Cože? Takže zpráva, že měla být reportérka zavražděna, nemá být hlavní zprávou dne? To je prostě jen reklama?

Rozumím Fabianovu požadavku plurality a kontroly, kterou musejí novináři provádět nad výkonným, legislativním i soudním odvětvím státní moci. Avšak ono to myslím všechno funguje trochu jemněji a sofistikovaněji, než jak to líčí Fabiano.

Pane Čulíku, ve středu jsem poslouchal pořad na ČR1 Radiofórum a se zaujetím sbíral další informace a názory k případu paní Slonkové. Děkuji všem i Vám za názory, které mě obohatily. Proč ale píši. Nevím přesně jak to definovat.Pokusím se říci, že Vaše osoba ve mě budí natolik kontraverzní pocity a moje osobní situace je momentálně taková, že teď sedím u svého PC a zkouším reagovat na kauzu vámi dnes probíranou.Vstoupil jste do této diskuse pro mě nečekaně, ale kontraverzně jako vždy.

Zprávu nám s nejsným očekáváním peprné odpovědi zaslal čtenář Dušan Dědeček. Odpověď se ale nabízí sama: V kapitalismu věc nevídaná: někdo chce preferenci, dotaci - prostě strejčka pro řešení své neveselé finanční situace - a nechce přitom "skládat účty" tomu, kdo mu dá peníze. Neuvěřitelné. To se musí ve jménu DEMOKRACIE kritizovat... To se musí ve jménu DEMOKRACIE pranýřovat. To se musí ve jménu DEMOKRACIE trestat. Nejlépe ukřižováním.

Tak jsem si přečetl váš článek v BL. Celý den mi hlodal v hlavě a já věděl, že musím nějak reagovat, Za sebe, za svou matku, za své bývalé kolegyně z práce, za ty, co pracují, či pracovali v různých obchodních řetězcích. Jistě, nemůžu o sobě tvrdit, že jsem tribunem všech, ale minimálně si to o sobě mohu myslet, protože to prostředí znám z vlastních zkušeností a ze zkušeností mnohých jiných; znám jej rozhodně lépe než vy.

Striktní výklad "práva", hájícího nikoliv též veřejný zájem, ale pouze a jedině vlastnické právo, používá radnice při komunikaci se squattery z Šafránky. I přesto, že mladí anarchisté předložili Radě magistrátu projekt přebudování Šafránky na kulturně-sociální centrum, radní se s nimi odmítají bavit. Zasedání Rady se situace na Šafránce nevěnovalo. Ponechalo řešení na radním Blažkovi a jeho strážnících.

Zoufalý krok obrany squatterů - již několikadenní nepřetržitý pobyt na střeše statku - si vykládají odpovědní členové Rady pouze jako nátlakový krok. V jaké situaci se ale hrstka squatterů odhodlala k tak zoufalé "obraně"?

V momentě, kdy do statku, který nechalo město zchátrat (kdo z radních je odpovědný za správu majetku hl. m. Prahy?) se nastěhovala skupinka mladých lidí a začla vyklízet ten největší nepořádek a zabezpečovat padající části domu tak, aby zde mohla téměř zdarma pro své vrstevníky realizovat alternativní kulturní a sociální aktivity.

Město neodpovědělo na jejich iniciativu dialogem, který by umožnil smírné a oboustranně prospěšné řešení při oboustranném respektování vlstnických vztahů i plánů na budoucí využití Šafránky, naopak nechalo statek obsadit soukromou bezpečnostní službou za asistence policie. Obé za peníze města.

Proč jsou zastupitelé Prahy lhostejní k mladým lidem, kterým se nelíbí bezduché diskotéky s pestrou nabídkou drog a komerční zábavy? Proč jsou zastupitelé Prahy lhostejní k mladým lidem, kteří jsou ochotni přebývat v troskách domu jen proto, aby mohli svůj volný čas i to málo peněz, které mají, věnovat jeho proměně v alespoň trochu funkční centrum volného času pro sebe a své vrstevníky?

Je opravdu tolik "společensky nebezpečné", pokud někdo chce realizovat svépomocí neziskové aktivity - byť za použití nevyužívaného městského majetku? Vítězí opravdu i v Praze LIDSKOST PROTI SOBECTVÍ (volební heslo sociální demokracie - strany s koaliční spoluodpovědností za chod hlavního města) - anebo je to naopak?

Dokáží radní tolerantnost vůči "alternativám" anebo chtějí dialog s mladou generací vést pouze prostřednictvím policejních pendreků? Na odpověď si počkáme pravděpodobně až do dalšího zasedání Rady, pokud do té doby někdo ze squatterů na střeše nespadne a neublíží si. Spoludpovědnost pak ponesou i radní, kteří nekomunikují s "těmi na střeše", protože jsou na střeše a ne v předklonu před úředníky magistrátu.

