc a že vše vidím černě. Politika je hlava, kterou hýbe ekonomický krk. A pro ekonomiku jsou pojmy jako lidská práva, diktatura či demokracie jen "nadstavbou".

Informaci podle listu Syria Times, internetových stránek BBC News/Arabic a katarské televizní stanice al-Džazíra připravila v Sýrii Ivana Bošinová.

Janezovi Burgerovi sa v snímke Voľnobeh podarilo zobraziť problém krízy "najlepšieho veku" s príjemným nadhľadom, v kontraste s ťažkopádnymi drámami zobrazujúcimi podobnú tému oveľa zložitejšie a pritom s menším úspechom. Vďaka sebairónii tvorcov vznikol film, ktorý spoza nihilistických dioptrií hlavného hrdinu rozpráva o ľudskej podstate a zmysle zmyslu života. Na tomto filme je skvelé, že vám nasadí červa do mozgu, núti premýšľať nad elementárnymi problémami, ktoré má väčšina (aspoň zdanlivo) vyriešené.

Chiracove výroky na adresu stredoeurópskych krajín vyvolali prirodzene búrlivú odozvu. Nebola to iba urazená hrdosť. Všetci previnilci sa chystajú do Európskej únie. A tam bude názor Paríža jedným z rozhodujúcich.

O čo vlastne ide? Zdanlivo domáci škandál, ktorý by za normálnych okolností pútal záujem slovenskej verejnosti dva-tri dni, prerástol do obrovských rozmerov a vedia o ňom i naši potenciálni spojenci v bruselskej centrále NATO.

OSN sa od roku 1974 usiluje vypracovať plán zjednotenia Cyperskej republiky, ktorá by mala spolu s ďalšími deviatimi členmi Laekenskej skupiny rozšíriť v prvom kole rady Európskej únie (EÚ). Dokument, navrhnutý Kofim Annanom, však zatiaľ oficiálne neakceptovala ani jedna zo zúčastnených strán a konečný termín dosiahnutia kompromisu vodcov tureckej a gréckej časti ostrova bol z 28. februára presunutý na 10. marca. Pokiaľ sa nedohodnú, do EÚ vstúpi len južná grécka časť, čo by však podľa Ankary znamenalo porušenie zmluvy o založení republiky z roku 1960.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.