Kde je sakra clo?

Minimálně od poloviny letošního července se v supermarketech Delvita objevily "čvrtky" másla" ve stříbrném neutrálním přebalu s nápisem "Máslo 250g". Je k dostání za 19,90 Kč. Vyrábí ho Vereinigte Molkerei Zentralen Gmbh und Co, Berlin (Centrální Sjednocené Mlékárny :) ). Do České republiky ho dováží Accom s.r.o. sídlící v ulici Na Pláni v Praze 5.

Ve stejném regále je pak máslo z Olmy Olomouc za 24,90 Kč. Je tam i AB máslo od bývalých Jihočeských mlékáren, nyní Madety. I toto máslo posílené hydrogenovaným rostlinným tukem přijde na 24,90 Kč. Přes to, že cihličku tvoří pravý mléčný tuk jen ze 60 procent.

Stejné stáří

V dříve rakouském, nyní českém obchodním řetězci Julius Meinl, je situace následující: Máslo z berlínské Molkerei - Zentralen z Goltzstrasse stojí pouhých 18,50,-Kč. Máslo Olma Olomouc je za 25,90, AB Máslo za 25,50,- a Jihočeské máslo z Madety za 26,50.

V řetězci Carefour je situace podobná, ale cenové rozdíly nejsou tak markantní, navíc je tam za 20,50 k dostání Šumavské máslo z Klatovských mlékáren.

Všechny zde uvedené druhy mají na obalech data minimální trvanlivosti srpen až září 2002. Láci německého dovozu proto nelze vysvětlit nákupem levnějšího másla ze starých rezerv, kterému končí životnost. Našemu hrozí totéž.

Přitom čerstvě vyrobené máslo má minimální dobu trvanlivosti dva roky.

Že by dotace?

Jak to, že máslo dovezené z Německa, je v maloobchodě na jednom balení až o osm korun levnější než domácí produkce? To je 32 korun na kilogram.

Evropští zemědělci jsou drazí. Dobře. Dostávají větší dotace než naši. Dobře. Ale všechny vstupy mají v Euro. Nafta, stroje, mzdy, skladování, clo, to vše a navíc několik stovek kilometrů prostoru leží mezi jejich a naší produkcí. A výsledek? 18 korun a 50 haléřů v české ledničce. To je prosím jedna jediná stará dobrá německá marka.

Nenápadná komodita

Na rozdíl od rostlinných náhražek másla u této komodity nemasíruje jejího spotřebitele žádná reklama.

Zatímco rostlinné tuky se musí prohnat hydrogenační kolonou ve vodíkové atmosféře a pod tlakem kolem 30 megapascalů, aby na konci vznikla Rama, Flora nebo Margarín a konečný spotřebitel musí být neustále masírován reklamou, aby je kupoval, u másla nic takového neexistuje. A mléko je svaté.

Je pravda, že obyčejné plnotučné mléko ve skleněné láhvi se pro poslední dvě generace stalo málem luxusním výrobkem, ale budiž.

Zajímavé obchody

Před několika lety představenstvo mlékáren Kunín odhlasovalo 20 miliónovou půjčku akciové společnosti Holdia, sídlící v Revoluční ulici v Praze. Peníze přišly 30.června 1999 do První městské banky Praha. Pohledávka nebyla podle dostupných informací splacena.

Půjčku měl v Kuníně údajně prosadit člen jeho představenstva pan Gosman, což ho později stálo místo.

Pracovníka společnosti Panthera Group, společnosti na vymáhání a obchod s pohledávkami, kontaktoval v té době záměrně zde nejmenovaný člověk. Měl zájem tuto pohledávku koupit, ale sám do Kunína nesměl strčil nos. Platil by na dřevo a pokud by se pohledávku podařilo koupit výhodně, zbyla by slušná provize.

"Zase se tak netěšte." podotkl tehdy ke snažení svých podřízených prokurista Panthery Group Jaroslav Richter. Ale vyslechl jejich plány a na konec věštecky dodal: "Ono to s tím mlíkem totiž u nás není jednoduchý." A nebylo.

Tunel na tunel

"Oni jsou úplně hysterick," komentoval tehdejší reakci vedení mlékáren jeden z vymahačů pohledávek Panthery. Přitom nabídka byla jasná. Koupíme za hotové jinak špatně vymahatelnou pohledávku, mlékárně se vylepší bilance a sníží opravné položky.

Ovšem jakákoliv komunikace končila s vyslovením tajemného zaklínadla "Holdia". Společnost AZ investservis (dále AZI) se na žádost Panthery Group pokoušela o totéž. Se stejným výsledkem. Reagovali prý jako na píchnutí špendlíkem. Zatímco u telefonního aparátu Panthery Group bušil akvizitor vzteky pěstí do stolu, ze strany AZI se trochu uštěpačně ozvalo: "To vypadá jako byste přišel o docela dost peněz, co?"

Tím obchod zhasnul, zbyly nepodstatné drobné.

O rok později se mírně vyjasnilo. Mlékárnu Kunín a její peníze pouze někdo využil k získání podílu v úplně jiné společnosti, vyrábějící zabezpečovací zařízení automobilů. Původního podílníka sprostě vykopli za asistence lidí z První městské banky Praha a Holdie.

Půjčka za oplátku

Naštvaný podílník zase vymyslel způsob jak První městskou banku elegantně ožulit o 20 miliónů korun. Bance je nejdříve odebral (neptejte se jak) a později s omluvou vrátil. Mezitím však příslušná položka, z které peníze pocházely, přestala existovat. Nebylo kam je vrátit a banka je musela koncem roku vrátit jeho společnosti. Donce na příkaz soudu. Pomocí těchto peněz a pohledávkou za Holdia a.s. chtěl získat ztracený obchodní podíl ve své původní firmě. Málem se to povedlo.

Jenomže...v nevhodnou dobu odjel k subtropickému moři. Zatímco se ráchal ve slané vodě, někdo podplatil jednatele jeho společnosti, s dalšími podílníky změnili podpisové vzory a šlohli mu z účtu oněch cirka 20 melounů.

A pak se řekne mlíko.

Tím spíše by bylo zajímavé zjistit, proč stojí německé máslo osmnáct padesát a produkty lídrů českého trhu 25 korun.

Ozve se někdo?