Naprosto nekorektním způsobem lobbuje pro internetový prodej výtvarných děl server Art.cz, prostřednictvím svého "kurátor-kritika" a člena základní umělecké sestavy Radana Wagnera. V Mladém světě č.29/2002 psal spolu s Kamilou Tomsovou o aukcích, obchodu s uměním i o tom, že "obraz je skvělá investice, pokud je pravý". S "odborníky", kteří nyní píší o této oblasti, se roztrhl pytel a jen málokdo je ochoten zdůraznit, že obraz je skvělá investice nejen když je pravý, ale také, když je kvalitní.

Britské listy zaslaly Art.cz 1.5. 2002 v zájmu objektivity pro připravovaný text deset otázek, na které dosud nedostaly žádnou odpověď, přesto že byl o to Ondřej Sýkora z Art.cz již dvakrát požádán. 27.května 2002 naopak poslal mail s touto otázkou : "Dobrý den, jak to vypadá s článkem o Art.cz? Díky za informaci, Ondřej Sýkora". Dostalo se mu této odpovědi: "Stále čekám na Vaše odpovědi, takže bez nich to zatím vypadá nijak. S pozdravem Jan Paul. O odpověď na položené otázky jsem žádal znovu minulý měsíc, ale stejně bezvýsledně. Co je důvodem k tomu, že Art.cz nechce využít možnosti se vyjádřit a zarputile tají informace, které by mohly být pro veřejnost velmi zajímavé?

Noviny, vycházející v Kansasu, na americkém Středozápadě, a jejich šéfredaktor a vydavatel byli postaveni před soud za trestný čin pomluvy. Využívání trestního a nikoliv občanského práva pro řešení případů pomluvy je celosvětově odsuzováno aktivisty, bojujícími za svobodu projevu. (Helsinský výbor amerického Kongresu např. právem požaduje, aby postkomunistické země paragrafy trestního zákona, stíhající verbální "trestné činy" jako pomluva, byly zrušeny. Případ Tomáše Peciny, který se postavil loni na podzim na obranu proti stíhání i odporných názorů, se dostal do mezinárodní zprávy amerického Kongresu. V ČR i na Slovensku dále platí paragrafy, trestně stíhající difamaci, i když v parlamentech obou zemí došlo k dosud neúspěšným pokusům tyto totalitní paragrafy zrušit, pozn. JČ.)

Proto náhlý návrat Spojených států k trestnímu stíhání za pomluvu vyvolal značné překvapení. Užívání trestního stíhání za pomluvu, které může vést k vězeňským trestům, a nikoliv užívání občanského soudního sporu s cílem získat za pomluvu odškodné, se široce považuje za ohrožení lidských práv, napsal časopis Index on Censorship, který se od sedmdesátých let zabývá otázkami novinářské svobody a svobody projevu.

Svoje zámery, ciele a spôsob spracovania pri písaní práce Tisíc let maďarského národa charakterizuje sám autor Paul Lendvai (ďalej PL) v úvode knihy Tisíc let maďarského národa nasledovne: "Pokúsim sa v zmesi dejinného prehľadu, životopisných skíc a udalostí, ktoré charakterizujú prostredie, priblížiť Maďarov a ich natoľko premenlivý osud čitateľom, ktorí nevedia po maďarsky. Dúfam, že ako rodený Maďar židovského pôvodu, ktorý sa za štyridsať rokov pobytu vo Viedni premenil na Rakúšana, nebudem musieť dodržiavať nijaké tabu a budem môcť opísať Maďarov s priateľským, ale aj kritickým odstupom."

Dominik Joe Pantůček zprovoznil chronologický archiv, obsahující jednotlivé články starších vydání Britských listů, viz zde a pravý horní roh stránky BL nad kalendářem (který vám umožňuje, kliknutím na jednotlivá data, také přístup ke starším vydání časopisu).

Ve čtvrtek 8. srpna 2002 v 16.00 se koná Valná hromada Občanského sdružení Britské listy v suterénním salonku restaurace Hybernia, Hybernská 7a, Praha 1.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Omlouváme se, že stále není z technických důvodů zprovozněno vyhledávání na tomto serveru. Na věci se pracuje. Prosíme, používejte zatím vyhledávače www.google.com. Zvolte "Pokročilé vyhledávání" a omezte hledání na domény www.bĺisty.cz (BL od 1. 10. 2001 do dneška), popř. na www.britskelisty.cz (BL od července 1996 do 30.9.2001). Děkujeme za strpení.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

"Váš apel na neanonymní diskuzní příspěvky se týká zřejmě jen části populace, že. Dovolím si totiž pochybovat o autenticitách jmen Hitlerův vnuk; JM Sydney ap. Uvítám Váš názor na způsob řešení dané situace," napsala Britským listům Renata Turková.

Odpovídáme:

"Řešit se to nedá, pokud chceme zachovat otevřenost fór, a to chceme.

Žádáme ty diskutéry, kteří vstupují na naše fóra, což je soukromý prostor, aby se řídili zásadami, které jsme definovali v záhlaví fór, totiž, aby diskutovali s uvedením svého pravého jména a adresy.

