Proč vždycky před i po většině mediálních průšvihů chodí jejich účastníci do hospody U magistra Kelleyho? Ve které hospodě kujou pikle socani? Kdo ukradl hanopis "Moloko?"? Sežral nakonec Láďa mikrofon?

Byl to jeden z mála dnů, kdy poradce Václava Klause v období televizního běsnění a hledání pravých televizních ideálů nedělal nic. My jsme původně taky chtěli nedělat nic, ale zkusili jsme ten telefon ještě jednou. Jestli teda chceme, máme přijít do hospody u Kelleyho ve Vršovicích. Pilo se pivo. Někdo z donucení srkal čaj. Nemluvilo se spisovně, protože to nikoho ani nenapadlo. Redaktor Daniel Tácha, jak je jeho dobrým zvykem, se začal hádat s poradcem Ladislavem Jaklem a Jakl, jak je jeho dobrým zvykem, se hádal taky. Nakonec prohlásil, že Táchovo názory jsou z jinýho světa. Ten na oplátku cestou domů prskal, že Jakl musí bejt určitě úplně hotovej.

Jinak by přece musel pochopit, že záznamy poháru veslování do vysílání veřejnoprávní televize patří.

Mies van der Rohe byl ve svých představách estetických kánonů idealistický utopista, stejně jako Pavel P. Pavlousek a Jakub Murla jsou idealističtí umělečtí "squatteři", kteří se mimořádnou silou emotivní výpovědi "nabourali" slavnému architektu do vily Tugendhat. Výsledky "akce" představili minulý měsíc v galerii Litera.

3. 7. 1973, před 65 lety se narodil ve Zlíně známý anglický dramatik Tom (Tomáš) Stoppard, píše Emil Máčel. Snad Vás bude zajímat jeho fotografie při jeho návštěvě Baťovy nemocnice, kde pracoval jeho otec, MUDr Sträussler. - O Tomu Stoppardovi, dramatikovi českého původu, citujeme z jeho rozhovoru s Michalem Schonbergem, který vyšel v českém vydání Stoppardových dvou her Profesionální faul a Každý hodný hoch zaslouží odměnu (68 Publishers, Toronto, 1979):

Narodil jsem se 3. července 1937 ve Zlíně, doktoru Evženu Sträusslerovi a jeho ženě. Otec pracoval jako lékař u Baťů a v roce 1939 vyjel s rodinou do Singapuru. V roce 1942 jsme byli s matkou a starším bratrem evakuováni do Indie. Otec se ze Singapuru nedostal a zahynul tam během japonské okupace. Do školy jsem začal chodit v Indii: nejdřív mě dali do kláčterní školy v Naini Tal a potom do amerického ústavu v Darjeelingu, kde jsme se usadili. Moje matka si po válce vzala anglického důstojníka Kennetha Stopparda a všichni jsme se posléze přestěhovali do Anglie. Tam mě dali do soukromé školy. Nejdřív v Nottinghamshire, a potom v Yorkshire. Matka zastávala názor, že jako cizinci bychom to měli v Anglii těžší, a že proto bude pro nás nejlepší, když se co nejrychleji a nejdokonaleji poangličtíme. Nikdy se ovšem v tohmle ohledu přímo nevyjádřila, ale mně by to bylo stejně nevadilo.Já jsem se svého českého původu držel, protože mi to připadalo poněkud exotické. Český původ a čtyři roky v Indii - to se mi zdálo být mnohem zajímavější než pocházet odněkud z nudného Lincolnshire. Pro osmiletého kluka tohle něco znamenalo, a tak jsem se Československem a Indií chlubil a vůbec nic nezakrýval. Později se ze mě ovšem stal člověk nerozeznatelný od kteréhokoliv rozeného Angličana.

Někdy v roce 1967 jsem se seznámil s hrami Václava Havla. Nemělo to nic společného s tím, že je Čech. Vůbec nic. Když jsem si přečetl Zahradní slavnost a Vyrozumění, věděl jsem, že Havel, jako dramatik, je můj člověk. Dostal jsem zájem o něho a o jeho osudy. Když to chcete vědět, měl jsem pocit, že pokud jde o psaní, je trochu jako já. Nezačal jsem se tedy zajímat o jeho hry, protože je Čech, ale probudil se ve mně zájem o mou původní vlast, protože se mi líbily Havlovy hry.

