Cituji:

Je pravda, že jsem v roce 1999 upozornil Miloše Zemana na osobnostní a charakterové (tj. mající morální význam) vlastnosti tehdejšího prvního místopředsedy strany a vlády Vladimíra Špidly. Myslím, že každý soudný pozorovatel dnes musí mít přinejmenším pochybnosti o těchto vlastnostech, spíše je ale každému zcela zřejmé, jak to s obratností a slušností V. Špidly je.

Vůbec bych s tím veřejně nevystoupil nebýt rozhovoru Miloše Zemana pro Lidové noviny. Nejde o to, že by mě Miloš Zeman "neuposlechl", ale pokládal své výhrady k pravděpodobnému protikandidátovi Vladimíra Špidly (Stanislavu Grossovi - pozn. red.) za ještě závažnější. Možná měl pravdu. Těžko říci. Nikdo jiný než V. Špidla nebyl zvolen. Zemanovy pochybnosti zůstaly. To je zřejmé z jeho doporučení, jímž "ocenil" V. Špidlu jako "kandidáta s nejmenším defektem inteligence a charakteru".

Je třeba rozumět formulaci "s nejmenším..." , vztahující se k existenci oněch dvou kandidátů, přicházejících v úvahu pro volbu předsedy. Úsudek M. Zemana byl chybný v předpokladu, že se Špidla neobrátí proti němu, a že se nespojí se svým možným protikandidátem.

Odmítl jsem poskytnout odborné (psychiatrické - pozn. red.) stanovisko, k němuž mám podkladů víc než dost, přestože jsem se se skutečnostmi neseznámil při výkonu lékařského povolání.

Miloš Zeman mě z funkce ministra neodvolal. Odstoupil jsem sám. Tři týdny před tím M. Zeman moji rezignaci odmítl. Opakovaně mě odmítl odvolat na základě různých politických tlaků lobbyistických skupin a opozičních poslanců. To všechno si lze vyhledat v tehdejším tisku. Moji druhou nabídku rezignace přijal až po tlaku členů politického grémia ČSSD, kteří jsou nyní jeho hlavními nepřáteli. Ostatně i kdyby mě Miloš Zeman skutečně odvolal, nesouvisí to s jeho míněním o mé odborné způsobilosti posoudit riziko selhání někoho v náročné funkci.