To, že mnozí diskutéři tento zdvořilý požadavek nerespektují, vypovídá výmluvně o míře jejich slušnosti a zároveň i o míře důvěryhodnosti jejich příspěvků. Čtenáři si musejí sami na tento jejich přístup učinit vlastní názor. Co byste si asi mysleli o člověku, kterého byste si pozvali do bytu a požádali, aby se zul, on ten požadavek ignoroval a dupal vám po obýváku v zablácených bagančatech? Poslouchali byste jeho argumenty, jak si co nejpěkněji zařídit byt?

Anonymní diskuse nemá příliš mnoho společného s demokracií. Příspěvky od anonymů, týkající se politiky a demokratického provozu, nemohou být brány vážně. Úhybnost a schovávání se je pozůstatkem komunismu. K vystupování jako hrdý občan demokratické společnosti je zapotřebí i určitého množství odvahy.

Jan Čulík

Pseudonymní autor je ten, kdo sdělil redakci svou plnou totožnost. Z právního hlediska poznamenává Jaroslav Štemberk:

Jestliže někdo vystupuje kozistentně jako třeba: JM-Sydney, skepticus maximus, případně Libor, Jirka, Jena, atd., pak nejde ve smyslu autorského zákona o anonym, ale o pseudonym. Zákon umožňuje publikovat díla s uvedením pseudonymu místo pravého jména autora (i bez jeho jména). Pokud si autor výslovně přeje publikovat anonymně nebo pod pseudonymem a vydavatel mu to umožní, pak nesmí pravé jméno autora bez jeho souhlasu zveřejnit (viz § 7 autorského zákona č. 121/2000 Sb.) a přebírá všechna práva a povinnosti autora ve vztahu k třetím osobám. Proto je požadavek na nezveřejňovaní anonymních a pseudonymních příspěvků, u kterých není totožnost autora redakci bezpečně známa, zcela oprávněný. Vydavatel by totiž nemohl vůči autorovi uplatnit náklady a náhrady škody z případných sporů, které by v důsledku zveřejnění mohly vzniknout a které je vydavatel oprávněn po autorovi požadovat, pokud by mu takto vznikly."

K tomu dodáváme: Praxí Britských listů je zásadně nepublikovat příspěvky pod pseudonymy, neboť zastáváme názor, že autoři by měli být schopni se za své příspěvky veřejně postavit a obhájit je. Výjimečně publikujeme bez uvedení jména autora závažné materiály, které je třeba zveřejnit ve veřejném zájmu a kde by zveřejnění totožnosti autora ohrozilo. V tom případě však jméno, totožnost i adresa autora příspěvku musí být redakci známa (nejsou to tedy v pravém smyslu slova anonymní příspěvky).

Jako nikde ve společnosti nemůže člověk publikovat pomluvy a lži, aniž by se vystavil občanskému soudnímu sporu za pomluvu, není to přípustné ani na fórech Britských listů. Proto je logické, že jestliže nějaká osoba publikuje na fórech BL žalovatelné lži, bráníme se proti nim občanským soudním sporem, případně stížností vůči zaměstnavateli, pokud k publikaci těchto lží či pomluv jejich šiřitel zneužívá podnikového počítače v pracovní době. V západním prostředí je absolutně nepřijatelné šíření hate mail ze soukromých a zejména z podnikových počítačů a zaměstnavatelé postupují - právem - proti pachatelům velmi efektivně.

Zdá se tedy, že někteří přispěvatelé publikují své příspěvky na fórech BL anonymně pouze z těch důvodů, aby mohli beztrestně šířit lži, pomluvy či polopravdy. Fóra Britských listů jsou určena k demokratické diskusi, nikoliv k šíření hate mailů. Každý si může udělat svůj úsudek o etice osob, které tato fóra zneužívají k těmto nepřijatelným cílům.

Poskytujeme svobodné debatní fórum, ale každý jeho čtenář si může sám udělat úsudek o tom, jakým způsobem ho uživatelé využívají či zneužívají, i o jejich etice.

Renata Turková reaguje:

Vážený pane Čulíku,

děkuji Vám ze "rozpoutání" oné diskuse a docela mě hřeje potěšení, že jsem ji de facto iniciovala. Pobavila jsem se výborně! A zároveň jsem si ověřila platnost některých svých názorů na diskutující (JM Sydney je modelovým představitelem).

Dovolte mi, abych Vás ještě několik vteřin zdržela sdělením svého osobního názoru - a konečně i (doufejme) zajímavého poznatku. Domnívám se, že právě ona pseudo-anonymita internetového uživatele vyvolává i v jinak seriozních jedincích blažený pocit nepřistižitelnosti u proslulého zakázaného ovoce ( musíš zdravit starší dámu jako první, nesmíš mluvit sprostě, tohle nikdy neříkej..). Ale stejně - v tomhle momentu zneužití své dospělosti si zasluhují těch pár výchovných na zadek ... např. touto diskusí.

A onen poznatek - proč se za nom de guerre schovávají i ti, kteří uměli statečně opustit zemi a ustrašenec jako já si pod svým jménem prezentoval své názory - aby se uměl srovnat sám se svým svědomím.

(Pravda, zase neoplývám tím bankovním kontem.)

Ještě jednou dík a přeji hezký den!