Lidové noviny poslední dobou občas přinášejí zajímavé názory, které se vymykají nemyslivému mainstreamu českého většinového mediálního přístupu ke světu. Tak v úterý varovaly ústy komentátora Williama Pfaffa, který píše pro americký většinou provládní list New York Times, že současná (nábožensky fundamentalistická) zahraniční politika George W. Bushe zřejmě povede ke globálnímu oslabení vlivu Spojených států. Bushovi se totiž svým agresivním postojem podařilo vytvořit proti sobě téměř úplnou celosvětovou opozici. Otázkou podle Pfaffa je, zda bude současné Bushovo zahraničněpoliticko-vojenské snažení úspěšné. Jestli americký vojenský útok proti Iráku skončí dobře, "Washington zamýšlí rozdělit Evropu", využívat spojenectví s postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy a proměnit je v americkou základnu pro šíření vlivu USA na Blízký východ a do Střední Asie. Dodejme, že bude zajímavé, zda to budou občané středo a východoevropských zemí skutečně tolerovat.

Pokud však podle Pfaffa americká vláda "tuto hazardní válku prohraje", bude provádět sobeckou, zahořklou zahraniční politiku, zaměřenou proti mezinárodním spojenectvím. Už teď si americká vláda proti sobě vytvořila dosti jednotnou celosvětovou opozici. Bush vlastně posílil OSN, protože většina zemí dnes považuje Spojené národy za jedinou instituci, která může zastavit americkou moc. Opozice proti USA bude využívat dnešních obrovských možností internetu k mobilizaci veřejnosti (i uvnitř USA) - to se mimochodem, dodejme, už stalo, při organizaci obrovských protiválečných demonstrací, které se po světě konaly v sobotu 15. února - a veřejné mínění bude omezovat politiku USA. Dojde možná také k tomu, že USA přijdou o absolutní volnost při určování mezinárodní politiky. "Washington nyní zjišťuje, (...) že vytvořil soudržnou mezinárodní opozici, která dříve neexistovala." Tak se někdejší vůdčí role Washingtonu na mezinárodní scéně spíš snížila, uzavírá americký komentátor v Lidových novinách.

Protivy se nakonec střetávají a velmi důležitý je vždy zákon nezamýšleného efektu, žargónem CIA tzv. "blowback". Strategické argumenty Williama Pfaffa v tomto smyslu stojí za úvahu, i když i Pfaffův článek svým způsobem působí jako interní analýza napsaná pro americké ministerstvo zahraničních věcí, zkoumá, zdá se, stejně jako většina současného amerického tisku, skutečnost z hlediska "je to dobré pro nás, Američany" (resp. americkou vládu) namísto toho, aby na svět pohlížel z nezávislého úhlu pohledu.