Odpovídáme: Přesně v souladu s předpisy vašeho Syndikátu vládne v západních demokraciích etická praxe, že pokud se chce někdo účastnit veřejné diskuse, nepublikuje pod pseudonymem. Neznám v Británii v současnosti žádného novináře, který by publikoval pod pseudonymem. (Zvláštní praxi má týdeník Economist, který publikuje všechny své příspěvky jako autoritativní a kolektivní "názor redakce", tedy bez autorských jmen, to však nejsou pseudonymy.) Novinář musí přijmout za to, co píše, veřejnou odpovědnost, jinak se to nebere vážně. Publikuje-li novinář v jiném médiu, pokud ho zaměstnává seriózní sdělovací prostředek, musí i v tomto jiném médiu v zájmu pověsti svého zaměstnavatele dodržovat základní principy serióznosti. O tom pojednával nedávný pořad rozhlasu BBC, v BL viz zde.

Na politiky a osoby ve veřejné aréně platí přísnější měřítka co do morálky a jejich chování než na normální občany, tento závěr je mimochodem opakovaně vyjadřován i v judikátech evropských soudů, kdykoliv se politikové chtěli soudit s novináři za "pomluvu". Využívá-li politik (či "veřejná osobnost") médií k své popularizaci, nemůže si stěžovat, odhalí-li sporné aspekty jeho soukromého života. K tomu například v BL tento nedávný příklad z Velké Británie, viz zde.

Potíž je, že ve Velké Británii by se novináři nemuseli uchylovat k pseudonymu ani k publikaci v pochybném časopise Hustler, protože by informace o soukromém životě Hany Marvanové dávno publikovaly ve veřejném zájmu seriózní sdělovací prostředky, pokud se snažila vytvářet ve veřejnosti dojem, že zastupuje "morálně uvědomělou" politickou stranu. Jestliže informace o Haně Marvanové publikovali ve špíně zvané Hustler a nikoliv v "normálních" médiích, obávám se, že to vypovídá velmi výmluvně hlavně o kvalitě těch "normálních" médií. Existuje-li v "normálních" médiích cenzura, přirozeně, že se důležité informace objeví - když to jinak nejde - v médiích "nenormálních". To je celkem logické. - Každé seriózní noviny mají přirozeně právo zbavit se přispěvatele či komentátora, jehož pověst považují za neetickou; jenže, jak se zdá, Lidové noviny i MFD se zbavily svých spolupracovníků prostě proto, že publikovali pravdu. Předtím jim jejich "neetičnost" nevadila, stejně jako MFD kupodivu nevadí, že třeba Martin Komárek (kromě nízké inteligence) je proslulý i svou komunistickou novinářskou minulostí. Zásah proti autorům článku v časopise Hustler i proti jeho šéfredaktorovi, s nímž údajně rozvázala MFD za to spolupráci, se nám tedy zdá poněkud pokrytecký.

Samozřejmě, že je absolutně nepřípustné, aby novinář udržoval milostný poměr s političkou, o níž píše! V tomto článku je vysvětleno - nechápou to například Petra Procházková a Jaromír Štětina - že seriózní novinář nepřijme od státu ani vyznamenání! - Stanovisko Syndikátu novinářů k této aféře publikujeme níže. (JČ)

V roce 1945 požádal vězeňský psycholog v Norimberku Hermanna Goeringa, aby mu podepsal kopii své obžaloby. "Vítěz se vždycky stává soudcem a poražený obžalovaným," napsal Goering a tím jasně vyjádřil dilema, jak interpretovat válečné konflikty. Mohou ti, kdo pracují jako novináři ve válkách, vůbec kdy zaznamenat pravdu, anebo jsou to nutně propagandisté? Anebo obráceně: mohou kameramani a novináři ovlivnit výsledek války - viz ony strašlivé záběry holčičky, hořící p ozásahu napalmem, které posílily mírové hnutí a vedly k tomu, že se Američané postavili proti válce ve Vietnamu. Měli by politikové zavádět za války cenzuru? To jsou otázky, nad nimiž se zamyslela reportérka listu Financial Times po návštěvě "Dead.lines", provokativní a originální výstavu v In Flanders Fields Museum v městě Ypres. Tématem výstavy jsou kontroverzní vztahy mezi sdělovacími prostředky a válkou během dvacátého století.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.