|
2. 7. 2002
Syndikát novinářů k případu Marvanová - Hustler"Posílám stanovisko Komise pro etiku k případu Marvanová - Hustler," píše Barbora Osvaldová a pokračuje: "Mimochodem, jak jsou podobné kauzy řešeny v Británii? Používání pseudonymů obecně, nebo když novinář publikuje pod pseudonymem v jiném médiu, může ho redakce vyhodit? A co když se odhalení - pravdivé - objeví v časopise typu Hustler? A co když politik udržuje vztah s novinářkou, která o něm píše? Jsou nějaké příklady?"
Odpovídáme: Přesně v souladu s předpisy vašeho Syndikátu vládne v západních demokraciích etická praxe, že pokud se chce někdo účastnit veřejné diskuse, nepublikuje pod pseudonymem. Neznám v Británii v současnosti žádného novináře, který by publikoval pod pseudonymem. (Zvláštní praxi má týdeník Economist, který publikuje všechny své příspěvky jako autoritativní a kolektivní "názor redakce", tedy bez autorských jmen, to však nejsou pseudonymy.) Novinář musí přijmout za to, co píše, veřejnou odpovědnost, jinak se to nebere vážně. Publikuje-li novinář v jiném médiu, pokud ho zaměstnává seriózní sdělovací prostředek, musí i v tomto jiném médiu v zájmu pověsti svého zaměstnavatele dodržovat základní principy serióznosti. O tom pojednával nedávný pořad rozhlasu BBC, v BL viz zde. Na politiky a osoby ve veřejné aréně platí přísnější měřítka co do morálky a jejich chování než na normální občany, tento závěr je mimochodem opakovaně vyjadřován i v judikátech evropských soudů, kdykoliv se politikové chtěli soudit s novináři za "pomluvu". Využívá-li politik (či "veřejná osobnost") médií k své popularizaci, nemůže si stěžovat, odhalí-li sporné aspekty jeho soukromého života. K tomu například v BL tento nedávný příklad z Velké Británie, viz zde. Potíž je, že ve Velké Británii by se novináři nemuseli uchylovat k pseudonymu ani k publikaci v pochybném časopise Hustler, protože by informace o soukromém životě Hany Marvanové dávno publikovaly ve veřejném zájmu seriózní sdělovací prostředky, pokud se snažila vytvářet ve veřejnosti dojem, že zastupuje "morálně uvědomělou" politickou stranu. Jestliže informace o Haně Marvanové publikovali ve špíně zvané Hustler a nikoliv v "normálních" médiích, obávám se, že to vypovídá velmi výmluvně hlavně o kvalitě těch "normálních" médií. Existuje-li v "normálních" médiích cenzura, přirozeně, že se důležité informace objeví - když to jinak nejde - v médiích "nenormálních". To je celkem logické. - Každé seriózní noviny mají přirozeně právo zbavit se přispěvatele či komentátora, jehož pověst považují za neetickou; jenže, jak se zdá, Lidové noviny i MFD se zbavily svých spolupracovníků prostě proto, že publikovali pravdu. Předtím jim jejich "neetičnost" nevadila, stejně jako MFD kupodivu nevadí, že třeba Martin Komárek (kromě nízké inteligence) je proslulý i svou komunistickou novinářskou minulostí. Zásah proti autorům článku v časopise Hustler i proti jeho šéfredaktorovi, s nímž údajně rozvázala MFD za to spolupráci, se nám tedy zdá poněkud pokrytecký. Samozřejmě, že je absolutně nepřípustné, aby novinář udržoval milostný poměr s političkou, o níž píše! V tomto článku je vysvětleno - nechápou to například Petra Procházková a Jaromír Štětina - že seriózní novinář nepřijme od státu ani vyznamenání! - Stanovisko Syndikátu novinářů k této aféře publikujeme níže. (JČ) |
|
Stanovisko Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR k článku Milostný život (Jo!) Hanky z Arku - Hustler 6/2002Komise zkoumala tři otázky ve vztahu k současně platnému etickému kodexu SNČR. 1. Dostali novináři svým článkem političku H. Marvanovou, ale také ostatní v článku zmíněné osoby do osobní tísně? Na tento případ se vztahuje paragraf 3/f: Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií: kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně. V tomto bodě nebyla komise jednotná. Většina členů konstatovala, že článek mohl dostat jmenované do osobní tísně, nicméně v případě politiků a novinářů jde o osoby veřejné, které hájí určité principy a myšlenky, a veřejnost má právo vědět, zda jsou v konfliktu zájmů, a o veřejný zájem tedy šlo. Dva členové komise se naproti tomu domnívají, že ani v tom případě nebyl důvod ke zveřejnění osobních informací. 2. Porušili autoři článku Korecký a Bílek etický kodex, když uveřejnili svůj článek pod pseudonymem v časopise Hustler? Komise konstatuje, že na tento případ se vztahuje paragraf 2/a: Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály. Přesto, že novináři publikovali pod pseudonymem, porušili v tomto případě vnitřní kodex redakce, kde byli v plném pracovním úvazku. Takové jednání Komise pro etiku nemůže podporovat. Komise však zároveň konstatuje, že toto její stanovisko není obecně zaměřeno proti používání pseudonymů. 3. Byli novináři zmínění v článku jako přátelé H. Marvanové v konfliktu zájmů? Paragraf 2/b: Vyloučit všechny činnosti, které by jej (novináře) mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů. Vzhledem k povaze jejich žurnalistické činnosti - oba působili jako političtí publicisté - se komise domnívá, že v konfliktu zájmů byli. V Praze dne 26. 6. 2002 Za Komisi pro etiku B.Osvaldová, předsedkyně |
