Vážený pane velvyslanče,

velice Vám děkuji za Váš přístup k tomuto problému a za snahu jej alespoň nějakým způsobem řešit. Tak tedy konkrétně:

1. V době žádosti o vízum mé čínské kolegyně (bylo to právě v září 2001, tedy hned po Vašem nástupu) se okénko automaticky zavíralo v 10 hodin a žadatelé byli ochrankou požádáni o odchod. (Byl jsem na naší ambasádě před 14 dny, přišel jsem asi 2 minuty před desátou a čínský voják v uniformě, kterého jsem bohužel musel požádat čínsky, mě už k okénku nepustil, a tak jsem jen na něj smutně hleděl skrz čtyřmetrový plot z ostnatého drátu. A to jsem chtěl jen formulář na žádost o vízum. Nedovedu si představit, kdybych naší ambasádu skutečně potřeboval-např. jako turista - a bylo to třeba v hodin 11.)

Mimochodem na americké ambasádě v Pekingu, která zde u nás v Praze proslula svou přezíravostí vůči Čechům, jsou i několik hodin po "zavírací době", t.j. i např. v 16.00.

Nevím, proč při pohovoru na naší ambasádě požadujete, aby zvaná osoba dovedla vyslovit jména rodičů a dalších příbuzných zvoucího (to je zřejmě komplex z vlastní neschopnosti dohovořit se jejich jazykem, a tak si je alespoň vychutnám pro jejich neschopnost vyslovit česká jména) a znala i jejich povolání.

Podotýkám, že případná neznalost ze strany žadatele má okamžitě za následek jeho vykázání.

Když se žadatel chce informovat o tom, jak má tedy dotazník vyplnit, žádanou informaci nedostane.

Moje kolegyně musela na ambasádu třikrát kvůli špatně zadanému datu (den/měsíc/rok). Když se zeptala sinologa u okénka, jak že to tedy má správně být, dostalo se jí této odpovědi: "Nejsem zde od toho, abych vyplňoval Číňanům žádosti. Další."

2000 za vlak plus 2 dny dovolené v tahu a 30 hodin strávených ve vlaku, kvůli tomu, že je sinologovi líto dvaceti vteřin, které by zdvořilou odpovědí strávil - té ale asi není schopen, vždyť mou kolegyni nazýval guniang = děvče, holka (je jí 29 let).

Moje kolegyně byla tehdy zvána mnou jako českým občanem, a to na svatbu mé sestry - teď zcela vědomě prozrazuji, kdo jsem, protože věřím Vašim slovům, pane velvyslanče.

Ovšem nevím, proč úředník Vašeho velvyslanectví jí při pohovoru tvrdil, že moje sestra se již vdala (tedy, že svatba proběhla a nemusí tudíž do ČR již jezdit), ačkoliv to nemohl vůbec vědět (nemusím ani snad dodávat, že to nebyla pravda).

Jaká asi povaha to musí být, když má tu troufalost míchat cizími lidskými osudy a podoben bohu si takhle s lidmi pohrávat.

Moje kolegyně mu pochopitelně (v typické čínské naivitě) věřila a několik dní kvůli tomu probrečela, neboť se domnívala, že jsem jí chtěl podvést, vylákat do ČR a kdovíco ještě. Trvalo mně přes měsíc, než jsem znovu nabyl její důvěry a mohli jsme v tomto martyriu pokračovat.

2. Vizte výše. Ze zkušenosti lidí stojících v oněch frontách (pokusím se je zdokumentovat fotograficky) musí žadatelé příjít minimálně 5 krát.

3. Reaguji jen na Vaši poznámku o angličtině, totiž, že je to v roce 2002 absurdní. Souhlasím. Možná, že moje kolegyně zastihla (v době úředních hodin) ambasádu právě ve chvíli, kdy tam žádný English speaker nebyl..!? Když totiž nezafungovala čínština, zkusila to moje kolegyně anglicky. Pracovník odpověděl česky, a po chvíli blekotání ze sebe vypravil toto: "Mmhm...., two o'clock", načež zavěsil!

Čínštinu ponechme stranou, sám uvádíte, že se čínsky nedomluvíte, a tak asi ani kdybyste byl přítomen pohovorům, nevěděl byste, nač si vlastně stěžuji.

4. Věřte, že se nesnažím nikoho pomlouvat, jen si přeji, aby se věci hnuly k lepšímu a naše zastupitelství v cizině propagovalo naši republiku a snažilo se o její co nejlepší pověst. Všechny popisované skutečnosti pramení z vlastní zkušenosti.

Moje stížnost nebyla nepravdivá, naopak jsem ještě zamlčel řadu výtek. Moje kolegyně bude příští týden v Pekingu žádat znovu o české vízum a sám jsem dohlédl na to, aby její žádost splňovala všechny zákonné podmínky.

Problém je v tom, že právě ze zákona Vám nikdo nemusí sdělit důvod zamítnutí Vaší žádosti.

Mimochodem, proč je i nadále jednou z nutností zvací dopis, když přece v zákoně se praví, že pokud má žadatel dostatek vlastních prostředků k cestě do ČR, zvací dopis nepotřebuje?

A závěrem už jen tolik. Sám osobně mám zájem na poklidném a nehysterickém vyřešení tohoto problému, neboť v Číně sám žiji a dalo by se říct, že jsme vlastně na stejné lodi.

Kromě toho nikoho jsem neobviňoval z korupce, opilosti mocí ani jiných nešvarů; to byla jen reakce čtenáře. Souhlasím s Vámi, že tato situace byla zčásti živená nedostatečnou komunikací, a proto vyslovuji přání, aby se to v budoucnosti zlepšilo.

V dokonalé úctě

Mgr. Radim Dvořák

Ředitel Today New Concept English School in Changchun, China